Se správnými lidmi na správném místě

9. března 2018 v 14:29 | bluesovka |  Myšlénky
Trošku jsem si poplakala. Na každého to jednou za čas přijde, že si prostě zapláče. Já mám trochu důvod, moje dcera by měla narozeniny. Kačka naše, která už není s námi tady fyzicky, ale jako větřík poletující dušička tu je pořád. Často si vzpomenu na jeden náš záchvat smíchu, protože jsem její nos nazvala takovou zvláštní houbovitou hmotou. Dnes jsem si doma vyrobila z fotek nový obrázek a tam mám všechny svoje holky pohromadě i s tou hmotou. Ale rozbulelo mě to..

Tolik vzpomínka, ale proč takový úvod. Pojedu totiž na Rhodos. V létě, skoro už na sklonku léta a už teď se těším. Moje docela pravidelné výlety do Řecka totiž mají svůj důvod a svůj počátek. Jezdím tam cvičit Pět Tibeťanů. Jde o jednoduchých pět cviků, které procvičí celé tělo. Nic víc, nic míň. K tomu je důležité ještě dobré dýchání. Cvičí se dvakrát denně většinou v blízkosti moře, abyste slyšeli a cítili sílu, kterou voda má. Poprvé jsem se s Tibeťany setkala jen pár měsíců právě po smrti dcery. V sauně visel nenápadný letáček, který zval k moři na cvičení . Nějaký hlas mi říkal, že to bude to pravé pro mě. Byla jsem tenkrát celá bolavá, moc jsem si se sebou nevěděla rady, nechtěla jsem chodit mezi lidi a moře mě nadchlo. Představa, že tam pojedu s partou neznámých lidí, se mi zase tolik nepříčila. A tak jedu - z okna mává svým dvěma holkám smutná máma.

Byli jsme pěkně různorodá skupina. Lidi kolem sebe jsem nejdříve jen pozorovala a nikoho k sobě nepustila. Podmračená, tichá osoba. Sedávala jsem na břehu moře a bulela. Věrka, která cvičení organizuje, mě ale nenechala. Vzala mě za ruku a přivedla nejdříve na cvičení, pak na válení a diskuse na karimatkách, pak na zpívání manter a nakonec i na výuku tance. Srdce mi začalo roztávat. A šla jsem na rybí pochoutky, poprvé jsem ochutnala saganaki a tatziki, musaku, sladké bílé víno, vyrazila jsem na výlety po krásných řeckých památkách. Večer jsme se obvykle sesedli a povídali si všichni o životě. Každý pozorně poslouchal zkušenosti anebo trápení druhého a bral si ponaučení anebo přinejmenším se alespoň zamyslel. Z naprosto neznámých lidí se stávala parta, vzájemně jsme si pomáhali. Věra nás vedla a já jsem si znovu ověřila, že spousta lidí kolem mě si v sobě něco nese. Nebyla jsem sama, kdo truchlil po dítěti. Při zpívání mé nejmilejší mantry mi najednou přestaly téct slzy a už jsem se usmívala . Naplnil se třináctý den našeho pobytu a bylo to, jako když se k odjezdu domů chystá rodina. Poslední večer jsme si prozradili, co dál ve svém životě chceme změnit, jak se k životu postavíme. Já měla před sebou úkoly dva :

- v první červnový den uložit Káťu k dědovi do hrobečku
- odejít od manžela - pryč z nefunkčního vztahu

Překvapivě jsem na oba úkoly měla dost síly. Všichni mí Tibeťané - ať už mladí anebo starší i ještě starší mi tenkrát v květnu pomohli nabrat sílu a drželi palce, za což jsem byla a jsem všem bez výjimky obrovsky vděčná. Nejspíš jsem byla ve správný čas se správnými lidmi na správném místě.

Houby...

Čekání...

Kátě...

Naděje, život...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 9. března 2018 v 14:37 | Reagovat

Zkušenost tě přivedla znovu k lidem a k naslouchání sama sobě a okolí. Z článku cítím klid - přivedli tě k němu Tibeťané? A už žiješ, když jsi se vyrovnala s životními těžkostmi. Přeju ti klid - ale zase ne příliš. Článek se mi moc líbí - určitý zlom v životě člověk ocení až po čase :-)

2 beallara beallara | 9. března 2018 v 16:18 | Reagovat

Já tomuhle naprosto rozumím, cizí lidé jsou na vstřebávání bolestí a nastartování nové životní etapy úplně to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat.
Blízcí jsou zatížení vztahem k tobě, láskou a citem a tam jsou ty emoce ještě daleko intenzivnější.
Cizí lidé dopřejí psychice potřebný odstup, donutí se nadechnout.
Já často utíkám, je to velice osvobozující, vyrazit sám za sebe.
Je to dobrodružství, je to osvěžující.
Byla jsem na Rhodosu jednou a strašně se mi líbilo, fakt jsem si to tam užila včetně toho dobrého jídla. :-P

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 9. března 2018 v 19:06 | Reagovat

[1]: Ti lidé byli bezvadní, o ně si člověk opravdu opřel tělo. Byla jsem tam cvičit mockrát a vždycky jsem si to užila.

[2]: Jedna moje kolegyně pronesla moudrou větu: Není důležité kam jedeme, ale s kým...velmi souhlasím. A nejsou to jen Tibeťané, kam se taky utíkám. Člověk si mezi cizími ověří, kým vlastně je. :-)

4 sugr sugr | E-mail | Web | 11. března 2018 v 13:41 | Reagovat

Obdivuji tě za tvoji odvahu a obdivuji tvou sílu, která s tobě ještě je. Moudré věty a rčení jsou jen moudra, nedokáže pochopit nikdo, kdo si nezažije to samé. Pěkný článek, děkuji za něj. ;-)

5 sugr sugr | E-mail | 11. března 2018 v 13:42 | Reagovat

[4]: ...která "v" tobě ještě je. - omlouvám se za překlep.

6 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 11. března 2018 v 16:47 | Reagovat

[4]: A já děkuji za komentář !  A přeji krásné jaro s orálem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama