Diagnoza na dálku

17. ledna 2018 v 11:10 | bluesovka |  Téma týdne
V roce 94 jsem vyměnila bankovní kostýmek za černý vytahaný svetr, džíny akoženou bundu. Nastoupila jsem do soukromého rádia a zjistila, že to je můj svět. Navíc mi rádio nadělilo partu báječných lidí - kamarádů. Muzika, zprávy, reportáže - co víc mohla moje duše chtít. Byla to ale i doba lidí, kteří se začali věnovat poradenství nejrůznějšího druhu, stávali se najednou "odborníky" přes naše duševno a tělesno...Doba nahrávala tomu, že jsme dychtivě těmto lidem naslouchali. Jednu takovou novátorku jsme měli i v rádiu. Každého pozorovala, doporučovala, diagnostikovala. Oslovila jednou i mě s tím, že má v jižních Čechách bratra, který dokáže diagnostikovat na dálku. Prý by se mohl podívat i na mě. No proč ne, ať se podívá...
Za pár dní - mezitím už kolegyně v rádiu skončila - jsme si daly schůzku ve městě. Se mnou poskakovala i moje nejmladší dcera. Na schůzce jsem se dozvěděla, že mi bratr vzkazuje toto: malignita v levém prsu. A prý správnou stravou lze nemoci zabránit. Proto bratr pořádá kurzy za nějakých 2.500 korun - měla bych se přihlásit.

Ztuhla jsem, v místnosti by se dalo napětí krájet. Bývalá kolegyně se tvářila spokojeně a vševědoucně. Zato mě zahalila černá tma a v hlavě bušila jen červeně slova malignita malignita. Beze slov jsem vyrazila i s dítětem na autobus a rovnou k mojí kamarádce Janě. I když jsme pak všechno rozumně probraly, brouk se v hlavě usadil. Nešlo takovou informaci jen rozumově zpracovat. Co když má ten její brácha pravdu? Jsou lidi, kteří opravdu v druhých listují jak v knize a jsou schopni nemoc rozpoznat. Chudák moje malá holčička, byla vyplašená a vyděšená jako já. Cítila dobře, že se něco děje.
Nakonec jsem udělala to, co by udělal každý. Zašla jsem na mamograf. Nenašli tam nic. Tenkrát moje rodina byla docela zajedno - zbytečně posloucháš nějaký blbosti bůhvíkoho. Prostě tam nic nemáš a basta.

Jenže mně to takhle pojmout nešlo. Jako bych nějaký čas žila za sklem. Ti na druhé straně byli zdraví, já možná nemocná. Taky může mít ten člověk pravdu - co víte. Na chalupě jsem zhluboka dýchala a vnímala jarní vzduch a kytky. Víc a pozorně jsem pozorovala svoje holky.Občas jsem zašla na gyndu - jen tak, pro jistotu a uklidnění. Když můj doktor slyšel, jak jsem se k podezření na rakovinu dostala, vyskočil málem ke stropu. A kupodivu mi neřekl, že mám zapomenout, ale potvrdil, že jedna taková necitlivě sdělená věc v člověku zůstane.

Také jsem si uvědomila, že v takovou chvíli, kdy se dozvíte diagnozu od lékaře anebo musíte opravdu bojovat o svůj život, tak jste sami. Sami si musíte tím vším projít, sami zaujmout nějaký postoj, sami jste na operaci a po operaci, na chemku i po chemce. Shodou okolností právě teď chodí jedna z mých kamarádek na ozařování. Denně jezdí tramvají 13 kilometrů do nemocnice a pak z nemocnice domů, zatímco její manžel jezdí autem za roh do práce. Muž chodí na obědy domů, takže ještě vaří a vláčí tašky s nákupy. Je to její volba a neschopnost se postavit zaběhnutému stereotypu a mě z toho mrazí.

Nebudu odbíhat od tématu - prostě jedna věta té mé bývalé kolegyně udělala v mém mozku změnu, usídlila se tam na dlouhé roky, pohodlně se rozvalila a občas na mě zasyčí: .. co kdyby...

Hluboce obdivuju lidi, kteří se s nemocí perou. Mně stačil jen náznak a jak mi bylo! A jít ke kartářce nebo nějaké jiné vědmě? Ani náhodou, tam mě nikdo nedostane, mám z nich husí kůži a strach.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 17. ledna 2018 v 11:29 | Reagovat

Napíšu to stručně...v momentě soudu musíš zaujmout pozice na pomyslném startu za dalším životem a nesrat se s myšlenkami, tam už ten boj jede.

2 bluesovka bluesovka | 17. ledna 2018 v 11:53 | Reagovat

Devce,ja tvemu sdeleni nejak nerozumim

3 beallara beallara | Web | 17. ledna 2018 v 12:47 | Reagovat

Naznačila jsi, co s tebou udělalo jen sdělení na dálku.A jak se obdivuješ lidem, kteří se perou.
Chtěla jsem říci, když dostaneš na tvrdo diagnozu, musíš v sobě zmobilizovat sílu a to už je zase úplně jiný level.
Mnohokrát jsem v nemocnici zažila diagnozu hodně ostrou a v okamžiku ti lidé v sobě zmobilizovali neuvěřitelné, skutečně.
Neumím to jinak vysvětlit.

4 bluesovka bluesovka | 17. ledna 2018 v 17:55 | Reagovat

Tak takhle ano,souhlas.Zaroven myslim na tvou operaci,ktera se blizi a jak pak najdeme prvni blog s nadpisem "Mam to za sebou,ziju,jedu dal" ze jo . Jasne ze jo ...

5 beallara beallara | Web | 18. ledna 2018 v 21:40 | Reagovat

[4]: Dnes jsem si byla domluvit anestezii a kdyby moje operace nebyla skutečně nutná, jela bych kopat ropu na Ural.
Děsím se špitálu jako čert kříže.

6 František František | Web | 19. ledna 2018 v 10:18 | Reagovat

Díky Bluesovko za Tvoje slova .Už jen pro to co jsi mi napsala budu čekat po anestezi že se probudím a uslyším že je všechno O.K. ;-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. ledna 2018 v 23:04 | Reagovat

Takovéto zasévání nejistoty a strachu z nemoci pro peníze bych označila jako největší zločin. Ještě žes měla podporu u blízkých a využila prevenci - pro svůj klid.
Ráda tě zařazuji do Výběru TT a gratuluji - chvilku píšeš a už jsi tak dobrá! :-)

8 bluesovka bluesovka | 20. ledna 2018 v 11:37 | Reagovat

[7]: Děkuji moc, od lidí podobného druhu jsem se odstřihla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama