Sestřička Jarmilka

22. ledna 2018 v 11:06 | bluesovka |  Téma týdne
Od včerejška jsem tak trochu mimo a zpracovávám si v hlavě to, co se mi stalo. Ráno sedím na posteli a chystám se konečně vylézt z pelechu. Ale sedím a sedím a najednou myslím na svoji sestru. Sestru Jarmilku, která umřela jako úplně malé miminko. Vzpomínek je minimum, možná jen jedna, kdy jsem ji držela za ručičku na stole. Mamka ji přebalovala a táta mě odehnal, abych na ni neprskla rýmu. Pak vím, že jsme s mamkou a kočárkem běžely do nemocnice a pak už jen zpráva, že sestřička umřela. Měla infekční zánět mozkových blan. Malé dítě to moc nechápe. Ještě pravzpomínka, jak chodím s mamkou po hřbitově a hledáme náhrobek. V hlavě mi zůstala slova, že tak malé děti náhrobek nemají. Nevím, nikdy víc jsme tam s mamkou nešly. Celé dlouhé roky o Jarmilce doma nikdo nemluvil. Ani nevím, který den a rok se narodila a já se na to nikdy nezeptala, protože jsme na Jarmilku všichni jakoby zapomněli. Mamka možná ne, ale nikdy ani slůvko neřekla, nic.
Až do včerejšího rána, kdy sedím na posteli a cítím, že nemůžu vstát. " Ještě tu se mnou seď, ségra" slyším nějaký vnitřní hlas a mám pocit, že Jarmilka sedí vedle mě. Pak se mi někde u srdce odloupl kousek něčeho a já jsem cítila úlevu a radost. Říká se, že máme pustit duše těch, kteří odešli. Měla jsem pocit, že její duše byla přitisknutá k té mojí a najednou se s obrovskou úlevou odpoutala. A zase ten pocit - ještě nechoď, ještě chvilku , než odejdu. Seděla jsem na posteli dál a dívala jsem se ven, do nebe. Jakoby se nebe roztrhlo a Jarmilka mohla svobodně vylétnout nahoru.
Podotýkám, že nejsem věřící, nevěřím ani na posmrtný život či životy předchozí, ale něco tu asi fakt je.
Od včerejška na ni myslím, dnes jsem se dívala zase na nebe a obloha byla plná krásných bílých mráčků. A mně je tak dobře. Ségra je tam, kde je jí dobře, tady dole má mě a určitě je teď šťastná. Tak to cítím.
A jestli se něčeho bojím? Samozřejmě, bojím se o své děti, aby se jim nic nestalo, bojím se nemoci. Nechci zůstat svým dětem na obtíž, ale po včerejším zážitku se tak nějak dnes nebojím ničeho.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 22. ledna 2018 v 11:57 | Reagovat

Moc krásně napsaný , i když sestřičky je mi líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama