Měla jsem ráda vlaky

24. ledna 2018 v 10:09 | bluesovka |  Téma týdne
Musím to napsat a pak už se k tomu nebudu nikdy vracet. Alespoň ne tady na blogu, v hlavě ale určitě. Psaní je prý terapie, dobře. Venku je krásné ráno, jasné a ostré. Ostré jako myšlenka a pocit, který vždycky musím zpracovat. Bojím se moc o své dvě dcery. Bojím se, protože jsem měla dcery tři. Nejstarší ukončila svůj život na kolejích. Ráno ji našla slečna, která venčila svého psa. Měla stejné křestní jméno jako moje dcera.

Jak asi Kátě bylo, když položila hlavu na koleje? Policista s protokolem v ruce mi říkal, že musela být statečná. Dali mi její roztrženou tašku a brýle, musela jsem podepsat seznam věcí, které v tašce byly a ruce mi tak skákaly, že jsem si přidržovala propisku. Jeli jsme na studentskou kolej pro její věci. V odpadkovém koši jsme našli jeden papírek se slovy na rozloučenou, další ležel na stolku. Seděla jsem na zemi a nemohla se hnout. Manžel všechno zabalil, odnosil. Po cestě domů jsme udělali dopravní přestupek a zastavili nás policisti. Muž jim něco povídal, musel otevřít kufr a oni jen pokývali hlavou a nechali nás jet.
Nesmím si představovat, co prožívala, na co myslela, jakým autobusem na místo jela a proč právě tam. Nemůžu vidět koleje a když slyším vlak, rozklepu se. S holkama jsme často jezdívali na výlety vlakem, dnes mi to nedělá dobře. Bývalý přítel Káti nám poslal jednou přání k vánocům a na něm byly vyfocené koleje. S hrůzou jsem shodila přání ze stolu. Manžel jezdí každý rok na místo, kde se to stalo. Já tam byla jen dvakrát, skoro jsem na místo nedošla, to se nedalo snést. Někdy mě představy drásají a bolí. Byla tam tak sama. Dny, které následovaly před a po pohřbu si nepamatuju.

Proto se bojím o svoje dvě holky a teď už i o vnoučata. Můj strach má své opodstatnění, má důvod. Nemám ráda, když děti jedou na dovolenou. Zakazuju si představu nehody. Zakazuju si představu a strach, že by někdo ublížil nejmladší dceři. Nesmím na takové věci myslet, takže je hned násilím pudím z hlavy ven. Ale bohužel úplně se tomu zabránit nedá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 24. ledna 2018 v 12:29 | Reagovat

tohle je velmi smutné:-(

věřím že se toho pocitu a myšlenek v hlavě nemůžeš zbavit..to se vůbec nedivím:(

snad tohle napsání alespoň trošku pomohlo

2 bluesovka bluesovka | 24. ledna 2018 v 13:38 | Reagovat

Pomohlo napsání, ještě zbývalo něco k tomu doříct a snad už to je všechno. Děkuju za podporu :-)

3 Eliss Eliss | Web | 24. ledna 2018 v 13:41 | Reagovat

Tohle musí být strašné, hlavně s tím bojujte ♥

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 24. ledna 2018 v 18:46 | Reagovat

To je hodně smutný příběh, který nepřebolí za celý život. Musela jsi být hodně silná a sílu k překonání určitě kromě manžela dodávaly dcery.

5 bluesovka bluesovka | 24. ledna 2018 v 18:59 | Reagovat

[3]: dekuji za slova,bojuju porad

[4]: holky byly skvely a jsou,mely vic sily nez manzel,dekuju za precteni :-)

6 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 9:00 | Reagovat

Bolavý příběh, který si zaslouží do výběru. Říká se, že čas léčí. Budu doufat, že i tady tomu tak nakonec bude. Je mi to líto. :(

7 bluesovka bluesovka | 25. ledna 2018 v 13:41 | Reagovat

[6]: Děkuji za výběr. A doufám, že témata týdne už budou veselejší. Neumím si totiž vymýšlet a tak jsou příběhy pravdivé a často smutné. :-)

8 signoraa signoraa | Web | 25. ledna 2018 v 14:12 | Reagovat

Občas je dobré se z bolesti vyzpovídat, sdělit ji jinému, uzavřít ten pomyslný šuplík plný bolesti.
I když mě nic podobného nepotkalo, bojím se také o své, dnes už dospělé, děti a o svá vnoučata.

9 bluesovka bluesovka | 25. ledna 2018 v 17:41 | Reagovat

[8]: Děkuji, snad už se šuplík uzavře. Přeji jen klid s dětmi ( i když dospělými) a vnoučaty. :-)

10 beallara beallara | Web | 27. ledna 2018 v 11:52 | Reagovat

Jen silná ženská své šuplíky otevře a nechá bolest vyvěrat ven, protože cítí, že jen tak se někdy osvobodí.

11 František František | Web | 28. ledna 2018 v 10:20 | Reagovat

Moc smutné šrámy na duši.Přeji Ti aby teď už převažovalo jen to krásné. Nadchlo mě Tvoje psaní o cestě po Americe. :-)

12 bluesovka bluesovka | 28. ledna 2018 v 14:35 | Reagovat

[11]: Díky, Františku. Hned bych jela znovu, ale to by mě museli přes oceán přepravit ve spánku nebo mrákotách, jinak to asi nedám. :-)

13 Fgtrdfre#cdsdws Fgtrdfre#cdsdws | E-mail | 1. února 2018 v 21:01 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: https://lc.cx/M3m9

**** Download here: Link: https://301.li/8xz6b

w
w
w--

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama