Vztek

8. ledna 2018 v 17:50 | bluesovka |  Téma týdne
Mám vztek a právě teď z něj vzniká téma týdne. Protože:
Docela často a ráda chodím na hrobeček tří mých milých lidí. Děda s babičkou a moje dcera Káťa mají jednoduchý hrob, kam svítí po celý den sluníčko. Kousek opodál je lavička a stromy, které v létě krásně šustí, když fouká vítr. Někdy mě smutek zkroutí do klubíčka , někdy si jdu k babičce a Kátě odpočinout a poklábosit a někdy se tam i těším. Dnes jsem měla fázi těšení, stavila jsem se ještě pro svíčky. Bylo moc hezky, sice zima, ale slunce a ticho. Ve smířlivé náladě jsem zatočila doprava a koukám, že dnes nemám kam svíčky dát. Z hrobečku zmizela nejen kytka v květináči, ale i dvě vázy na svíčky. Ani nevím, jak se jim říká. Přepadl mě nepopsatelný smutek a vztek. Ty parchante, říkala jsem si v duchu. Jak se ti krade na hřbitově? Jak vypadáš? Jsi starší baba, která se kradmo ohlíží, než popadne věci, které jí nepatří? Jsi člověk, který nemá peníze na kytku? Jak si můžeš na svůj hrob dát květináč, který patří někomu jinému?
Slzy do očí mi to nevehnalo, ale ten vztek ! Pak mě napadlo, že se podívám k babičce do jejího bývalého starého bytu, který připravuje můj švagr na prodej. Jestli třeba hrob neuklízel... Odemykám ten ztichlý byt, kde babičku a dědu už připomínají jen obrázky na zdech, jinak pomalu všechen nábytek mizí, záclony jsou pryč, poličky prázdné. Pak přijde šok číslo dva - na zemi se doslova válí babiččiny krabičky, ve kterých měla svoje šperky, leží tam i její brýle, hodinky,šátek. Pyžama tak, jak nám je vrátili z hospicu, i babičky zimní čepice. V další místnosti jsou krabice s fotografiemi babiččiny rodiny, její dopisy a pohlednice, dědovy zápisníky. Leží na zemi, leží tam jen tak...Bože, ta neúcta.
Vzala jsem všechny poházené kousky života mých dvou blízkých lidí a srovnala je do hezké krabice, kterou kdysi dávno babička polepila červeným kytkovaným papírem. Tak, alespoň se tady nebudou válet. Bolí mě z toho břicho, padám pryč z bytu, který jsem měla tak ráda. Takže milý švagře - ty a ten zloděj ze hřbitova - vy jste dnes pro mě absolutní nuly, absolutní...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. ledna 2018 v 18:02 | Reagovat

Tak to je opravdu vrchol neúcty, jak se takový člověk na sebe může ráno podívat do zrcadla :(

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 8. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

Neskutečný :(

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 18:21 | Reagovat

Krádeže na hřbitově považuju za vrchol hnusu. Docela by mě zajímalo, kdo to dělá, jestli nějaký fetky nebo chudáci, co nemají prachy na ozdobení svého hrobu. Každopádně neomluvitelné...

4 jmenuju-se-sacharin jmenuju-se-sacharin | E-mail | Web | 8. ledna 2018 v 23:21 | Reagovat

S dovolením nominuji do výběru a plně chápu tvůj vztek. :-/ Je to hnusné a smutné. :(

5 bluesovka bluesovka | 9. ledna 2018 v 13:54 | Reagovat

[1]: A věř,že můj švára může..

[4]: S dovolením moc děkuji, hnusný to bylo...

6 beallara beallara | Web | 10. ledna 2018 v 7:51 | Reagovat

Pokud nemáš s někým úzký vztah založený na prožitcích, chováš se jako tvůj švagr, navíc muži toto skutečně neprožívají, to si nebudeme lhát.
Moje generálka nesnášela slunce a má chudák hrob na celodenní výhni, až se potkáme, budu stát v pozoru.
Máme nějak štěstí, nikdy se nám z hrobu nic neztratilo.

7 bluesovka bluesovka | 10. ledna 2018 v 23:10 | Reagovat

[6]: Můj švagr je neskutečnej člověk.Ta babička, o které píšu, je moje tchýně a tudíž jeho maminka. Jeho myšlenkové pochody a počiny by vydaly na knihu, ze které by se chtělo člověku blinkat.

8 František František | Web | 15. ledna 2018 v 9:48 | Reagovat

Do zahrady ticha jsem moc rád nechodil. Teď chápu mojí maminku,kterou tam doprovazim.Kytky se nám také ztrácely,ďokoce i kovová lucerna přišroubovaná k náhrobku.Všechno je to v lidech ,jejich chamtivosti a neúctě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama