Ale von je hodnej...

1. dubna 2018 v 19:36 | bluesovka |  Myšlénky
Přesně před rokem jsem dostala pracovní nabídku stát se terenní pečovatelkou. Proč ne, zkušenosti mám a kontaktu s lidmi se nebojím. Domluvila jsem si schůzku s paní, která měla v péči - kromě jiných starších obyvatel - i pana V. na jednom z našich sídlišť. Sešly jsme se v pět odpoledne před vchodem do paneláku, který se podobá jak vejce vejci paneláku, ve kterém jsem bydlela jako malé dítě. Vešly jsme do bytu a já automaticky zamířila do obývacího pokoje s balkonem. Ne,ne, tady pan V. není, je v tom pokoji za kuchyní. Spíš by se hodilo říct v tom tmavém kamrlíku s postelí a vozíkem. Na skříni pod stropem televize. Panu V. mě nikdo nepředstavil, pečovatelka z něj stáhla peřinu a zahudrala, že to zas bude krása.
Z postele se na mě dívaly lhostejné, trochu rozzlobené, ale bystré oči velkého, až mohutného vysokého pána, který se věkem blížil k osmdesátce. Oba jsme natáhli ruku a vyměnili si svá jména.
"Nemůže chodit, je to hrůza se s ním vláčet.." informovala mě paní o pár let mladší než já. " Je to bejvalej novinář, koukněte na zdi, samý uznání ". Pečovatelka mluvila nahlas před klientem, který neříkal nic.
Zahřálo mě to, vždyť jsem taky bývalý rozhlasák, to si budeme mít co povídat, abychom překlenuli počáteční rozpaky. Pečovatelka nám ale nedala šanci.
" Mohla byste ho umejt než mu dáme večeři.." vyslechla jsem si příkaz. No proč ne, já s mytím klientů problém nemám, ale chce pán umýt právě ode mě?
" Nechci umejt od ní " ukázal pán na mě a tak jsem se stáhla.
" No to si ale budete muset zvyknout " štěkla směrem k posteli pečovatelka natahujíc si rukavice.
Po hygieně a instalaci čisté pleny nějakým zvláštním způsobem pak klienta chytila za ruce, dostala ho do sedu a ze sedu vztyk, taneční krok a pán se svalil do vozíku. Byl to hrozný pohled a ještě ta představa, že by se pán třeba netrefil a spadl.
Vozík pečovatelka zabrzdila u stolku v kuchyni a chtěla ohřát na večeři párek.
" Nechci ten párek, prosím, nemám v lednici něco jiného? Párek jsem měl včera" poprosil pán.
" No pak už je tady jen paštika " houkla osoba a hodila na linku paštiku. Namazala jsem chléb máslem a paštikou, uvařila teplý čaj.
" Děkuju" hlesnul pán a najedl se. Pak se chtěl sám odbrzdit a otočit se zpět do pokoje.
" Co děláte? Já vás tam vodvezu..."
Přesun na postel proběhl v opačném pořadí, pan V. nechtěl, abych pomáhala, oháněl se po mě rukou.
" Konečně.." odfoukla si paní.

" Von je ale jinak hodnej, to von si moc nevymejšlí " poučila mě opět osoba. Pan V. už neřekl nic, do ruky si vzal ovladač a zapnul si televizi. Pečovatelka ho přikryla, popřála dobrou noc a v 17.45 zapsala úkony do sešitu. Další služba přijde ráno v šest, do té doby děj se vůle boží. U postele má mobil, zatím se nic nestalo - uklidnila mě paní.

Její péče trvala celých 45 minut včetně "laskavého lidského slova".
Když jsem si uvědomila, že celý den osmdesátiletého člověka se skládá ze tří návštěv pečovatelek, bylo mi hrozně smutno. A představa, že jednou o mě někdo v osmdesáti letech řekne, že jsem hodná a moc si nevymejšlím, je děsivá. No snad to tak nedopadne, nebo budu fakt zlobit ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emo Strange Emo Strange | Web | 1. dubna 2018 v 19:45 | Reagovat

To znám

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 19:54 | Reagovat

Je to velmi smutné. :-(
Dělala jsi nebo ještě děláš tu pečovatelku? Jak to šlo, jak to pokračovalo, napiš více. Píšeš velmi citlivě. :-)

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 20:02 | Reagovat

[2]:Je to smutný,moc. Práci jsem nevzala, na pečovatelku jsem to všechno práskla. Byl to oboustranný risk - jen to nebezpečí pádu třeba. Pracovala jsem deset let s vozíčkáři, a tak jsem nemohla tohle skousnout. Děkuji moc za komentář! :-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 20:08 | Reagovat

[3]: Dobře, že jsi to řekla, jen nevím, zda to bylo na úrodné půdě a něco se změnilo.
Tak to jsi poznala v práci dost zajímavého, ale určitě hodně náročného. Oceňuji trpělivost.

5 beallara beallara | Web | 1. dubna 2018 v 20:15 | Reagovat

Tohle je ještě fajn, brigádně jsem se realizovala v domově důchodců...

6 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 20:18 | Reagovat

[4]: Obávám se, že nezměnilo. Ale já to řekla i tý babě, bůhví jestli si z toho něco vzala...

[5]: ahoj, jak je? já dobrý... :-D

7 Kitty Kitty | Web | 1. dubna 2018 v 20:36 | Reagovat

Takto končí kvalitní novinář, aktivní člověk, když zestárne? Škoda že jsi toho člověka nevzala, vyhrál by kus života. Určitě byste si měli co říct, viděla bys, jak by rozkvetl. Takto mu berou důstojnost a nutí k nesamostatnosti, což člověka (a zvlášť muže) ponižuje. Je to možná o penězích, o čase, ale i o lidskosti, účasti při nepříznivém průběhu života. Takto s laxní, i když znalou, obsluhou bych skončit nechtěla. Všechno je o lidech, vcítění. Je mi z toho všeho smutno a to se mě to (zatím) netýká...

8 beallara beallara | Web | 1. dubna 2018 v 21:09 | Reagovat

[5]: Ahojjjj ...už lépe, přijela jsem z velkého rodinného radování a po dvou dnech jsem úplně zdravá / po dvou brufenech :D  :D /

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 22:15 | Reagovat

[7]: Ano, moc jsem o tom přemýšlela,opravdu. Ale odcházela i naše babička, takže jsem to nedala a byly i jiné faktory.  Ponížení pana V. bylo citelné a hmatatelné. Pokud vím, vzal si ho pak domů jeho synovec.

10 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 22:19 | Reagovat

z toho je mi teda špatně...jako z té představy že tak někdo skončí a rodina se o něj nepostará protože už žádnou nemá nebo proč?
já tak nějak pořád počítám s tím, že si v takovém případě své rodiče vezmu k nám domů...stejně jako moje mamka počítá že si tak vezme babičku

no to je hrozná představa být 24 hodin zavřený v kamrlíku s televizí ve které běží vesměs hovadiny

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 8:24 | Reagovat

[10]: Navíc hrozné, když jen tělo zestárlo, ale mozek pracuje. Snad je mu u synovce líp. :-)

12 svet-helgy svet-helgy | Web | 2. dubna 2018 v 10:56 | Reagovat

Tohle téma mě přivádí k šílenství, nechápu proč si lidé vyberou takovou práci a pak jsou na ty staré lidi hnusni. :-( měla jsem babičku v domově důchodců, sestry se před návštěvami podle mě dost krotily, ale i tak se k babickam chovali bez respektu, bez úcty. :(

13 František František | Web | 2. dubna 2018 v 15:07 | Reagovat

Takhle bych dopadnout nechtěl.Ale jednou to příjde:"Já jsem tvé stáří,pozvi mě dál"! Snad  bude důstojné a soběstačné :-?

14 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 18:26 | Reagovat

[12]: Ano, bývají hnusní. Ne všichni, ale najdou se...

[13]: To bychom si přáli všichni, abychom stárli důstojně a bez pomoci druhých. Nu, uvidíme :-D

15 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. dubna 2018 v 21:38 | Reagovat

To je skutečně velmi děsivé. A nejhorší na tom je, že ti lidi jsou naprosto neviditelní, oříznutí, nikdo o nich neví a nikdo o nich ani vidět nechce, aby se jejich situace aspoň trochu vylepšila.
Asi všichni doufám, že takhle neskončíme. Smutné ovšem je, že až mi bude osmdesát, tak bude osmdesát skoro všem, takže kdo ví, jak to dopadne :-D

16 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 22:30 | Reagovat

[15]: Budete si pomáhat navzájem :-D chichi to je představa. Bojím se stáří,bojím. ;-)

17 proksovka proksovka | 3. dubna 2018 v 9:47 | Reagovat

Hodně smutný článek, ale bohužel ze života.

18 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 8:50 | Reagovat

[17]: Někdy mi přijde, že jsem zažila spíš to blbý :-)

19 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 19:31 | Reagovat

[18]: No, zažila jsi dost vošklivýho, ale zlomit ses nenechala...
A tady se z Tebe stala hvězda přímo raketově. Velká gratulace... :-)

20 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 10:18 | Reagovat

[19]: Ne, zlomená nejsem... :-D a děkuji!! :-)

21 Axina Axina | Web | 5. dubna 2018 v 18:33 | Reagovat

Škoda je, že ten pán nevycítil v tobě "spojence", člověka, který by ho opatřil stejně dobře jako ta paní (ne-li lépe), ale navíc by mu dal i prostor k důstojné komunikaci. Snad se svým způsobem styděl za to být odkázaný na víc lidí současně, přesněji na všechny lidi v místnosti.

22 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 18:52 | Reagovat

[21]: Děkuji moc, naprosto přesně jsi vystihla můj pocit a zřejmě i pocit pana V. Škoda, že to nedopadlo, třeba by mě opravdu později vzal za spojence, takhle byl jen rozladěný. Ale díky!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama