Hodinky

21. ledna 2018 v 17:43 | bluesovka |  Fejetonky
Včera, když mě popadl záchvat úklidový, jsem vytáhla ze šuplíku taštičku z tanečních, ve které mám všechny hodinky, které jsem kdy nosila. Chybí mi jen dva kousky a nevím, kde jsou. Taštička je pošitá barevnými korálky, poslal mi ji strejda z Ameriky a k tomu i dvoje šaty do tanečních a barevné punčocháče.


Barevné punčocháče v roce 1971 ! Měly barvu žlutou a zelenou žabí. Vyšla jsem v nich asi jen jednou, lidi vykulili oči a divili se -punčocháče se vzorem pavoučím budily nepříjemnou pozornost. A šaty americké jsem do tanečních také nenosila. Jedny bílé s vyšívanými rukávy, druhé bleděmodré s vyšívanými kytičkami. Ale jako by byly zakleté - žádní kluci pro mě nechodili, když jsem byla za americkou dívku. Zato moje obyčejné modré šaty s šátkem byly vždycky zárukou, že sedět při volence nebudu. Vybočování se nenosilo. Ale - úplně jsem odskočila od tématu. Vytahuji z pytlíčku hodinky z 9. třídy, tenkrát jsem byla pyšná, že mají římské číslice.


Střední školou mě doprovázely hodinky dvoje - červené. Jedny z plastu s obrovským ciferníkem, které přivezl můj muž - fotbalista ze soustředění v německé Žitavě. Stejný nápad mělo asi dalších pět fotbalistů. Spolu s hodinkami nám - manželkám přivezli domů i kostkované košile - úplně stejné. A když byl fotbalový večírek, měly jsme my dámy na sobě nejen ty hodinky, ale jasně že i košile. Trapas.
Hodinky s kostkovaným řemínkem a sportovci znamenaly mou bankovní éru. Následující hodinky s puntíky a ty úplně černé - to je práce v rádiu, období černé barvy, vytahaných svetrů, úspěšného řidičáku a nově nabyté svobody po roce 89.


Poslední hodinky jsou hodinky dneška, které moje dcera označila za hodinky, které se jí vůbec, ale vůbec nelíbí. Je mi to jedno, protože se víc zamýšlím nad tím, jak jsou hodinky s námi spjaté. Hodinky - to je náš čas. Prožívají všechno s námi, jsou tam, kde jsme my. Čekáme na rande, na zkoušku, na zubaře, absolvují všechna životní důležitá čekání a rozhodnutí, potí se s námi na porodním sále, kde ručičky posunujeme očima, aby to už skončilo, v noci s námi čekají na naše protějšky, na dospívající děti. Klidně si jedou pořád svůj rytmus - náš rytmus. I rytmus mojí babičky na jejím nočním stolku, i rytmus mých rodičů, kterým jsem z první výplaty koupila hodinky nové. Nosili je celý život. A i když nemilosrdně odtikávají vteřinky - jednu za druhou - mám hodinky ráda. Na léto si koupím nové tyrkysově modré.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mydarkpath mydarkpath | Web | 21. ledna 2018 v 17:53 | Reagovat

nádherné hodinky

2 Gitta Gitta | E-mail | Web | 9. července 2018 v 14:14 | Reagovat

Docela by mě zajímala cena hodinek? Já si kupuji tedy levné hodinky, ale za tu cenu :-P  https://www.hgm.cz/eshop/sperky-a-bizuterie/hodinky/detske/  Je tady sběratel starých hodinek? :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama