Noc upřímných slov

5. března 2018 v 17:38 | bluesovka |  Téma týdne
Pracovali jsme spolu dobrých deset let. On byl jen o trošku starší než já. Klienti našeho ústavu ho měli moc rádi, protože to s nimi uměl. Nikoho nenechal dlouho lelkovat a ukazoval dětem svět, jaký doopravdy je. Učil je číst knížky, poslouchat muziku a hlavně naslouchal a pomáhal. Nebyl tátou, byl průvodcem dětí v ústavní péči. Byl jednu dobu jediným chlapem v našem kolektivu. A nebyl to člověk, který by mezi tou spoustou žen - když to řeknu možná trochu ošklivě - lovil. Doma měl svoje "doma" a v práci měl práci. Jeho soukromí bylo tabu a proto jsem si ho vážila a respektovala.
Každý rok jsme jezdili s klienty na různé pobyty. Jednou jsme vyrazili do malého kempu u rybníka, kde jsme měli výborné zázemí. I tam - mimo ústav, v přírodě u vody, v lese nebo na horách, byl kolega ve svém živlu, dokázal vymyslet spoustu blbostí, ale i zajímavých her. Podle toho také večer klienti vypadali - usínali jak když je do vody hodí a my, pracovníci, jsme měli trochu času pro sebe.


Před koncem pobytu jsme si udělali malý rozlučkový večírek. Byli jsme spokojeni, klienti taky, popili jsme lehounce vína a šli si posedět k rybníku. Kolegyně se pak už vytratily a my tam s Bédou spolu seděli dál. Už bez vína, ale se spoustou myšlenek, příběhů a slov. Nevím, proč jsme se najednou vzájemně tak otevřeli. Já poslouchala o jeho stesku po manželce, která umřela, o jeho dětech, knížkách, zvířatech a životě vůbec. Už dlouho se mi nestalo, že bych bez studu a nějakých obav povídala o životě, který vedu já. O životě bez táty mých dětí, o mém nekonečném hledání klidu a vyrovnání. Jen tak jsme seděli opřeni jeden o druhého. Lidé už ne mladí věkem, ale myšlenkami mladí, co se smáli a bylo jim lehce. Jen jsme seděli a mluvili.. Poznala jsem, že pod maskou spolehlivého pracovníka je taky obyčejný chlap se svým trápením.
Někdy k ránu jsme každý zalezli do svých pokojů a já usínala s úsměvem. Měla jsem pocit, že něco začíná, nebo jsem si přála, aby něco začalo, že třeba možná to je ten správný chlap do mého života. Bylo to okouzlení.
Ráno nastal obyčejný pracovní den. Sbalit, uklidit, klienty připravit. Kolega mě pozdravil hezky, ale stejně jako v práci - tedy přátelsky, ale s odstupem.
Nebyla jsem zklamaná, vlastně jsem to tak trochu i čekala. A na ta upřímná slova, která jsme si vyměnili tu letní noc, jsem nezapomněla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. března 2018 v 18:55 | Reagovat

Asi bych byla smutná... :-(

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 5. března 2018 v 19:36 | Reagovat

Nádherný

3 Eliss Eliss | Web | 5. března 2018 v 19:55 | Reagovat

Někdy dá jedna taková noc víc než celý život

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. března 2018 v 20:08 | Reagovat

Jsou momenty, které lidi sblíží, ale pořád to jsou jen momenty vytržené z reality...
A jindy to jsou zas chvilky, které pak pokračují celý život.
Je fuk, jestli to je to nebo to, každé takové chvilky bychom si měli vážit :-)

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 5. března 2018 v 20:43 | Reagovat

Krásné vzpomínání, moc pěkně napsané

6 Kitty Kitty | Web | 6. března 2018 v 5:17 | Reagovat

Takové upřímné zpovědi potěší a posílí oba, i když potom nikam dál nepokračují. Shodit masku aspoň na chvíli, možnost se otevřít a svěřit, třeba "cizímu člověku". Když je to oboustranné a chtěné, niterné, pomáhá to oběma a vlastně všem :-)

7 beallara beallara | Web | 6. března 2018 v 8:40 | Reagovat

To jsou momenty, pro které stojí za to žít a občas i doufat :-)

8 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 6. března 2018 v 11:03 | Reagovat

DĚKUJI VŠEM ZA MILÉ KOMENTÁŘE. DNES JSEM SE DOZVĚDĚLA, ŽE BÉDA ZAČÁTKEM ROKU ZEMŘEL. TAK JSEM MU VLASTNĚ ALESPOŃ PODĚKOVALA.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama