Léčebna

18. listopadu 2017 v 17:11 | bluesovka |  Kačka
Včera anebo dnes bylo výročí úmrtí mé dcery. Nedivte se, že přesně nevím, kdy si vzala život, policisté nám to také nebyli schopni přesně sdělit. Myslím, že dokud se nevypíšu ze svých pocitů, zkušeností a zážitků, budu se k tomuto tématu vracet. O to víc, že jsem dnes zaznamenala jednu super zmínku o tom, že psychiatrické léčebny opravdu nejsou blázince, ale útočiště pro smutné duše. Proto přidávám náš příběh:

V jedné takové léčebně kousek od Mělníka prožila své tři měsíce i naše třiadvacetiletá dcera Katka. Bylo 7. září, když jsem zvedla v práci telefon a kdosi z léčebny mi hlásil, že je u nich dcera hospitalizovaná. Vím přesně, že byl krásný den, podzim v plném rozpuku, slunce svítilo na barevné listy a my jeli s dalšími dvěma dcerami na první návštěvu do ústavu. Vůbec jsme netušili, co nás čeká, vůbec... Prošli jsme železnou branou a před námi stál velký zámecký dům s obrovskými zamřížovanými okny. Z posledního patra se ozýval křik a my byli jak přimrazeni. S motýly v žaludku jsme pomalu postupovali k hlavním dveřím, drželi jsme se za ruce a narazili na další , prosklené dveře. Dlouho jsme čekali, až se Káťa objeví. Pak přišla, na sobě vytahané tepláky, vzadu špinavé, nějaké tričko, ušmudlanou mikinu, vlásky zašmodrchané. Moje dcery byly statečnější než já, nebyla jsem schopna ze sebe vypravit ani slovo, jen jsem ji držela. Mohli jsme na chvilku do jakési klubovny, ale to prázdno... Kátě nebylo dobře, doprovodila jsem ji na záchod. Jednotlivé záchody byly oddělené jen nízkou zídkou, takže každý viděl na každého. Nad zídkou vykukovaly ženské a dívčí hlavy. Pak jsem si všimla, že Kátě zpod mikiny vykukují zavázaná zápěstí. Co se stalo? " Jen demonstrativní pokus..." pronesla sestra.
Za chvilku Káťa odešla, byla unavená a potřebovala si lehnout. Dostala injekci a když jsme se šli rozloučit, už spala v klecovém lůžku. V klecovém proto, že prý byla rozrušená a mohla by si zase ublížit.
V pokoji byl už podvečer, svítilo tam nažloutlé nemocniční světlo a mně se chtělo zvracet.
Jezdili jsme za Katkou pravidelně, hodně moc, chodili jsme po dlouhých cestách tamním parkem, listí šustilo pod nohama, byly krásné teplé dny v těsném kontrastu s tak těžkými pocity a strachem. Manžel byl také silnější než já. S Káťou si povídal, já jsem hrozně trpěla a chtěla jsem ji jen objímat a chovat.

Káťa svoji diagnozu schizofrenika nepřijala, žila s ní další rok, než si sáhla na život. Rok, který těžce poznamenal nejen ji, ale i naši rodinu. Dnes už jsme schopni o všem mluvit, ale víme, že nikdo, kdo má psychické problémy, opravdu není blázen, je to hluboce nešťastný člověk.

Dcera umřela v roce 2001, o rok později byly katastrofální povodně a já se dostala úplně náhodou jako dobrovolník přesně do míst, kde stojí léčebna. Můj kolega tenkrát pronesl: " No, snad se tam těm bláznům nic nestalo"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 22. prosince 2017 v 20:44 | Reagovat

Vím, o čem píšeš, zažila jsem podobná zařízení profesně a pak záhy soukromně, když jsem se sesypala jako domeček z karet.
Je dobře, že píšeš.

2 bluesovka bluesovka | 23. prosince 2017 v 9:50 | Reagovat

A už se domeček postavil zase na nohy, že.. jinak by to ani nešlo, ale ty léčebny, to je věc...

3 beallara beallara | Web | 23. prosince 2017 v 11:38 | Reagovat

Domeček si nabral moc a neunesl tíhu.
Šest let trvalo než jsem se narovnala.
Problém je v nás, lidé se psychologů a psychiatrů bojí, hovoří o nemocech duše s despektem.
Já jsem se léčila ambulantně, ovšem byly momenty, kdy bych se nechala zavřít a ráda.
Říci někde, že jsi chodila k psychiatrovi je i dnes v 21.století nesmírná ostuda a přitom není na světě nic horšího než deprese.

4 bluesovka bluesovka | 23. prosince 2017 v 15:16 | Reagovat

Svatá pravda! Je dobře, žes to zvládla, musí se o tom mluvit. Kdepak asi ten předsudek, že chodit k doktorovi je ostuda, vznikl, viď.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 18:35 | Reagovat

P:S: Máš úžasný profil, teprve teď jsem si ho přečetla...:)

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 2. června 2018 v 13:07 | Reagovat

když to tak čtu tak nejenže mi je líto ale bolestně si uvědomuji, že bych si měla někam zajít než mi přijde že není východisko

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. června 2018 v 17:13 | Reagovat

[6]: To určitě, sdělit bolest je důležité a když najdeš dobrého posluchače a rádce, pak je z velké části vyhráno. Nerada na blozích  čtu jen takové plky o smrti. Jen takové pohrávání se slovy, ona skutečná deprese a bolest není vůbec žádná legrace.A ty buď šťastná za Soptíka - to je rozkaz!!

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 3. června 2018 v 10:15 | Reagovat

[6]: já mám Šakalíka :-D

ale teď nevím jestli ta věta o těch blozích nebyla narážka na můj depresivní blog

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 3. června 2018 v 10:15 | Reagovat

[7]:já mám Šakalíka :-D

ale teď nevím jestli ta věta o těch blozích nebyla narážka na můj depresivní blog

reagovala jsem blbě na komentář

10 bluesovka bluesovka | 3. června 2018 v 11:02 | Reagovat

[9]: Nene,to vubec nebylo na tebe!! Ale zase si rikam,ze treba pro me to jsou plky a nekdo se fakt trapi.Nesmim byt tak prisna,jsem taky blba...

11 Miriam M. Miriam M. | Web | 5. června 2018 v 14:56 | Reagovat

Je mi moc líto, co se stalo Katce i vám všem - a obdivuju Tě, že máš sílu o tom psát. Nebudu říkat, že Tě chápu, to by byla jen fráze, zatím nemám děti, jakkoli bych je časem moc chtěla.
K léčebnám - o nich vím spíš z vyprávění, sama jsem se jako návštěva dostala na psychiatrické oddělení v nemocnici, což je taky děsivé místo, ale řekla bych, že o něco míň... Většina pacientů tam nezůstává dlouho, lifrují je buď do léčeben, nebo domů. Náš případ byl ten druhý, naštěstí... Osobně myslím, že dlouhodobá hospitalizace je řešením opravdu jen v krajních případech (typu schizofrenie jako u Tvé dcery), u těch méně závažných bych s ní byla opatrná... Ostatně ta samá vyjádření jsem slyšela i od lékařů. Ale samozřejmě píšu hlavně na základě toho, co znám z nejbližšího okolí, možná má někdo jiné zkušenosti...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama