Zavřeli nám kavárnu

11. března 2018 v 17:26 | bluesovka |  Fejetonky
Máme s kamarádem jednu oblíbenou kavárnu. Je ve starém domě, má klenuté stropy, různá zákoutí, dortíčky, milá obsluha, klídek a hlavně - všude knížky. Knížky v policích a taky na okenních parapetech. S kamarádem jsme stejně švihlí - při první návštěvě kavárny jsme vzali mobily a hned si poznamenali, jaké knihy bychom si měli půjčit v knihovně. Protože na rozdíl od jiných kaváren tyhle knížky "na ozdobu" stály za to. Byly dobré.
Jen jedna kniha z mobilu mi v knihovně pořád unikala: Já,Poutník od Terryho Hayese. Už jak jsem do knížky nakoukla, chtěla jsem ji číst. Kdyby to tak šlo okamžitě... Možná šlo, on by kamarád rozuměl - vždyť to máme s knihami stejně. Nějakou dobu jsem se tedy na Poutníka poptávala, ale marně. Nakonec při naší poslední schůzce u kávy jsem poprosila majitele kavárny, jestli by mi knížku půjčil. Dušovala jsem se, že já tedy určitě knihy neničím, vracím, čtu rychle. A on - s úsměvem - mi ji půjčil. Nesla jsem si domů ten zázrak o více než sedmi stech stránkách. Naivně jsem si myslela,že ji zhltnu hned. Omyl - chvilku mi to trvalo. Zajímavý děj z prostředí, které vůbec neznám - zpravodajské služby. A také napětí a lidskost a zkušenosti, které mám už i já. Jedna věta se v knize opakuje několikrát. Už ji umím nazpaměť a musím ji předat:

Svobodnými se staneme v okamžiku, kdy opustíme věci, na kterých lpíme...

No není to velká pravda? Je...
Když jsem dočetla poslední stránku, byla knížka podle mého zvyku pohlazena, pochválena a zastrčila jsem ji do batohu, abych ji po dvou týdnech - při další návštěvě kavárny mohla vrátit. Trochu jsem se už i na kafe těšila, protože plním slovo a knihu v pořádku můžu umístit na okno, kam patří. Jenže - co se nestalo - už zdálky na naší oblíbené kavárně svítil bílý nápis :

KAVÁRNA UZAVŘENA - MOŽNÝ PRONÁJEM + telefon

Zarazilo nás to a kroužili jsme kolem kavárny jak supi a nahlíželi do oken. Všechno tam bylo při starém - i knihy na okně. Volám na uvedený telefon, abych řekla: " Halo, to jsem já s tou knížkou, jak vám ji mám vrátit? " Ale nikdo telefon nebere. To mě mrzí. Co se stalo za pouhé dva týdny? Trochu jsem možná doufala, že teď si budu moci půjčit i další knížky a ono nic. To není fér! Sakra, po dlouhý době taková prima kavárna...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 11. března 2018 v 17:56 | Reagovat

Safra safra, to je smůla. Nejen že se jim nesplnil sen, ale třeba tam mohli mít dalších pár knížek na přečtení. Někde mají knížky pro ostatní, a třeba na výměnu. Však on ten telefon někdo zvedne, knížku budeš moct vrátit a třeba se dozvíš, proč už tam nemůžete chodit. Je škoda, když příjemné místečko k posezení zmizí :-)

2 beallara beallara | 12. března 2018 v 7:34 | Reagovat

Co je ? Vzali si prostě velké sousto, mnoho lidí jde do podnikání bez zkušeností, bez finanční rozvahy a hlavně bez peněz, které jsou pro začátek důležité.
A pak to přijde, začnou člověka drtit platby, no a když se nedaří, lépe zavřít ze dne na den, bohužel.
Také mi v Praze zavřeli úžasnou čokoládovnu, kde jsme se scházeli, je tam vinotéka :-(

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. března 2018 v 8:49 | Reagovat

[1]: Já vím, jen to bylo překvápko, cedule tam visí pořád :-)

[2]: Takovej pohodář tu kavárnu měl, takže se není co divit, že to třeba nedal. Je fakt, že nás tam bývalo tak pět :-) Jo, to je život. Můj ex také zkusil podnikat v  letech po sametu, ale byl to průser. Neuměl ani hezky zákazníka pozdravit,natož něco prodat. To tenhle pan kavárník byl zase třída. Díky za tvoje ranní komentáře, mám je místo budíčku :-D

4 beallara beallara | 12. března 2018 v 9:51 | Reagovat

Můžu odepisovat i dřív :D  :D  :D

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. března 2018 v 12:32 | Reagovat

[4]: Ne prosím, kolem osmé ráno mi to stačí. Tak je to v pořádku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama