Natržené ucho

21. listopadu 2017 v 16:34 | bluesovka
Vzpomínky ze základní školy jsou pro mě jako kufr, který se pravidelně otevírá na školních srazech a vyskáčeme z něj my, v počtu třicet šest dětí. S námi vyskáčou i učitelé. Matikářka, kterou jsme zamykali v kabinetu a která holky tahala za vlasy. Fyzikář, který po nás házel klíče, tělocvikář s oblíbenou větou: " skáčeme jak laňky, děvčata"... učitel na biologii, který i v zimě chodil naboso a mlátil pravítkem do lavice, když jsme se smáli při tématu rozmnožování. Anebo učitel kreslení, který neměl k fackám daleko. A právě dvě facky si pamatuju úplně přesně. První na schodech z kreslírny, kterou schytal spolužák Michal od pana učitele už ani nevím za co, ale facka to byla pořádná. Druhá facka byla smutná. V šesté třídě jsme totiž dostali nového učitele na matiku, chlapa jako horu a co čert nechtěl, jeho dcera Dája chodila právě do naší třídy. Tatínek ji při jedné hodině vyvolal, položil otázku a protože Dája neznala odpověď, dostala takovou facku, že nás zamrazilo. Zůstala stát a jen jí tekly slzy. Vyrůstala jen s tatínkem bez mamky a asi to neměla jednoduché.

O přestávkách se tehdy chodilo dokola po chodbě, většina z nás si z tašky vytáhla smrdící chleba s máslem a jablkem.
Později jsme odebírali i mléko s houskou, ten pytlík taky smrděl.
Den po povinném průvodu na 1. máje lehla skoro celá škola, protože jsme pravidelně nastydli.
Před odpoledním vyučováním se chodilo v nižším věku k přehradě zpívat, ve vyšších ročnících jsme museli ve stejnou dobu stihnout i nějakou cigaretku.
Na výletech ( a nejen na nich) jsme pravidelně zkoušeli, co s námi udělá alkohol.
Kluci se mlátili hlava nehlava, až se jednou Tomovi podařilo natrhnou Bédovi ucho.
V parku vedle školy jsme uspořádali několik svatebních obřadů.
Já se trápila tím, že mám nohy jako dráty do betonu, kamarádka Mirka bulela, že musí nosit brejle.
Každoročně se volila královna krásy.
Měli jsme se rádi a máme se rádi dodnes.

A to všechno s námi vydržela, sdílela, blbnutí podporovala a zároveň zajišťovala zdárný vývoj své třídy naše paní učitelka. Zlatá to byla duše, laskavá, měla přirozenou autoritu a když v osmašedesátém přišli Rusáci, četla nám Solženicyna. Moc si jí vážím, dodnes chodí na naše srazy, už si i tykáme, protože čas pomalu věkový rozdíl smazal. Je jako naše druhá mamka a nejdůležitější osoba, která z kufříku vzpomínek vyskočí. Při srazech vždycky jen kývá hlavou, usmívá se a říká: .." vy jste byli tak roztomile zlobiví, tak jinak zlobiví.." Děkuju, Jiřinko...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tabitha Tabitha | Web | 21. listopadu 2017 v 21:18 | Reagovat

Až jsem si při tom vzpoměla na slavný "řev septimy". Pro nás mladší nepředstavitelné, co si budeme povídat.

2 bluesovka bluesovka | 22. listopadu 2017 v 9:28 | Reagovat

Díky, fakt to tak bylo. Děvče, nebuďte smutné !! Odjíždím na pohřeb strejdy a myslím, že až se vrátím, tak vám ještě napíšu.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 23. listopadu 2017 v 11:28 | Reagovat

tenhle článek se mi velmi líbil:-) po nás zase učitel na střední házel křídu:-)

4 Nýna Nýna | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 12:43 | Reagovat

Asi to bude mnou, ale ze základky nemám vůbec žádné hezké vzpomínky. Nemám žádný kufr, z nějž skáčou spolužáci. Dokonce mi nezůstali žádní kamarádi (možná jsem vlastně ani tehdy žádné neměla), nepořádáme žádné srazy. Ze střední mi zůstala jedna kamarádka, která se odstěhovala do Ameriky. Takže ti snad i závidím. :)

5 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 24. listopadu 2017 v 14:47 | Reagovat

Naše fyzikářka také házela klíčema, jednou je někdo hodil nazpátek po ní a tak dostala svýma vlastníma klíčema do čela. Už je nehází.

6 J.R. J.R. | Web | 24. listopadu 2017 v 21:48 | Reagovat

Ve škole to nikdy nebylo lehký, ale dnešní doba ve školy je úplně vzhůru nohama :(

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 9:08 | Reagovat

Moc hezky a citlivě ve zkratce popsané. Mně ze základní školy moc vzpomínek nezůstalo, ve škole jsem se dost nudil a sraz jsme měli až po 35 letech, což nebylo nezajímavé. Rozprchli jsme se do všech možných oblastí - tématicky i zeměpisně. Přátele však mám z úplně jiných životních etap.

8 bluesovka bluesovka | 26. listopadu 2017 v 18:01 | Reagovat

Děkuji za všechny milé reakce všem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama