Táta

26. prosince 2017 v 18:13 | bluesovka |  Téma týdne
Můj táta je moje "filmová" hvězda.
Můj táta, kterého si pamatuju po celé dětství i dospívání v různém stadiu opilosti. Samozřejmě s výjimkami, přesto je pro mě moje hvězda, i když to zní blbě. Spíš bych řekla můj člověk, prostě můj táta. Od malinka mě vozil za svými rodiči na Moravu - za zlatou babičkou a dědou. Vždycky mě tam odvedl k holiči, který stříhal a holil hned naproti a pak se mi chechtal, když jsem přišla s hlavou podle kastrolu. Dětství jsou střípky, pití, hádky mezi rodiči, křik v kuchyni. Nikdy jsem mu neseděla na klíně, nikdy jsme se nedrželi za ruku a nedostala jsem od něj žádnou hračku.
Až na jednu - byl to plyšový kocour Ivan, který vydržel až do úplného roztrhání.
V dospívání to taky jednoduchý nebylo, moje sebevědomí bylo sakra nízké, táta kritizoval Stouny, zakazoval různý filmy a v tanečních se mi před ostatními smál co že to mám na sobě. Občas jsem brečela, ale někde uvnitř jsem byla silná, odolná a omlouvala jsem ho.
Protože : třeba když jsme byli na Moravě u babičky a dědy spolu, tak patřil jen mně. Dával mi ruku na vlasy a říkal mi "ovečko". Chodili jsme spolu po kopcích, on fotil, dali jsme si zmrzlinku, vyprávěl mi příběhy z gymplu a já byla šťastná jak blecha. Poprvé mě vzal na muzikál Zpívání v dešti - seděli jsme v kině a já cítila, jak mě pozoruje a chce, aby se mi film líbil. Mně se líbil a on pak zářil štěstím. Miloval totiž kino, filmy, jeho práce byla jeho koníčkem . Založil filmový klub, natáčel historii města, promítal filmy náročného diváka a já seděla v sále a říkala si pyšně, že to je můj táta.
Po vpádu sovětských vojsk bylo zle - bolševik mu zakazoval dělat práci, která ho bavila a táta začal pít ještě víc. Jednu dobu jsem se z domova odstěhovala. Slíbil, že pití nechá,já se vrátila domů, ale on nevydržel. Jako dnes ho vidím, když znovu přišel opilej, já utekla na balkon a on si stoupl vedle mě. Ruku mi dal kolem ramen a jen si vzdychnul : " ach jo, ovečko..."
Dospěla jsem , vdala se a zůstali jsme bydlet u mých rodičů - jak to bylo ostatně v té době obvyklé. Po narození první dcery se z nás s tátou stali vášniví karbaníci. Když dítě usnulo, šli jsme hrát kanastu. Jako promítač trávil dny doma, večery v kině a v hospodě. Spolu jsme přes den sledovali hokej, skoky na lyžích a já mu to pití vždycky odpustila výměnou za společné chvíle.
Bolševik se ale postaral o to, že táta svou práci ztratil a s mamkou se odstěhoval do Prahy, našel si práci novou - také filmovou. Bylo mi 25, když jsem od něj dostala první pusu - když se stěhovali. Chyběl mi, ale dobrá zpráva : přestával pít.

Bylo mi 35, kdy se mě provinile zeptal, kde vlastně pracuju a že si uvědomuje, že je hroznej táta. A ze mě spadl balvan. Povídali jsme si , kouřili cigára, pili kafe a já poslouchala donekonečna jeho příběhy o filmech, filmových režisérech, o filmových značkách. Byly to jenom naše chvíle, na které jsem se tak těšila. Na všechno jsem zapomněla, všechno jsem mu odpustila.

Bylo mi 45, když umřela mamka a za osm měsíců i táta. A já vím naprosto bezpečně, že on - i přes nedostatek jeho viditelné lásky - mě měl rád. Jasně, tak neviditelně a proto je moje hvězda - s ohledem na jeho celoživotní lásku - je moje filmová hvězda.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 26. prosince 2017 v 18:36 | Reagovat

Moc pěkný . Taky mám takovýho tátu , kterej tu lásku neumí moc ukázat ,ale věřím,že mě má rád .

2 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 27. prosince 2017 v 7:54 | Reagovat

Krásné vyznání, škoda, ze k němu dospějeme až po letech.

3 František František | Web | 27. prosince 2017 v 17:48 | Reagovat

Musel jsem se nad sebou zamyslet, když jsem si přečetl tvoje vyznání.Vlastně pro mne je to pohled z druhé strany.Jestli já nejsem taky takový táta?

4 bluesovka bluesovka | 27. prosince 2017 v 19:14 | Reagovat

[2]: Důležitý asi je, že k němu vůbec někdy dospějeme...

[3]: To je dobře, že ses na to podíval z druhé strany. Je možnost to změnit!!

5 Meduňka Meduňka | Web | 28. prosince 2017 v 12:37 | Reagovat

Vážně krásné, dávám do výběru nejlepších článků na téma týdne

6 bluesovka bluesovka | 28. prosince 2017 v 16:43 | Reagovat

A já děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama