Jak jsem potkala Petra

23. února 2018 v 12:10 | bluesovka |  Myšlénky
Je hrozný mráz, klušu si to domů z jógy. Myslím, že tělo si už zvyká na pravidelný pohyb a mezi dalšími jogínkami - ano, jsme jogínky - se cítím dobře. Občas funím, ale jinak dobrý. A jak si tak klušu pěšky domů, zase vidím toho velkýho chlapa, co venčí psa. Tentokrát jsem se na něj zaměřila a fakt je to on? Je to Petr, není to Petr? Je... oslovila jsem ho a on se otočil a s úsměvem na zarostlé tváři mě zdraví : " Zdeničko, poznal jsem tě po hlase !" a tak se obejmeme.
Petr - jeden z mých úplně prvních kluků. Spolu jsme se vždycky vyšplhali na kopec, pošťuchovali se v trávě a jen tak čučeli do sluníčka. Petr byl úplně ukázkový mladý muž, blond vlásky, útlý pas , štíhlé tělo a modré oči. No krasavec! Co jsme se naplácali blbostí o ničem. Měli jsme oblíbenou hospůdku. Jednou přišla do hospůdky slečna s krátkými vlasy, bouřlivě se s Petrem přivítali a já byla najednou navíc. Dokonce si, myslím, tuhle krátkovlasou vzal.
A dnes stál vedle mě obrovsky tlustý chlap, břicho mu viselo přes pásek kalhot a vykukovalo z bundy. Na tváři strniště,vlasy šedivé na ježka. Jen ty oči byly pořád tak modré. Poslouchala jsem jeho životní příběh, nabídla i ten svůj. A na rozloučenou ještě jedno obejmutí.
Bylo mi ale divně. Přemýšlela jsem, proč je mi divně. Hlavou mi proběhly naše letní blbinky. Pak jsem na to přišla, proč je mi tak sladkobolně - já jsem totiž potkala své mládí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. února 2018 v 13:47 | Reagovat

Dnes ještě jednou pochvala a zápis do výběru TT - jó mládí! :-)

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 23. února 2018 v 19:14 | Reagovat

Děkuji moc, tak mě to tak dnes napadlo :-)

3 beallara beallara | Web | 24. února 2018 v 7:17 | Reagovat

A to se máš, já už své mládí nepotkám, mnoho z nich už dávno není mezi námi, rockeři žili rychle a zběsile.

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 24. února 2018 v 8:55 | Reagovat

[3]: Trochu mi bylo z toho "mládí" smutno, zejména z toho pupíku co na mě vykoukl, ale tak to je. Já jsem zas mohla nabídnout vrásky různé velikosti a hloubky :-)

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. února 2018 v 10:30 | Reagovat

[1]: Souhlas.

6 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 25. února 2018 v 10:43 | Reagovat

Čas se na nás podepíše vždy, na někom víc na někom méně, ale vzpomínky zůstávají stejné a s přibývajícím věkem jsou občas ještě mnohem úžasnější 😂😂

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. února 2018 v 12:00 | Reagovat

[5]: Děkuji, pošlu další fotku pecky - najdeš na Patchworku...

[6]: To je pravda pravdoucí ... :-) :-)

8 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. února 2018 v 12:02 | Reagovat

[5]: Ne, omyl, bude to na V sauně opatrně :-)

9 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. února 2018 v 11:57 | Reagovat

To je krásné! :-) Úplně mi přeběhla husina po zádech, fakt hezky napsané a hezký nápad použít zrovna tohle, někdy se člověk nestačí divit, jak čas letí, dokud se nepotká s někým ze své minulosti a na jeho změně potom vidí zub času. :-)

10 bluesovka bluesovka | 26. února 2018 v 12:23 | Reagovat

Ano zub je nekdy nemilosrdny :-) dekuji moc za komentar :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama