Těžká rozhodnutí

12. března 2018 v 16:41 | bluesovka |  Téma týdne
"Haló, probuďte se.." něčí ruce mě trochu pleskají po tváři. Probouzím se a když si uvědomím, kde jsem, brečím a brečím. Právě jsem podstoupila interrupci, je mi čtyřicet a odňaté dítě by bylo mým čtvrtým děckem. Až teď, opravdu až teď si naplno uvědomuji, co jsem udělala. Zbavila jsem se ho - mohla to být holčička nebo kluk k mým třem dcerám? Zákrok proběhl rychle, holky doma nic neví. Bude to, jako když přijdu z práce.

Jen svému manželovi jsem to pochopitelně pověděla. Právě se koupal. " Jsem těhotná.." říkám potichu a čekám reakci.
" A je to moje?" Studené oči se ode mě odvracejí a už ho nezajímám.
Podpásovka. Otáčím se a vím, že to je snad poslední hřebíček našeho už tak pokulhávajícího vztahu. Samozřejmě je to dítě jeho, koho jiného.. Můžu říct i den a čas na chalupě u Lídy, kde jsme slavili narozeniny. Jeho slova bolí a nezájem ještě víc. Jasně, budu si to muset zase vyřešit sama.

Paní doktorka na gynekologii přijímá moje rozhodnutí o interrupci samozřejmě, vyplníme cosi a určíme datum zákroku. Před potratem se v noci budím hrůzou, že už zase rodím. Nechci být na další dítě znovu sama, nechci se potácet po nocích a kojit. Myšlenku o tom, že rozhoduji o ŽIVOTĚ i toho malého , vykazuji ven z mé hlavy.
Ráno v osm čekám na příjmu a se mnou sousedka, která bydlí pod námi. Podíváme se na sebe beze slov. První jde ona, druhá jdu já. Pak spolu ležíme i na pokoji a společně se chystáme na odchod domů. Ona nebrečí, já nemůžu přestat.
" Máte nějaký doprovod? " ptá se mě sestřička.
" Mám" odpovídám a pak se tajně vytrácím z gyndy, aby si nikdo nevšiml, že odcházím sama a autobusem domů pojedu taky sama. Sama - po potratu, sama na pocity, které do mě bez přestání buší. Rozhodla jsem...

Doma se mě nikdo na nic neptá. Holky, udělat úkoly do školy, popovídat, pochovat a šup do pelechů. Manžel nic, ticho.
A já pomalu vběhnu do dlouhé cílové rovinky našeho společného životního závodu. Cílovou pásku jsem protrhla ani ne za rok, dýchám klidně a vyrovnaně. Konečně jsem to dokázala, už nemluvím potichu, ale nahlas. Tak nahlas, aby dobře můj muž slyšel, že se na něj už nemůžu ani podívat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 12. března 2018 v 19:27 | Reagovat

Před lety jsem to prožila, bez emocí, bez bolesti, bylo to jediné východisko v našem mizerném manželství, můj muž to udělat záměrně, tudíž pro mne nechutná záludnost. Dnes velice a upřímně lituji, že jsem na to neměla koule a to malé si nenechala navzdory, je to moje obrovská bolest.
Rozumím ti a omlouvám se, že píši večer.

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. března 2018 v 20:55 | Reagovat

[1]: Oooo to mě bolí s tebou!! :-( to mě mrzí moc moc

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. března 2018 v 21:49 | Reagovat

[1]: Jo, už jsme velký holky a ledaco  bolavého máme za sebou...
Já jsem nelitovala, já byla na přerušení mezi klukama, ten Druhorozený tu díru zacelil, ale vztah stejně nevydržel...

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 14. března 2018 v 9:14 | Reagovat

[3]: Já o přerušení vlastně pořádně přemýšlím až teď, přijde mi to jako závažný téma, protože jde o člověka.Ale asi to tak nemůžu brát, prostě ženská musí myslet i na sebe. :-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. března 2018 v 22:25 | Reagovat

Vzpomínka z nejtěžších, ale žit se musí dál. Děkuji za zážitek a ráda tvůj příběh přidávám do Výběru TT :-)

6 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 16. března 2018 v 2:36 | Reagovat

Měla jsem samovolný potrat. Ovšem já vůbec nevěděla že, jsem těhotná. Chvíle bolesti v břiše a pak ze mě vyšlo cosi malého. Bylo mě smutno. No smířila jsem se s tím že se to nemělo narodit.

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 16. března 2018 v 12:54 | Reagovat

[5]: Děkuji ¨za výběr a přeji hezké březnové dny :-)

[6]: Asi nemělo, je to smutné, ale taky věřím na to, že si sám človíček vybral, co chce.

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. března 2018 v 16:09 | Reagovat

Ach, tohle je tak strašně smutné! Musím vší silou zahánět slzy a ani se mi to moc dobře nedaří...
Já jsem právě takové čtvrté dítě, narozené téměř ve čtyřiceti, dlouhá léta po svých třech sourozencích, do rodiny živené z učitelského platu. (Až na to rozpadlé manželství, tam je ten rozdíl.). První otázka na mou mámu u doktora: "Chcete jít na potrat?"
Nechtěla. A tak jsem tady, i když hrnec za dvě stovky, který potřebovala, si nemohla koupit několik let.

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 18:21 | Reagovat

[8]: To je mi líto, ale smutné to bylo. Maminka byla silná, to ji obdivuji. Já jsem nechtěla, aby další dítě bylo ze svých rodičů smutné. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama