Se v tom plácám(e) ...

11. února 2018 v 19:40 | bluesovka |  Myšlénky
Už je to sice dlouho, ale v mládí byl můj manžel fakt pěknej chlap. Dlouhý nohy, modrý džíny a kostkovaná košile. Sportovec tělem i duší, dětem vymýšlel na chalupě sportovní skákačky,běhačky, soutěže. Fyzičku měl vždycky výbornou, jako fotbalista se na hřišti pohyboval jako baletka. Lyže,kolo,běhat - žádný problém. Na co sáhnul, to se mu podařilo. Byla jsem pyšná na to, že dokázal všechno opravit, vymyslet a taky mě nechal stěhovat nábytek, což někdo snáší velmi těžce, když každou chvíli spí někde jinde.
Když jsem si vymyslela do předsíně atypickou stěnu, vyrobil ji rychle a pečlivě. Nebyl lenoch, byl pracovitý.Že nám manželství nevyšlo, to je už jiná kapitola, protože já dnes píšu o tom kdysi vitálním a zdravém klukovi a muži, který se mnou žil 23 let.
I po rozvodu jsme dál o sobě věděli. A já musela známým najednou odpovídat na otázku, proč je můj ex tak shrbený a proč tak divně chodí... sama jsem nevěděla, než mi dcera řekla, že je nemocný - Parkinson. Krátce po padesátce, což byl pro všechny a samozřejmě hlavně pro něj, šok. Vnímala jsem, že se mu klepou ruce, že chodí opravdu pomalu a shrbeně, začal se měnit. Zlobil nás - tedy dcery a mě tím, že dál popíjel alkohol a domluvy nebral. Na začátku jednoduše nemoc ignoroval. Dnes už o ní mluví otevřeně, přijal ji a dokáže si z ní udělat i legraci. Stávalo se mi, že jsem si občas vzpomněla na nějakou ošklivou příhodu z našeho bývalého společného života a mívala jsem na fotbalistu vztek. I po těch letech. Ale pak, když jsem ho viděla, tak mě vztek přešel a přišla lítost. Strašná lítost.

Když si nemohl v zimě zavázat šálu, tak jsem se skoro rozbrečela. Byl jak malej kluk a já ho musela obejmout.
Když se u dcery převlékl do tepláků a šoural se v bačkorách, schovala jsem se do koupelny.
Když u povídání usne, tak už se jen dívám a čekám...
V telefonu mu skoro už vůbec nerozumím a musím se stále ptát co říká...
Nic si nepamatuje a nabídli mu předčasný důchod.

Jemu, tomu krásnýmu fotbalistovi v džínách a kostkovaný košili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 11. února 2018 v 20:17 | Reagovat

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech, vyjímkou není ani fotbalista :-(

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. února 2018 v 21:52 | Reagovat

bohužel je to jak píše beallara, chodí po lidech...
můj strejda byl taky vitální, sportovec a bystrý a má rozstroušenou sklérózu a je to na něm znát:(

3 František František | Web | 15. února 2018 v 1:39 | Reagovat

Teď budu vypadat jako škodolibý no já se bez vlastního přičinění zbavil tchýně.Te dělalo léta velkou radost drbat a pomlouvat. Alzhiamer ji v tom zarazil.Zákeřná nemoc stejně jako Parkinson 😑

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 16. února 2018 v 11:54 | Reagovat

[1]: Ale koukáš, když takový sportovec chátrá. Vždycky mě napadne kdyby to tak tušili, když jsou ještě mladí a plni elánu a zdraví.

[2]: Měli jsme sousedku s RS - to byla ale statečná ženská! Celá se klepala, ale do krámu vždycky došla.

[3]: No já taky nechci být škodolibá, člověk pak spíš zapomene na to blbý a převládne lítost a soucit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama