Jídlo jsou vzpomínky

13. března 2018 v 13:31 | bluesovka |  Téma týdne
Dětství

Moje přísná teta mi namazala housku s máslem. Pěkně tlustou vrstvu. Řekla mi: " Dokud to nesníš, nepůjdeš od stolu".
Housku jsem snědla a šla ji rovnou "vyzvracet" . Od dětství nesnáším máslo a špatně jím.
Můj hodný strýc Miloš mi slíbil, že mě povozí na koni. " A až tě povozím, Ťopinko, tak sníš oběd, ano? " Slibuju samozřejmě a jezdím na koni. Pak se praštím do hlavy o futro, strejda neodhadl naši výšku. Ťopinka řve jak tur. Ale ne bolestí, spíš si na bolest hraje, aby nemusela sníst ten oběd. Pořád špatně jím.
Na pionýrském táboře ve 4. třídě jsme si jeden den sami vařili. Smíchali jsme několik druhů pytlíkových polévek. Zvracela jsem asi tři dny. Když se řekne Souš, cítím ty polévky.
K tetě na Malou Skálu jsme jako děti jezdily každou neděli na oběd. Teta výborně vaří, do jídla nás nenutí a její knedlíčková polévka a svíčková nemá konkurenci. Když někdy přijedeme už v sobotu a jsme tam na noc, vyskakujeme z okna na zahradu. Rostou tam angrešty, zásobu si natrháme do kapes pyžama a hop do postele. Ráno se probouzíme s kaší v kapsách a teta nás peskuje, že měla angrešty na kompot.

Dospívání

Můj táta rád vaří. Vymýšlí různé recepty a já jsem první, kdo je na ráně, aby jídlo vyzkoušel. Jednou osmažil topinku, pomazal ji česnekem a posypal červenou paprikou. Nechci to jíst, ale musím. Jsme sami doma, dnes vaří on, tak musím přeci jíst. A zase zvracím.
Naši chodí pozdě z práce domů a občas jim chystám k jídlu brambory a opečený salám. Chválí mě a to mám vždycky radost.
Jsem hubená jak lunt a dost se tím trápím. I kdybych snědla deset knedlíků, neztloustnu. Mám ale ráda nedělní sváteční obědy. Střídavě máme jeden týden svíčkovou, řízky nebo guláš. Táta si čte při obědě knížku (!), mamka ho peskuje - zbytečně - a po obědě si dáme čaj a buchtu.

Mateřství a pak

" Kačenko, jestli nesníš tu kaši, nepůjdeš od stolu" opakuji své dceři vzorec ze svého dětství a babička mi v tom "skvěle" pomáhá. Přinese kupu knížek a jíme za tatínka, za maminku... Dítě se zatnulo a nedostaneme do ní už ani lžičku. Ani jedno moje dítě nejí podle mých představ dostatečně a já to vidím jako neštěstí, hrůzu.
Později se všechno zlomí a podaří se mi vytvořit svůj rodinný jídelníček: bramboráky, oblíbené soso - tedy hovězí s omáčkou, slepičí vývar, bramboračka, můj speciální "bílý" guláš, kuře na zelenině a neděle musí být - jak jinak - s buchtou. Jíme pravidelně ve dvanáct, zpoždění se neodpouští a když už se to stane, rodina je přijímá s podivem.
Moje maminka mi posílá svoje recepty, abych se zlepšila. A neví, že se vždycky smějeme, protože ona, chudák, každou buchtu připálí. Mamce buchty nejdou...
Děvčata se u druhé babičky cpou štrůdlem. Jo, babička, ta uměla štrůdl nejlíp...
Děvčata odcházejí z domova do světa s mými recepty. Recepty jsou vzpomínky.

Život teď...
" Nech toho kluka, jestli nemá hlad, tak ať nejí, hlady neumře.." říkám své dceři, když cpe vnuka nějakým supr zdravým jídlem. Klidně to můžu říct, mám zkušenosti a taky vzpomínky.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 13. března 2018 v 18:33 | Reagovat

Jsme na sebe opět napojené, psala jsem něco podobného, ale v opačném gardu.
Asi jsi byla ta hubeňoučká holčička, kterým jsem celý život záviděla.
Vztah k jídlu je celoživotní záležitost a já tak ráda jím, vařím, jen to nemám jako ty, bohužel.
Ale moc hezky se to četlo, Zdeni :-)

2 Kitty Kitty | Web | 13. března 2018 v 18:34 | Reagovat

Jojo nic tak nenaučí jíst jako vlastní zkušenosti

3 Marcela Marcela | Web | 13. března 2018 v 19:27 | Reagovat

Jojo vzorec  chování rodičů má asi každý :D
Já nesnášela játra a do teď je ani nejím. Taky jsem je šla hned vyzvracet. :-D
Pěkný článek s humorem :-)

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:12 | Reagovat

[1]: Nemáš co závidět, oni hubeňouři to taky ale vůbec nemají jednoduchý :-)

[2]: přesně,dnes to u dětí vůbec neřeším

[3]: Zatracený vzorce a ta úleva, když jedeme podle svýho... :-)

5 Iris Iris | E-mail | Web | 14. března 2018 v 14:31 | Reagovat

Já jím všechno a když jsem byla malá, vždycky jsem si sedla k talíři, kde byla největší porce :D

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 16. března 2018 v 2:23 | Reagovat

Ráda jsem jezdila k babičce, ona uměla moc dobře vařit. Tam mě nikdo do jídla nutit nemusel :-D

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 16. března 2018 v 12:52 | Reagovat

[5]: šikulka, co dělá šiška?

[6]: Ano, přesně to jsme měli u tety, tam jsme se cpali jak nezavření... :-)  :-)

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 18:32 | Reagovat

[5]: Vzorná holčičika... ;-)

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 18:33 | Reagovat

Já byla celé dětství typická anorektička. Strašně hubený dítě, máma se za mě styděla... 8-O

10 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 19:32 | Reagovat

[9]: Já taky byla hrozně hubená a musela jsem do ozdravovny. Hrůza, přijela jsem ještě tenčí :-D

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 19:34 | Reagovat

[10]: Taky jsem byla v ozdravovně, ve vojenské, vrátila jsem se s depresí... :-) Svoje děti bych nikam neposlala...
Ale jak říká, Druhorozený, byla jiná doba...

12 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 19:36 | Reagovat

[11]: Já to měla mojí mamce za zlý, že mě tam poslala. Bylo mi asi 13 a myslela jsem, že se tam ubrečím. :-)  :-)

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 20:02 | Reagovat

[12]: Mně bylo asi 9, byla jsem po hodně těžký nemoci taková celá zmuchlaná...nevzpomínám ráda. Proto mám rozmazlený děti...!

14 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 19. března 2018 v 15:06 | Reagovat

[13]: No, o tom pochybuju - tvoje komentáře jsou dost vtipný a cítím, že je miluješ :-)

15 Iris Iris | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:11 | Reagovat

[7]: Nic, potvora, asi rezignovala :D všechny se na to vykašlaly :-D

16 Iris Iris | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:11 | Reagovat

[8]: Vzorná? Ale já potřebuji shodit O_O  :-( O_O  :-(  O_O

17 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:14 | Reagovat

[16]: Hubený ženský jsou protivný... ;-)
Jsi na sebe zbytečně přísná. Podle fotek jsi holka krev a mlíko v tom dobrým významu...

18 Iris Iris | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:16 | Reagovat

[17]: Nj, ale když je člověk hubenější, jde všechno snáz, spokojím s 5 kg dolů, jenže já tak ráda jím :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(

19 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:24 | Reagovat

[18]: Já jím taky ráda, nekaž si zbytečně život. Dneska mě pustili z chirurgie po operaci tříslové kýly, neplánované akce, v úterý si mě tam hned nechali...a viděla jsem tam věci... Buď ráda, že Ti chutná a že jsi zdravá.

20 Iris Iris | E-mail | Web | 22. března 2018 v 19:13 | Reagovat

[19]: Vím a chápu, jak to myslíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama