Písmo je prozradilo

3. března 2018 v 14:57 | bluesovka |  Téma týdne
Málokdo z pracovníků sociální služby v mém bývalém ústavu pracoval s počítačem.
Tihle lidé jsou machři v práci s handicapovanými lidmi, jsou to profíci, kteří dokážou zvládnout bez mrknutí oka práci s člověkem na vozíku nebo jen na lůžku. Přebalí, nakrmí, vykoupou, na zvedáku odvezou a přivezou, vozík rozeberou a složí a bez zaváhání zavedou cokoli kamkoli. Mají neskutečně široký záběr péče a taky široké - nebo lépe velké - srdce. Mají na všechno prostě a jednoduše svůj "grif". A já jsem stále v uctivém předklonu před těmi, kteří si tohle povolání zvolili - ať je jim dvacet anebo padesát. Nejsem naivní, vím, že i v této práci se mohou najít tací, kteří do ústavů jednoduše nepatří. Já jsem měla štěstí jak na výborné lidi, tak i na lháře, podvodníky a lenochy.
Ale jak jsem říkala - málokdo se přátelil s počítačem a tak dnes - s ohledem na dané téma - s úsměvem už jen vzpomínám na to, jak všichni bez výjimky nutné a nezbytné záznamy "mastili" v ruce.
Po skončení služby tedy berou Marušky, Alenky, Tomášové anebo Evy denní hlášení a hezky v ruce sepíší, co se všechno za den událo. A v ruce také vyhotovují roční individuální plány klientů, hodnocení klientů, hodnocení sebe sama, vypisují zdravotní sešity, vyplní karty restriktivních opatření a všechny další potřebné dokumenty. Dokumenty a zápisy sledují, jestli se s klientem pracuje tak, jak se má - tedy dobře...
Všechny formuláře jsou samozřejmě uloženy v počítači, je možné je tudíž použít, ale kdepak, psaní rukou je prý jednodušší a vůbec - jsou na to zvyklí. Někdy je pracovník velmi zarputilý a k jednoduššímu psaní na počítačí se přemluvit nedá. Neměla jsem to nikomu za zlé, chápala jsem je. Pružnější byli a jsou mladí lidé, kteří do sociálních služeb přicházejí. Většinou i oni časem podlehnou tlaku starších a píší ručně, když už je to tak zavedeno, že...
Není výjimkou, že někdy i sami klienti jsou v práci s počítačem mnohem šikovnější než ti, kteří se o ně starají. Zatímco člověk na vozíku se do kurzu práce s počítačem hrne, pracovník dělá mrtvého brouka. Není nic neobvyklého vidět pracovníka, který hledí nejistě do počítače a vedle něj na vozíku mu klient briskně diktuje co zmáčknout a kam najet.

Za roky práce s měnící se dvacítkou mých kolegů jsem se naučila dobře rozeznávat jejich písmo. Nejkrásnější a nejúhlednější bylo vždycky, když měli jednou za rok napsat na sebe hodnocení. Někomu to vůbec nešlo, protože se neumíme chválit. Kroutili se jak žížaly, když se měli ocenit a vyzdvihnout, v čem jsou dobří.
Ale - znalost jejich písma měla také svou nevýhodu ( nebo výhodu? ) - když přišly na řadu "anonymní" dotazníky včetně dotazníku na spokojenost s vedením Domu, hned jsem věděla, kdo mě má plné zuby.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. března 2018 v 15:29 | Reagovat

Je pěkné, že se tak vyhýbají moderním technologiím a píší ručně. Tleskám!

2 signoraa signoraa | Web | 3. března 2018 v 17:14 | Reagovat

Když jsem pracovala ve škole, jako hospodářka, rozhodlo se vedení, že dostanu počítač. Naprostá hrůza! Můj syn tehdy chodil na střední školu a měl předmět výpočetní technika. Slíbil, že pomůže. A tak se stalo. Nadešel den D a na můj stůl byl posazen počítač. Mladá odbornice mi říkala co a jak a já přemýšlela, jakou že to mluví řečí. Jediné, co jsem si zapamatovala, bylo jak tu věc vypnout a zapnout. Syn chodil odpoledne za mnou a společně jsme chodili domů až večer. Vše se dělalo v DOSu. Když se mi podařilo po několika týdnech zadat všech 1200 žáků do počítače, dala jsem výpověd'. V nové firmě jsem byla jednooká mezi slepými, tedy jediná, která jakž takž zvládla na počítači vystavit fakturu. Oč raději jsem psala ručně prodejku. :-D
DOS skončil, začaly Windows a já začínala znovu. Dobrovolně a ráda jsem psala ručně pokladní knihu, vyplňovala stvrzenky a další formuláře samozřejmě ručně. Proto chápu každého, komu se moc nechce se s počítačem kamarádit. Já se s ním skamarádila až po spoustě let. :-D

3 duchodkaevka duchodkaevka | 3. března 2018 v 18:08 | Reagovat

Vzpomínky na začátky s počítačem jsou docela úsměvné, byl to tenkrát obrovský technický skok. Moje první školení bylo na počítači, který se jmenoval Robotron, ale to už je dneska opravdu historický kousek.
Potom dlouho nic a další seznamování s počítačem pro mne byl vždycky horor, kolikrát bych dala přednost tužce a papíru, ale ne vždy to bylo možné :D  :D

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 4. března 2018 v 10:30 | Reagovat

[1]: Oni se spíš těch technologií bojí :-)

[2]: Já začínala hodně brzy jako bankovní úředník. Přišly počítače a my museli do práce s nimi skočit rovnýma nohama. Proto se PC nebojím a je můj kamarád. :-)

[3]: No právě, někdy se počítači prostě nevyhneme :-)

5 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 4. března 2018 v 13:25 | Reagovat

Ke své práci tužku potřebuj, protože veškeré záznamy se zatím provádí ručně. Vlastně je to kvůli kolegyni co má jít cca za dva roky di důchodu. Ona s PC neumí. Mám pro to pochopení. Vzpomínám na to, když jsem poprvé sedla vzala myš do ruky a mněla na něco kliknout. To štěstí když jsem tou šipkou konečně dojela do cíle :-D  Sama bych nevěřila tomu že za pár let budu právě myší malovat obrázky :-)

6 Meduňka Meduňka | Web | 4. března 2018 v 20:18 | Reagovat

Zařazuji do výběru :-D
Já teda v práci používám k psaní jen klávesnici, ale když mě napadnou nějaké verše, tak na ně mám propisku a bloček a často to pak po sobě nemůžu přečíst :D

7 František František | Web | 4. března 2018 v 21:56 | Reagovat

Vedeni našeho podniku rozhodlo zakoupit firemní počítač.Byl že Slušovic a paměťové médium byly papírové děrné štítky.Těch byly 2 prádelní koše, soupis DKP ,každý kus inventáře měl svůj  děrný štítek.Nic to inventarizační komisi neulehčilo a museli se přijmout dálší lidi na obsluhu té obludy co stála 150 tisíc.Po roce provozu,kdy se stále něco sypalo a nefungovalo jsme se vrátili ke klasickým inventárním kartám😃

8 Unavená matka Unavená matka | 4. března 2018 v 23:47 | Reagovat

U vás bych chtěla pracovat, ručně bych psala ráda, ale dnes všichni preferují počítač. Já ale myslím, že co je na papíře, se neztratí! Na počítači se špatně klikne a vše je ztraceno! Nebo třeba nepůjde proud, spadne síť, a pak ručně psané záznamy budou dobré ;-)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 5. března 2018 v 14:38 | Reagovat

[5]: On se samozřejmě člověk naučí, taky se musím podívat na to malování :-)

[6]: Děkuji za výběr. Mě verše nenapadají, neboť nemám na ně buňky - asi. :-)

[7]: Doma máme po dědovi obrovskou krabici děrných štítků. Píší se na ně nákupy a je to nostalgie :-)

[8]: A to je pravda, všechno se pak dá dohledat. Místa určitě jsou volná :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama