Babička

4. listopadu 2017 v 18:20 | bluesovka |  Téma týdne
Když jsem si brala svého muže, vzala jsem si s ním i jeho maminku, tedy tchýni, které jsem vždy říkala babička. Na počátku manželství to nebylo nic růžového, babička měla svou hlavu a já taky. Během hlídání vnoučat nám stačila přestěhovat kuchyň, což činila se železnou pravidelností. Já jsem po návratu z práce stěhovala kuchyň zase na původní místo. Naším bojištěm byla tedy kuchyně. Bože, jak mě to štvalo!
Roky ubíhaly, děti rostly, s manželem jsme se rozešli a byla to babička-tchýně, která najednou stála po mém boku a byla mi ve dnech, kdy se rodina rozpadla, obrovskou oporou. Pro své děti a vnoučata by se rozkrájela... Na stěhování nábytku a rady jsem dávno zapomněla a náš vztah s babičkou se změnil. Začala jsem jí rozumět, po smrti dědy jsme bývaly často spolu, i když s manželem jsme se rozvedli.
Roky letěly dál, babičce táhlo na devadesát a tělo jí začalo stávkovat. Po velké operaci bylo nutné se rozhodnout, jak se dál budeme o babičku starat. Zůstala jsem s ní tedy doma, trávily jsme spolu 24 hodin denně a věděla jsem, že je doma ráda. Péče byla náročná, někdy jsem seděla u ní na posteli,chtěla jsem ji chytit alespoň za ruku a nějak ji uklidnit a ulevit od bolestí. Babička ale vždycky ruku odtáhla, nikdy jsme se neobjaly, i když jsem o to moc stála. Poslední měsíce pak babička strávila v hospici. Lidé, kteří se u babičky střídali, byli báječní. V podstatě jí dělali, co jí na očích viděli. A já znovu vedla vnitřní boj a toužila jsem babičku pohladit po vlasech, obejmout ji a v jejím odcházení ji utěšit. Pokusila jsem se o to, ale zbytečně.
Těžko se takový pocit vysvětluje, nebyl to žádný zásadní velký boj, ale malý boj o chvilku souznění, pochopení a lásky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 4. listopadu 2017 v 18:35 | Reagovat

Zajímavè počtení

2 Eliss Eliss | Web | 4. listopadu 2017 v 19:12 | Reagovat

Někdy si s někým můžeme rozumět i bez dotyků a objetí :)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. listopadu 2017 v 20:54 | Reagovat

První článek, ze života, smutný, ale tak to bývá.

4 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 9:09 | Reagovat

[1]: Díky moc, je to prima číst, že mě někdo čte Zd.

5 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 9:10 | Reagovat

[2]: Díky moc za reakci, je fajn číst, že mě někdo čte. Pravda, bez dotyků to jde taky... Zd.

6 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 9:11 | Reagovat

[3]: Díky moc za reakci, jojo, to je život. Zd.

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 9:18 | Reagovat

Velmi podobný vztah mám já se svou mámou. Obě jsme tedy ještě naštěstí v plné síle, ale.. s těmi projevy lásky je to zvláštní.
Hezký článek :-)

8 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 9:38 | Reagovat

[7]: Děkuju moc za komentář, držím palce, ať to jednou přijde...

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 9:58 | Reagovat

[8]: Děkuji :)

10 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 10:17 | Reagovat

[9]: Vidím, že jsem Vás trochu(víc) inspirovala. Také jsem měla dceru, asi zažívala se mnou to podobné, bohužel se rozhodla ve 24 letech si vzít život. Všechno to bylo moc komplikované.Dodnes lituji, že jsem ji víc neobjímala, ale ono to tenkrát prostě nešlo. Vám leze maminka na nervy tak hezky, tak samozřejmě... až budete žít sama, tak se všechno změní, uvidíte. Ale věřte, že určitě dělá všechno, jak nejlépe umí. Být mámou se totiž učíme celý život. Moc,moc držím palce!

11 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. listopadu 2017 v 10:25 | Reagovat

[10]: Vím, že to vypadá jako inspirace, ale tak úplně to není :) přemýšlela jsem nad tím, že bych se z toho vypsala a když jsem na titulce narazila na Váš článek, tak mě to jen utvrdilo, že to mám napsat. :-) Jako takové znamení... :-)
S Vaší dcerou mě to moc mrzí... Mě dodnes mrzí, že jsem neobjala svého tátu večer předtím, než zemřel. Bláhově jsem si totiž myslela, že na to budu mít celý život.
A já už sama bydlím skoro dva roky. Kvůli práci a taky hlavně kvůli mámě, protože už bych s ní doma nevydržela každý den, stačí mi to vždy na těch pár dní co občas přijedu. Myslela jsem si, že nám to prospěje a že mi bude chybět a budu se na ní víc těšit a budu konečně hodnější, ale není to tak. Ne že bychom se pokaždé, když se vidíme, hádali nebo na sebe byli zlé. Ale prostě se vždy těším zpět do svého bytu, kde budu mít klid a nikdo na mě nebude sršet otázky jako kulomet :-)
Sama se těším a jsem zvědavá, až budu mít konečně vlastní děti, jestli budu stejná jako ona nebo se mi podaří se vytvořit s dětmi vztah, který jsem si vždy přála mít já se svou mámou... :-)

12 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 10:33 | Reagovat

Díky za další slova,  mě taky mrzí, že to nejde, ale máte vše před sebou. Asi budete muset Váš vztah s maminkou přijmout a svým dětem dát ze sebe to nejlepší. Přesně jak píšete...

13 tema-tydne tema-tydne | Web | 5. listopadu 2017 v 15:22 | Reagovat

Zařazuji tento článek do výběru na tema-tydne.blog.cz

14 Zdenka Zdenka | 5. listopadu 2017 v 18:12 | Reagovat

[13]:

[13]: Omlouvám se, jako nováček nerozumím tomu, že je článek zařazen do výběru na tema-tydne. Co to obnáší? díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama