729 dopisů

19. března 2018 v 18:51 | bluesovka |  Téma týdne
Dopis - v dávném pravěku to bylo kromě telefonu do vojenského útvaru Tachov jediné spojení s mým manželem po dobu vojny. Před vojnou jsme se znali 4 měsíce a já z toho byla tři měsíce těhotná. Bylo nám oběma dvacet, rodiče se postarali o svatbu a najednou tu byl den nástupu na vojnu. Muž odjel do kasáren stovky kilometrů ode mě, byl úplný zobák, ale uměl hrát fotbal a tak šel do Dukly.
Zůstala jsem bydlet u svých rodičů a v podstatě se pro mě nic nezměnilo. Snad jen kromě zvětšujícího se břicha. Ale- máme se přece rádi a nic nám nevezme naše přesvědčení, že dva roky odloučení zvládneme - tak jsme se utěšovali.
Odjezd na vojnu jsme probrečeli a první dopis z té dálky začínal slovy: " Moje milá Zdeničko, já to tady nevydržím, já se tady asi zblázním. Píšu ti na záchodě, kde mě snad nenajdou..."
Můj muž byl za mlada docela měkota a vojnu těžko snášel. Jako Duklák ale nakonec neměl život špatný, celý den na hřišti mimo kasárna, výjezdy na zápasy, takže si nakonec docela zvykl.
Já doma sama ležela v posteli a sledovala, jak motýlí křídla v mém břiše poletují, jak se zvětšuju a tloustnu a všechno jsem popisovala do dopisů. Myslím, že žádné dítě nemělo prenatální život tak dopodrobna popsaný jako naše dcera. Psali jsme si denně s výjimkou času, kdy jsem v porodnici porodila zdravou holčičku. Stýskalo se mi příšerně a muž ji viděl na prvním opušťáku až 3 měsíce po porodu. Slyšela jsem ho, jak si s Káťou v pokojíčku povídal: " To jsem já, tvůj tatínek, máš takovou malou ručičku..."
Opušťák jsme trávili společně pořád někde venku s kočárem. Doma jsme zase byli schovaní pod dekou, abychom měli trochu soukromí. " Bacha, jsou pod dekou..." říkali naši, když nám vlezli do pokojíčku. My si pod dekou povídali a bylo tam jen to naše. Oba jsme byli hodně mladí a chybělo nám všechno. A další opušťák měl být zase až po půl roce.
Dny se mi doma lámaly v poledne, kdy nosil pošťák dopis. Běhala jsem pět pater ke schránce a čekala na spojení.
Pak jsem si zalezla a četla a snila a žila si svůj život.
Mí rodiče byli báječní. Když dítě nechtělo spát, jezdili jsme na střídačku s kočárem přes práh anebo jsme si ji předávali a houpali asi jako pytlík brambor. Ale jinak žádné hlídání nebylo. Za celé dva roky jsem nebyla ani jednou v kině nebo v hospodě. " Máš dítě, starej se.." to byla slova táty a fakt platila.
A dopisy chodily a chodily, očíslovala jsem je a svazovala zelenou stužkou do dne, kdy se manžel z vojny vrátil. Měla jsem takovou migrénu, že jsem si musela schovat hlavu do šátku. Nemohla jsem se dočkat. Kátě byl rok a půl a pro tátu si došla hezky sama po svých. Byla jsem šťastná, protože jsme dokázali vydržet. Do skříně jsem uložila všech 729 dopisů, které nás držely pohromadě a dopisy se pak s námi stěhovaly do nového bytu. A pak ještě do dalšího bytu.
Když po desetiletém manželství manžel potkal v práci ženu svých snů, můj život se na nějaký čas zhroutil a byl rozvod - konec.
Vyšplhala jsem v předsíni do nejvyšší skříně, vyházela z ní všech 729 dopisů a odnesla je do popelnice. Pamatuji si, že tam muž stál a prosil, ať dopisy nevyhazuju. Proč ne - už nebyl důvod dál schovávat svědky naší lásky. A ne že to nebolelo...


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 19. března 2018 v 18:59 | Reagovat

To mě mrzí,že to tak dopadlo, ale je lepší všechno vyhodit a začít znovu než se trápit vzpomínkama .

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. března 2018 v 19:09 | Reagovat

Taky jsem taková akční hrdinka, pálím mosty a...a zpětně je mi to líto.
Škoda těch dopisů, i když láska skončila. Byl to Tvůj zaznamenaný život, informace pro další generace... ;-)

3 duchodkaevka duchodkaevka | 19. března 2018 v 19:28 | Reagovat

Krásná i když smutná vzpomínka, takový už někdy život je. Podle narozeninového článku ale teď prožíváš šťastnou část života, to je za tu jeho nepovedenou část :-)

4 František František | Web | 19. března 2018 v 21:02 | Reagovat

Já se dostal domů z vojny až po roce na dovolenou.Byli jsme bojový útvar stále v pohotovosti,jestli nás ti západní Němci a Američani nepřepadnou. Byla to doba nahovno. Žena za mnou jezdila s dvouletou dcerou a ta vždycky říkala Tatínku pojeď s námi domů.Dopisy skončily v kamnech,protože se žena už nechtěla nikdy k té smutné době vracet.....

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. března 2018 v 21:38 | Reagovat

to je obdivuhodné a tak romantické - myslím ten začátek jak byl na vojně
naši si taky psali

my s manželem jsme si psali dopisy přestože jsme od sebe bydleli 20 minut:) jako vídali jsme se ale i jsme si psali jak se máme rádi:-D ty jo manžel to ještě někde má :-D

kdyby mi měl manžel oznámit že se zamiloval do jiné asi by to udělal přes telefon protože by se bál že ho zbiju, zabiju a podobně..já jsem taky horká hlava...věci lítají, trhám, pálím atd

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2018 v 8:04 | Reagovat

To je dnes pěkné téma! Zřejmě přidám i svůj příspěvek ;-)

7 beallara beallara | 20. března 2018 v 8:25 | Reagovat

Díky své uražené ješitnosti jsem zlikvidovala nádhernou sbírku dopisů od mého muže, kdy mi každý den psal ručně dopis, který jsem našla u snídaně.
Byla to sbírka kouzelné erotiky, romantiky, nádhera, vždy se nechal inspirovat předešlým dnem.
Dnes bych si nakopala s rozeběhem, protože v našem vztahu bylo mnoho inspirativního, uražená slípka a nevyzrálost vyhrála.
Moc hezky jsem si početla :-)

8 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. března 2018 v 10:50 | Reagovat

[1]:Vzpomínkama se už netrápím :-)

[2]:Víš, mně to vůbec není líto, bylo to spontánní a úlevné

[3]: Ano, je mi fajn, to cítíš dobře :-)

[4]: Tak ty jsi byl taky táta -vojáček. Celá ta doba byla naprd.
[5]: Moc jsem ráda za všechny, kterým vztah vydržel. To znamená, že i za tebe. Ano, na začátku to byla romantika... :-)

[6]: Přidej,přidej, počteme si :-)

[7]: To je škoda, pokud to takhle cítíš. No jo, ale už s tím neuděláš nic. A víš co jsem našla? Anonym - je mu tak 30 let. :-!  :-!

9 beallara beallara | 20. března 2018 v 11:05 | Reagovat

[8]: Cítím, protože jsme spolu zažili i mnoho nádherného včetně zplození dcery a než se začal kurvit, byl to skvělý chlap.
Který muž denně píše ženě dopis, mě od té doby žádný.
Předpokládám, že ten dopis zaslala ta slečna nebo dáma, se kterou se tvůj muž zapomněl ? :-!

10 beallara beallara | 20. března 2018 v 11:08 | Reagovat

Dívám se na tu tvoji fotky s prvorozenou a ty jsi byla ještě dítě, pískle, viď ?

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. března 2018 v 11:44 | Reagovat

[9]: Ano, než se začnou kurvit...Dopis poslala baba Vosáhlová, co bydlela pod námi. Přiznala se po letech, měla čuch.Já byla dítě dvacetileté a ještě ve 30 jsem vypadala na patnáct. Nejhorší bylo, že mi říkali, že dítě má dítě. Ale je jasný,že já si jako dítě nepřipadala chichi :-)

12 Káťa panikářka Káťa panikářka | Web | 20. března 2018 v 17:43 | Reagovat

Smutné, ale krásně napsané :-). Takový je život...

13 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. března 2018 v 18:22 | Reagovat

[12]: Jojo, tak to bylo :-D

14 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 21. března 2018 v 13:18 | Reagovat

Možná že ty krušné začátky sama s deckem a muž na vojně nakonec přispěly k tomu rozvodu..

15 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 22. března 2018 v 9:57 | Reagovat

Já prožila něco podobného. Jen to dítě přišlo až pár let po vojně :-)

16 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 12:45 | Reagovat

[14]: Už nerozebírám příčiny, prostě to tak bylo. Ale hlavně - za 4 měsíce nikoho nepoznáš... :-)

[15]: A já už bych to zažívat nechtěla :-)

17 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 22. března 2018 v 19:54 | Reagovat

Konečně mám zase připojení na internet a s radostí ti hlásím, že tě volím do výběru na TT. :-) Já nic takhle vyhodit nedokážu... :-) Lidi, co to umí mají můj obdiv, mně by to bylo líto.

18 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 23. března 2018 v 11:31 | Reagovat

[17]: Vítej doma! Já a mých 729 dopisů děkujeme za výběr. :-D

19 Jana Jana | Web | 26. března 2018 v 14:38 | Reagovat

Strašně mi to připomíná film Milý Johne.. musím říct, že se mi tvůj článek velice líbil, až jsem na konci měla slzy v očích. Tohle strašně prožívám, když si představím tu skutečnost. 729 dopisů... panejo, nádhera prostě..a pak přijde den, kdy nezbude ani jeden..

20 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 26. března 2018 v 18:53 | Reagovat

[19]: Děkuji, zrovna dnes jsem přemýšlela, že to je skoro jeden dopis na jeden den, ale my si psali třeba i dva denně. Neskutečné! Jak nám se stýskalo... :-) a pak to skončí, no není to děs? :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama