Dvanáct korun

21. března 2018 v 11:46 | bluesovka |  Fejetonky
Přišel ke mně na zastávce tramvaje. Obyčejný kluk s batohem a poprosil mě o 12 korun na jízdenku. Prý se potřebuje dostat do Jablonce a už nemá peníze. A já mu těch dvanáct korun nedala. Řekla jsem, že nemám. Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem, jakoby říkal, že ví, že mám a přesto nedám. Dobře oblečená pani, co se tak dalo čekat... říkaly jeho oči. Odešel a já se zastyděla. Třeba fakt potřeboval pomoct a já jsem ho odbyla tak klidně a povýšeně. Koukla jsem do peněženky, tam byla jen kovová padesátka. Najednou jsem ji moc chtěla tomu klukovi dát, ale už byl pryč.

"Paní, prosím pěkně, nemohla byste mi dát dvanáct korun na polívku?" prosí mě starší muž tmavší pleti o holi. Chodí po spodním náměstí a všimla jsem si , že kromě mě oslovuje bez výjimky snad každého.
" Ano, moment.." vytahuju dvacku a dávám ji pánovi do ruky. Chci odčinit tu výčitku, kterou mám po odmítnutí kluka u tramvaje. " Děkuji pěkně..." pán si zapaluje cigaretu a šourá se pryč. Následující den ho vidím na horním náměstí a chce po mě to samé.
" Už jsem vám dala, pane..." nedívám se mu do tváře a klušu pryč. Když stojím na autobus, šine si to pán o holi do sázkové kanceláře. A pak ho jednou vidím vycházet z herny na rohu náměstí. Aha, tak to je ta polívka a já jsem za blbce...

Večerní koncert v jabloneckém klubu končí pozdě. Hrstka nás jede domů tramvají. Na poslední chvíli dobíhá kluk a v ruce mává dvoustovkou. Řidič mu odmítá prodat jízdenku a tvrdošíjně opakuje, že nemá drobný. Chvíli pozoruju zápas a pak jdu klukovi dát drobné. Na poděkování jen mávnu rukou, ale dobrý pocit mám, to zase jo. Když dojedeme domů, jen na sebe kývneme.

Ale jak to mám poznat, kdy činím dobro a kdy si naběhnu? Skoro denně jezdím do města autobusem. Celá zadní část vozu patří bezdomovcům, kteří žijí v jedné z ubytoven a ráno vyjíždějí do města. Dozadu si nikdo z ostatních lidí nechodí sedat, takže předek je narvaný, ale zadek zůstává neobsazen. Lidé z ubytovny se schovají přes den v obchoďácích anebo, když je tepleji, tak jsou na lavičkách. Mezi nimi je blonďatá paní, šermuje rukama před obličejem a něco si pro sebe mumlá. Potuluje se po spodním náměstí, hrubým hlasem žebrá o cigaretu a kope vozíčkářům do vozíků. Starší pán klopí oči, nechal se hezky ostříhat, ale neskutečně zapáchá. Někdy je vážně těžké rozpoznat, jestli na sedačce zrovna není načůráno. Obvykle se parta těchto lidí vrací domů podvečerním autobusem. Co kdyby mě někdo z nich oslovil a chtěl pro sebe znovu jen těch dvanáct korun? Vážně nevím, asi bych je dala. Nebo nedala?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stastnavyhra stastnavyhra | Web | 21. března 2018 v 11:52 | Reagovat

Baví Vás soutěžit o reálné peníze? Zkuste si zasoutěžit na webu www.stastnavyhra.cz . Vybíráte lístky, s kterými se zařazujete do slosování. Stačí vybrat pouze jediný. Losujeme každý týden o peníze. Vše je Zdarma, za nic se neplatí. Tak si pospěšte ať stihnete výhru už tento týden!  :-D

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. března 2018 v 12:09 | Reagovat

Jednou jsem na tramvajové zastávce viděla prodavače takových těch serepetiček na postižené děti nebo vodicí psy, už ani nevím. Prodával a prodával, a když už se blížil ke mně, najednou kolem mě volným krokem prošli dva policisté a o něčem se bavili. Prodavač nenápadně vytáhl z kapsy igelitku a svou sbírku do ní apartně zastrčil - a jako by nic se prostě procházel na zastávce...
Takže asi tak. Je to fakt těžké rozhodování.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. března 2018 v 12:44 | Reagovat

Těch 12 korun na LÍSTEK bych dala, někdy se to dá odhadnout. Jinak bych kupovala potraviny nebo pití, pokud by o to ten potřebný požádal. Ale v ten moment jdou bez poděkování dál, produkty je nezajímají. Nemám s tím moc zkušeností, kam jezdím tam se s tím nepotkávám. Drobnosti kupuju, ale to byla sprostota, on využil situace. Dávám ale v marketech na psí útulky a občas zajedeme tam, odkud máme Terezku, a navezeme podle domluvy, i peníze dáváme. Mám situaci snadnější ;-)

4 Káťa panikářka Káťa panikářka | Web | 21. března 2018 v 12:59 | Reagovat

Někdy je to fakt těžký poznat, ti "šmejdi" mají čím dál vynalézavější nápady, jak z lidí vytáhnout peníze. Sama jsem se nechala nachytat a přišla jsem tenkrát o daleko víc, než 12 Kč. Další den jsem pak na zpravodajském portálu našla reportáž o tom, že to jsou podvodníci. Od té doby nikomu na ulici nepřispívám. S výjimkou hudebníka, který pravidelně hraje u vědecké knihovny, nebo když před Vánoci byli v jednom obchoďáku dobrovolníci s postiženými pejsky. Na němou tvář přispěji ráda, ta nelže. Na rozdíl od té lidské...

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 21. března 2018 v 13:21 | Reagovat

To je vždy na uvážení v konkrétní situaci...ale člověk nemá povinnost dávat a když nedá, nema si delat výčitky.nn

6 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 21. března 2018 v 19:16 | Reagovat

[2]: No chacha, to je zkušenost :-)  :-)

[3]: Pán chodí po městě stále, už si říkám, že ho musí všichni znát...

[4]: Já taky dávám muzikantům :-)  :-)

[5]: Nemůžu si pomoct, nějak jsem se styděla, kluk asi fakt neměl peníze :-)

7 beallara beallara | Web | 22. března 2018 v 7:04 | Reagovat

Pravidelně trvalým příkazem nemalou částkou přispívám potřebným a jako zpětná vazba mi chodí, kam konkrétně a komu byl finanční obnos poukázán.
Nepravidelně přispívám na transparentní účet do zvířecího stacionáře a každý měsíc ještě speciálně na jiný útulek v republice.
Tím moje charitativní činnost končí a domnívám se, že dělám dost. Na ulici zásadně nedám ani korunu.

8 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 22. března 2018 v 10:25 | Reagovat

No často dávám. Ale jdu na to jinak. Chce-li bezdomovec peníze na jídlo tak mu je nedám. Prostě jdu a to jídlo mu koupím. Mám potom takové lehčí svědomí že, se aspoň nají. Ale nechovám se tak ke všem. Jsou tu i tací, kterým je dobré vyhnout se obloukem. A když se někdy v hlavě ozve ten tichý hlas že, jsou to taky lidé tak jdu a hodím dvacku do slepeckého psa a hned se cítím líp :-)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 12:43 | Reagovat

[7]: Když jsem pracovala v ústavu, nedávala jsem. Tam jsem, myslím, přispívala fakt hodně. :-)

[8]: Máme tu bezdomovce, kteří jídlo odmítají. I se šklebí, že chtějí peníze. Tak ti nic nedostanou. :-)

10 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 22. března 2018 v 14:52 | Reagovat

no na té ulici je to těžké odhadnout, pokud jsem měla drobné tak jsem obvykle dala:)
můj kamarád když ho někdo zastavil že chce peníze na jídlo tak mu řekl tak pojď se mnou do obchodu já ti tam jídlo koupím - málokdo šel:)

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 15:20 | Reagovat

[10]: Ano, to je pravda, jídlo koupit nechtějí. A já se také v penězích netopím :-)

12 Iris Iris | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:06 | Reagovat

Jo, taky mám takový zkušenosti :-(

13 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 24. března 2018 v 15:43 | Reagovat

Za jedno jediné odpoledne bych mohla rozdat značnou část důchodu. Na ulici, v metru, před obchodem každý chce přispět. Nejlepší je přispět adresně, podvodníků se v tomto směru najde víc než dost 😃

14 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. března 2018 v 10:29 | Reagovat

[13]: Taky bych mohla rozdat důchod. A to jim taky vždycky řeknu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama