Lítost

5. ledna 2018 v 19:40 | bluesovka |  Myšlénky
Dnes jsem byla s dcerou v sauně. Do sauny chodíme moc rády a už od jejích dvou let. Pořád sice nechodí do bazénu s ledovou vodou a smějeme se tomu. Ale dnes mi jí bylo líto. Úzká ramínka, hodně štíhlá figurka s krásnými kérkami. Opatrně jsem naťukla, že by trochu mohla přibrat. " Já vím, mami, ale ono se mi teď nedaří ztloustnout, odpověděla klidně. Čekala jsem, že se nafoukne, že mám připomínky, ale nic. A v tu chvíli mě ten pocit lítosti přepadl. Bylo mi líto, že moje dítě se musí se životem taky prát. Že musí řešit svoje vztahy, které ji zraňují. Že musí řešit svůj vztah s tátou a to už je jí třicet.
Že jsem ji porodila, vychovala a teď už se jen dívám, jak i ona někdy těžce, někdy snáz šlape svým životem. Ta křehká tenká dívka, která po sauně nasedla do autobusu a odjela mi do Prahy. Je mi někdy líto i všech dalších dívek a kluků, které se svěřují blogu, je mi jich líto. I když jsme je počali - my rodiče - třeba z lásky anebo z chvilkového okouzlení a pak je poslali do světa, tak jako poslali rodiče nás. Moje nejstarší dcera si jednou do deníku napsala: " Mám vztek, že vůbec jsem. Naši si mě klidně udělaj a už je nezajímá, co dál se mnou bude..."
To mě ranilo. Být rodičem je obrovská zodpovědnost. Jsem tu pro svoje holky, jsem tu, abych je klidně i na klíně pochovala, když jim bude smutno. Ale dnes bych potřebovala pochovat já, jenže už nemám komu bych si na klín sedla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sugr sugr | E-mail | Web | 6. ledna 2018 v 8:00 | Reagovat

Lítost-ano, obrovská lítost když tu čteš v Deničkách nejen -sátiletých, že nemohou pomáhat svým rodičům, byť z důvodu, že s nimi nežijí, anebo z důvodu, že s nimi žijí, ale ty staré děti na to pomáhat těm skoro stoletým už nemají dávno sil. Pochovat už ti staří rodiče tě nemohou, neb stáří sebou nese i nemoce stáří, senilitu atd. a věř, že být dítětem, vůči rodičům není také nic lehkého. Zvláště, když už děti jsou dávno babičky či prababičky.:-)

2 beallara beallara | 6. ledna 2018 v 8:01 | Reagovat

Pochovat, no, já tě klidně pochovám, votom žádná, jen jestli by nás pak nepovažovali za teplé sestry ?
Ani nevíš, jak mě bolí podvýživa mojí dcery, jak moc bych jí chtěla pomoct...

3 beallara beallara | 6. ledna 2018 v 8:04 | Reagovat

[1]: Cukříku, tebe budu taky chovat, protože já mám velký srdce a velkou náruč !

4 sugr sugr | E-mail | 6. ledna 2018 v 8:37 | Reagovat

[3]: Ukápla mi slzička na klávesnici Simi...,díky. :-)

5 bluesovka bluesovka | 6. ledna 2018 v 9:59 | Reagovat

[1]: Díky za komentář, ale vím dobře, co znamená i ta druhá stránka, když se staré děti starají o staré rodiče. A mám téma...díky

[2]: Klidně teplé sestry, ale bolí mě, že ti otevírám i tvoje bolesti. Anebo je to dobře, že se to čistí? Díky moc za vše.

6 bluesovka bluesovka | 6. ledna 2018 v 10:22 | Reagovat

[1]: Je, to vyznělo příkře, tak to nemyslím. Chci jen říct,že i já sama jsem se starala o rodiče ( navíc ne vlastní) a  tak vím, jak je to těžký.

7 beallara beallara | 6. ledna 2018 v 12:27 | Reagovat

[5]: Vím, kde si mohu nechat rány otevírat a kde ani zhulená.
Je to hodně aktuální, pár nocí jsem probděla. A za vším hledej chlapa.

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 18:26 | Reagovat

[7]: Nechat se trápit chlapem, nota bene cizím (si myslím) je k ničemu...
A v noci koukej spát, budeš mít zbytečný vrásky...!

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 18:27 | Reagovat

Milá Zdeňko,
poslední odstavec mě skoro (čti úplně) rozbulil...

10 bluesovka bluesovka | 9. ledna 2018 v 13:56 | Reagovat

[9]: Ano, někdy to k bulení je. Děkuju za všechny další komentáře a tvoji návštěvu mého blogu, jsem tomu ráda.

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 10. ledna 2018 v 10:51 | Reagovat

já jen doufám, že až náš klučík bude velký a bude mít trápení, přijede k rodičům se svěřit a nechat se "pochovat":-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama