U mamky v dolíčku

31. března 2018 v 19:50 | bluesovka |  Myšlénky
Před nějakým časem jsem u babičky doma našla knížku s názvem Babičko,vyprávěj. Samotná knížka mi byla nějak protivná, ale přepracovala jsem ji a vznikla malá kronika naší rodiny. Autoři knížky mi trochu pomáhali doprovodnými otázkami a tak jsem mohla začít povídáním o mých prarodičích a prarodičích mého manžela a postupně jsem se dostala i na naše rodiče a současnou rodinu. Psala jsem kroniku po večerech, stříhala jsem fotky a kreslila obrázky. A jeden večer jsem zůstala jak opařená. Na jedné stránce bylo totiž napsáno, abych se rozepsala o tom, jaké pohádky mi vyprávěla moje maminka, co jsme zpívali za písničky a na jaké příběhy si pamatuji. Věřte nebo ne, já si nevzpomněla na nic. Ta prázdná stránka jakoby se na mě vyčítavě dívala.
Místo pohádek maminky jsem si vybavila pohádky táty, které si pamatuji doslova. Místo písniček maminky slyším Glena Millera, kterého mi hrál táta na klavír. O tátovi jsem toho věděla habaděj, o mamce málo a přitom byla pro mě tak důležitá.
Mamku si pamatuju jako pořád uplakanou. Brečela často a já jí to měla za zlé. Nechtěla jsem být také taková ubrečená, ale semínko zasela. I další semínko zasela: táta byl vždycky na prvním místě - na něj se čekalo s jídlem a také jako první dostal oběd anebo večeři. Jednou jsem se vzbouřila a chtěla jíst první. Dostala jsem od mamky facáka a musela za dveře. Táta se pak šel na mě podívat a hlásil do kuchyně udiveně, že to dítě nebrečí.
Chtěla jsem být stejně důležitá jako táta. Chtěla jsem chodit za mamkou a povídat si s ní o tom, co mě trápí. Ono to ale vůbec nešlo. Ve třinácti jsem v kině dostala první měsíčky. Letěla jsem domů a namísto rady mamka běžela k sousedům a hlásila, že mají doma už ženskou. Ještě si na to připili. Když za mnou domů přišel můj první kluk Petr, byla jsem štěstím bez sebe. Vytáhla jsem svoje fotky a chechtali jsme se. Takoví dva ušouni jsme byli, fakt. Mamka se vrátila z práce, Petra slušně vyhodila a zavřela se v koupelně. A přes dveře na mě jen zasyčela, že jsem kur... Já vůbec nechápala proč.
A nerozumím tomu ani dnes. A tak jsem si začala svým životem plout sama, až jsem také doplula do manželství. Spolehlivě jsem se řídila vzorcem chování své maminky a cítila, že to není dobře a že se uvnitř mě skrývá někdo úplně jiný.
S příchodem vnoučat se náš vztah s mamkou změnil k lepšímu. Ale dlouho si vnoučat neužila, odstěhovali se s tátou do Prahy a když pak za námi jezdila, byly to návštěvy kraťounké, protože musela zpátky za tátou... Ale tím už jsem se moc netrápila, měla jsem vlastní rodinu a starostí nad hlavu.
Jen jsem si přála to samé, co si přeje spousta z nás: hlavně nebýt jako mamka ( někdo si dosadí táta) . Byla to ale fuška. Naučte se po třicítce nebrečet, nenechat se od manžela ponižovat, vážit si sama sebe a stát si za svým, být silná.
Udělat si řidičák, i když osoba vám nejbližší tvrdí, že nepoznáte kde je vpravo a kde vlevo.
Musela jsem se předělat a byla to krásná práce.
Já - ubulenec - jsem to dokázala a osvobodila se.

S prázdnou stránkou kroniky u kolonky "maminka" jsem toho ale moc neudělala. Snažila jsem se vzpomenout na něco hezkého, teplého, milého. Vybaví se mi ale vždycky hlavně to, jak jsem úplně malá usínala u mamky v posteli, stočená v jejím dolíčku. To bylo bezpečí, které mi později chybělo. Je mi to líto, ale ty měkké vzpomínky na mamku mi chybí a i když se snažím jak blázen, nejsou. Nebo byly a kde tedy jsou?

Kroniku jsem dala své starší dceři. Když ji rozbalila, rozbrečela se a objaly jsme se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 1. dubna 2018 v 5:57 | Reagovat

teda to je smutné...
myslím  že každý se tak trochu snaží nebýt jako máma nebo táta...i já...ale pozoruji na sobě některé znaky, které mi říkají, že v něčem jsem jako oni!

jsem si tu dala odběr novinek ale nějak to nefunguje:-(

2 Kitty Kitty | Web | 1. dubna 2018 v 8:04 | Reagovat

Je dobře, že už můžeš předat hotovou kroniku, pár vzpomínek, ale snad život pro tvé nejbližší bude lepší než že k němu patří bulení. Pěkné svátky vám všem a díky za úvahu nad životem :-)

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 10:08 | Reagovat

[1]: Jasně, že mi něco z rodičů zůstalo. Ale s čím šlo trochu pracovat, tak se změnilo. Díky za komentář :-)

[2]: Myslím, že nám to v rodině klape a jsem spokojená. I tobě krásné svátky a sluníčko. :-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 10:54 | Reagovat

Smutné. Ale žít se musí dál. I s těmito myšlenkami a vzpomínkami. Jsi dobrá, napsat o tom knihu, na to bych asi neměla tolik trpělivosti. A taky nemám pro koho, holky nemám a kluci asi na to tak nejsou.
Pěkné velikonoce. :-)

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 12:38 | Reagovat

Taky jsem nechtěla být jako moje máma...ale ječím stejně jako ona. Něco se prostě špatně odnaučuje... :-(
Jinak si myslím, že já i ségra jsme lepší mámy než ona...ale to zase nebyl takový problém... :-D

6 svet-helgy svet-helgy | Web | 2. dubna 2018 v 11:03 | Reagovat

Koukám na tvé mamce by si smlsnul leckterý psychiatr :-( a pravda zbavit se těch vzorců, to se dá jen částečně.

7 proksovka proksovka | 3. dubna 2018 v 9:53 | Reagovat

Teda to je hodně smutné. I můj otec byl hodně autoritativní a vše muselo být podle něj. S mamkou se často hádali a často ji před námi ponižoval.Nemohla jsem se na koukat v 18 letech jsem se odstěhovala hodně daleko a pořídila si svojí rodinu a žiju si po svém. Rodiče bavštěvuji, ale je to takové vlažné, táta prodělal před třemi let mozkovou mrtvici, zůstal na vozku a máma se o něj stará, jen jsem od něj ještě nikdy neslyšela, že by jí za něco poděkoval. Její péči bere jako samozřejmost a stále jí komanduje :-!

8 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 8:54 | Reagovat

[4]: Někdy ty vzpomínky vyběhnou a já jen koukám, kde byly schovaný

[5]: Já jsem brečela první třetinu svého života :-D pokud budu žít do 90 chichi

[6]: Ano, mamka byla někdy záhada

[7]: No jo, rodiče si nevybíráme. Je to pak smutné dívat se, jak naši rodiče žijí. Taky jsem se hodně osamostatnila :-) díky za komentář ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama