Jak jsme posouvali čas

7. března 2018 v 19:18 | bluesovka |  Myšlénky
Po skončení střední školy jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Stala jsem se bankovní úřednicí. Bylo zvykem, že pan ředitel sám osobně přivítal každého nového pracovníka. Bylo léto, vedro. V krátké sukénce jsem usedla naproti řediteli do mohutného koženého křesla. Popovídali jsme si a když byl konec sezení, vstala jsem. Mlask - udělala má stehna přilepená ke kůži a na křesle zůstal otisk dvou zpocených nohou. Pan ředitel se naklonil a prohlédl si otisky. Rudá jsem opustila ředitelskou pracovnu a moje bankovní kariera byla zahájena.
Tenkrát jsme nastoupili do banky čtyři - dva kluci a dvě holky a z ničeho jsme si nic nedělali. Každý nováček musel projít všemi úseky banky - od počítárny peněz až po úvěrové oddělení.A právě na úvěrech jsme byli svěřeni do péče panu Bradáčovi - zkušenému úvěráři. Byl to na rozdíl od nás hodný a laskavý pán. Opravdu hodný, ale velmi, velmi roztržitý. Trochu jsme na jeho roztržitost hřešili - o přestávce jsme například hodiny posouvali dozadu a chichotali se, jak se diví. Ten hodný pán chodil s houskou v ruce a hledal, kam si ji položil, neustále hledal brýle, které měl na hlavě a asi vrcholem bylo, když jednou přišel do práce jen ve vložce do kabátu. Čekali jsme na jeho roztržitosti, byli jsme mladí, rozchechtaní a necitliví.
Když jsme jednou znovu posouvali hodiny v kanceláři a čekali, až pan Bradáč dorazí, objevila se ve dveřích paní z podatelny. Dveře za sebou zavřela a zasyčela na nás: " Jste zmetci, pan Bradáč byl v koncentráku, pracoval u spalovacích pecí..."
Odešla.
Chvilku jsme zůstali vyděšeně sedět. Ani jsme nestačili vrátit hodiny zpátky a pan Bradáč se vrátil. Koukl se na hodiny, pak na nás a nic neřekl, jen se pousmál.
My se nesmáli vůbec, posouvání času skončilo.
..................................................................
A tady také skončila má dnešní první verze vzpomínky o posouvání časem. Stále na svůj příběh myslím a ani netuším, odkud se mi tahle pravěká vzpomínka vynořila, proč přišla. Teď je noc a nemůžu spát - dopisuji, jak všechno nakonec dopadlo:
Když jsme se přestali s kamarády za naše chování stydět, začali jsme se o pana Bradáče starat. Tak nenápadně... Pak jsme se odvážili i zeptat na to, jaké to v koncentračním táboře bylo. Rozpovídal se docela rád. Opravdu pracoval u pecí, dokonce nám přinesl i fotky. Bylo to příšerné. Přiznal se, že za nějaký čas ani nevnímal, jakou tam dělá práci. Všechno jsme pochopili.
Všichni čtyři jsme pak zůstali v té naší bance dvacet let. Jeden z kolegů a kolegyně byli úvěráři, další kolega
(shodou okolností iniciátor akce posunování časem) se stal ředitelem této banky ! a já jsem si zamilovala devizové oddělení. Takoví jsme byli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 7. března 2018 v 19:41 | Reagovat

Jsou v životě lidí různě těžké etapy a neznalí se můžou chovat jako teliska. Však od té doby jste na něho asi hleděli jinak - byl hodný člověk, jen měl něco za sebou. Mít správné informace, milovali byste ho hned od samého začátku. Jenže - teliska... ;-)

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 7. března 2018 v 23:45 | Reagovat

[1]: Děkuji a nedalo mi to - dopisuji ještě konec mé vzpomínky :-)

3 beallara beallara | 8. března 2018 v 7:23 | Reagovat

Laskavé čtení, jak jsme byli mladí a nevycválaní :-)

4 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 8. března 2018 v 9:12 | Reagovat

To jsou roky telecí :-D

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 8. března 2018 v 10:13 | Reagovat

[3]: A ve své nevědomosti blbí :-)

[4]: A jednoho telátka se stal ředitel.. :-)

6 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 8. března 2018 v 17:17 | Reagovat

Je obdivuhodné dotáhnout to z posouvače času až na ředitele banky! :D
Dovedu si představit, jaký to musel být šok, když jste se dozvěděli o jeho práci. To se pak člověk ani té jeho roztržitosti nediví.

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 8. března 2018 v 18:46 | Reagovat

[6]: I ředitel banky byl mladý a jak šikovný posouvač! Ano, zděšení bylo upřímné a styděli jsme se značně. Vůbec, ale vůbec jsem se pak jeho roztržitosti nedivila, naopak. :-)

8 Different mind Different mind | Web | 8. března 2018 v 20:49 | Reagovat

Väčšina ludí si prešla horšími etapami života a je obdivuhodné,  ako to zvládajú, aj keď to zanechalo určité následky:)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 9. března 2018 v 19:07 | Reagovat

[8]: Ano,  pan Bradáč si zasloužil úctu, kterou jsme mu, doufám, pak náležitě dali najevo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama