Plamínek

16. ledna 2018 v 19:58 | bluesovka |  Téma týdne
Svůj vnitřní hlas si představuji jako plamínek bílé barvy. Je to plamínek pravdy, který to vždy a za všech okolností s námi myslí dobře. Jenže my dobře míněné " nedělej to ! nebo naopak udělej to " nechceme slyšet. Jednoduše nechceme, jedeme si podle svého a pak zatlačíme plamínek až někam do kouta naší hlavy, zacpeme mu pusu a děláme, že není. Jenže on se moc nedá, protože ví, že stejně na jeho slova dojde. Od jisté doby je pro mě vnitřní hlas tou správnou směrovkou a rádcem, kterého poslechnu. Vždycky. Mám totiž dvě zkušenosti. Obě skončily špatně.. U obou si jasně pamatuji svůj vnitřní hlas, slyším ho jako dnes.

Už je to hodně let, co umřela mamka. S tátou tvořili nerozlučnou dvojici v dobrém i ve zlém a bylo jasné, že se tátovi bude po mamce moc stýskat. Zůstal sám v Praze, jen s ptáčkem Pepou, sto kilometrů ode mě. Hned jsem začala jednat a chtěla jsem tátu přestěhovat k nám domů. Nejdřív nechtěl ani slyšet, pak postupně slevoval, až byl svolný skoro ke všemu. Byla jsem moc ráda a chystali jsme stěhování. Můj vnitřní hlas mi ale pořád říkal: " dělej, ať to stihneš ". Dělala jsem, zařizovala a bála se, že jednou u táty doma zazvoním a on mi neotevře. A pak v květnu opravdu neotevřel. Vyrazili jsme dveře a našli ho v koupelně. Ještě jsme zkusili umělé dýchání, ale podle skvrn po těle bylo jasné, že jdeme hodně pozdě. Až tam jsem si pořádně všimla jak zhubnul, ruce i nohy měl jak tyčinky. Bylo mi ho tak líto. Přijel lékař, konstatoval masivní infarkt a taťku odvezli. Domů pak už jel s námi v kleci jen Pepa. Vnitřní hlas měl pravdu, jen jsem to prostě nestihla.

Podruhé mě můj vnitřní hlas poměrně intenzivně nabádal, abych se podruhé nevdávala. Tenkrát jsem ho nemilosrdně umlčela. Vůbec jsem ho nechtěla poslouchat i když jsem věděla, že má pravdu. Klapky na oči, hlavně nezůstat sama, no tak to zkusíme. Nebyla jsem k sobě upřímná. A ani k manželovi. Hlásek měl pravdu - vydržela jsem dva roky a úprk z manželství byl rychlý a osvobozující. Od té doby plamínku opravdu věřím - opravdu. Jak mi jen hlavou blýskne nějaká pochybnost, jsem ve střehu a řídím se tím, co mi kamarád mé duše radí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 16. ledna 2018 v 21:30 | Reagovat

smutný ,ale já taky nemam zrovna optimistický myšlení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama