Naše Kačka

7. listopadu 2017 v 18:06 | bluesovka |  Kačka
Nic s tím neudělám, téma "Navždy" je pro mě jen to jediné - odchod mojí dcery. Jsem si jista, že to tak mají všechny mámy a tátové, kteří se musí vyrovnat s tím, že nebudou dál sledovat život svého dítěte, ale usadí se v nich bolest - navždy.
Naše Káťa se narodila jako pěkný cvalík. Z cvalíka vyrostla holčička s krásnými dlouhými vlasy, která měla ráda knížky, smála se všemu a venku lítala jako drak. Pak se z holčičky stala baletka a já brečela, když jsem viděla její palce s puchýři až do krve z piškotů. Vzala jsem ty malé nožičky a bylo mi jí líto. Ale Káťa si nestěžovala - skoro nikdy na nic. Vypadala jako takový malý statečný člověk. Učení jí šlo samo. V osmé třídě zkusila nejprve přijímačky na baletní konzervatoř a přišel první neúspěch, který najednou nemohla zvládnout. Nevzali ji, pokusila se tedy o přijímačky na pražskou taneční konzervatoř. Zázemí měla u pražské babičky a dědy, a tak začala studovat v Praze. Domů jezdila na víkendy a s pláčem zase zpátky. Nemohla si najít kamarády, cítila se sama a to děvče, které v nás mělo důvěru a chodilo si k nám - rodičům - pro radu, se začalo měnit.Byla smutná, ale domů se vrátit nechtěla. Nakonec tančit přestala a přestoupila na pražské Gymnasium. Ani tam tak úplně nezapadla a ztrácela i cestu k nám. Když jsme přijeli do Lucerny na maturitní ples, stála před námi dívka v šedivých šatech, které si sama koupila a které ještě zvýraznily její smutnou dušičku. Žádný tanečník si pro ni nepřišel a mě srdce bolelo. Jak jsem rozuměla jejím touhám a přáním.

Pomoci jsem jí ale najednou nemohla, protože se nám přestala svěřovat. Vybrala si studium na Vysoké škole. Učení jí problém nedělalo, ale lidé... někde se něco zvrtlo. Káťa zhubla, přestala o sebe dbát, vlasy si nechala ostříhat nakrátko. Pátrali jsme na Policii, jestli není v nějaké sektě anebo nebere drogy. Nic takového.. začala navštěvovat různé poradny, sama se sebou si nevěděla rady, doma jsme se hádali. Jednou jsme se ale dlouze objaly a poprvé mi Káťa řekla, že má deprese a jak jsou strašné. S manželem jsme pak objížděli lékaře a prosili o radu a možnost Kátina vyšetření. Žádná sláva, vypravili jsme se i za lékařkou, která měla na Káťu velký vliv. Jak to všechno vím? Z deníků Káti - možná mě odsoudíte, že to bylo její soukromí, ale já jsem deníky vnímala jako volání o pomoc. Byl to hrozný čas, který trval tři roky - to bylo Kátě 23, rodinné vazby byly skoro zpřetrhané, vozila jsem jí jídlo a peníze, abych pak zjistila, že Káťa na vysoké škole není. Jezdili jsme ji hledat do lesů, na nádraží, na studentské koleje.
7. září 2000 mi zavolali z psychiatrické léčebny, že se Káťa dobrovolně přihlásila k léčbě. Hned jsme se tam rozjeli, naše Káťa v teplákách, na zápěstích obvazy, ležela v klecovém lůžku a spala. Naše Káťa!! A tam jsme se po nějaké době také dozvěděli ortel - schizofrenie. Jezdili jsme za Kačenkou každý druhý den po práci, dlouhou alejí sem a pak zase zpátky, návštěvy byly tiché, rozpačité, bolavé. Po třech měsících chtěla Káťa domů. Pan primář nás varoval, ale my jsme jí chtěli pomoci. Po dlouhé době jsme od ní slyšeli, že nás má ráda.
Doma se ale stav velmi zhoršil, Káťa odmítala tabletky, celé dny proležela pod dekou a začaly znovu útěky z domova. Hodně nám pomáhala paní psycholožka, která dokázala s Katkou dobře promluvit a rozebrat, co ji trápí. Káťa jí jednoho dne dala všechny svoje deníky a já jsem měla divnou předtuchu. Zatímco jiní slaví 17.listopadu sametovou revoluci, já mám 17.listopad 2001 spojený s odchodem Káti, která si toho dne vzala život. Bylo jí 24.
Jak se takovou strašnou věc dozvíte?
- velmi jednoduše od policisty, který zazvoní, zprávu vám sdělí v předsíni a odejde.

Někde se mi u srdce sama od sebe postavila tlustá zeď, je tam.. možná mi brání v tom, aby mě výčitky nezahltily. Co jsme měli dělat a neudělali? Jak jsme mohli pomáhat a nepomohli? Proč jsme ji víc nehlídali? To je a bude navždy....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | E-mail | Web | 7. listopadu 2017 v 18:50 | Reagovat

Strašné .. soucítím s tebou.. snad tu bolest jednou dokážete s mužem snášet.

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 7. listopadu 2017 v 18:58 | Reagovat

To mě moc mrzí , život je krutej :(

3 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 7. listopadu 2017 v 18:59 | Reagovat

Je mi to líto.  Myslím, že jste nic víc udělat nemohli. Když se někdo rozhodne opravdu odejít, prostě to udělá. S psychikou mám taky své špatné zkušenosti.  
Přeji hodně sil a ať čas ránu milosrdně alespoň trochu zacelí...zapomenout úplně se nedá.

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 7. listopadu 2017 v 19:20 | Reagovat

Je mi to moc líto, se ztrátou dítěte se člověk nemůže smířit nikdy, bolest možná trochu otupí, ale zůstává.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 7. listopadu 2017 v 21:17 | Reagovat

Krutý, rodiče by neměli pohřbívat své děti.

6 bluesovka bluesovka | 8. listopadu 2017 v 16:15 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za podporu, teď už je to o mnoho lepší, jen někdy...

7 bluesovka bluesovka | 8. listopadu 2017 v 16:16 | Reagovat

[2]:No to jo, život je někdy svi...já sice si fakt myslím, že všechno zlý je pro něco dobrý, ale tak zlý to zase být nemusí

8 bluesovka bluesovka | 8. listopadu 2017 v 16:17 | Reagovat

[3]:Děkuji za podporu, asi jsme fakt víc udělat nemohli. Čas zaceluje, ale tohle jen může zmírnit.

9 bluesovka bluesovka | 8. listopadu 2017 v 16:18 | Reagovat

Děkuji důchodkoevko,kolik lidí asi tohle zažije...

[4]:

10 bluesovka bluesovka | 8. listopadu 2017 v 16:19 | Reagovat

[5]:Je to krutý, ale moje další holky mi moc pomohly, a tak jedeme dál...děkuju!

11 tema-tydne tema-tydne | Web | 11. listopadu 2017 v 10:12 | Reagovat

Kruté, je mi to líto...
Dovolím si zařadit do výběru článků na téma tohoto týdne.

12 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 14. listopadu 2017 v 14:41 | Reagovat

to je hrůza:/ to mi je moc líto

13 miriabel miriabel | Web | 16. listopadu 2017 v 8:55 | Reagovat

To je mi strasne moc lito :(

14 bluesovka bluesovka | 16. listopadu 2017 v 9:03 | Reagovat

[13]:Děkuju, bohužel tohle výročí bude přesně zítra...

15 rozhovory-s-nisou rozhovory-s-nisou | E-mail | Web | Neděle v 18:23 | Reagovat

Příšerné, upřímnou soustrast. :( Je mi to líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama