Otevřela jsem oči a probudila se do dne s bolestí žaludku a divným pocitem. V hlavě mi doznívá sen, ze kterého je mi zle. Sedím se svými kolegy v obrovské hale u kulatého stolu. Na stupínku hřímá do mikrofonu muž a háže jednu zlou slinu za druhou na mého kolegu a kamaráda Jirku. Plive na něj urážky a všichni jen sedí a sedí a mlčí. Ten, kdo plive, je pan Babiš. Uráží člověka, který se celý svůj život stará o postižené děti, vybudoval pro ně knihovnu a čte jim příběhy, stal se druhým tátou nejednoho kluka, pečuje o nemocného tatínka a především je to čestný a hodný člověk. Vstávám a všechno ve mě vře. A co jste dokázal vy ? klepu se a mířím prstem na cizáka.
Copak to neslyšíte, ty nehoráznosti a lži? Copak si to necháme líbit?
Jirka sedí a hlavu má hrdě vztyčenou, druzí se dívají do země a já běžím někam pryč...
Vztyčila jsem se na posteli a sen mě straší dál ... Raději vstávám, abych se hořké příchuti ze spánku zbavila.
Jako vždy moje první kroky míří nikoli do koupelny, ale k rádiu. Pouštím si svoje milé lidské Radio Beat. Hlas, který se ozývá, je mi sympatický. Není to moderátor, je to jakýsi Jarda. Vypráví svůj příběh o tom, jak se z člověka na vozíku ochrnutého na tři čtvrtiny stal majitel firmy. Jeho projev je normální, lidský, cítím i pousmání a vítězství nad osudem. Ne úplně se mi rozpouští dnešní zlý sen, ale líp mi je. Najednou je ráno modřejší a den hezčí. Tak přeci jen stojí za to tady být, říkám si.
Pouštím si klasicky radio víc a snad na objednávku mi hrají Santanu. Bobina mi u nohou mňoukne, zvednu ji na rameno a tančíme spolu. Tanec má ráda, já taky, hlavičku si položila na moje rameno a potichu vrčí vrr vrr.
A to je všechno, den začíná...
beallara | 9. dubna 2018 v 16:22 | 
já teda nevím co ten Babiš udělal, řekl...ale zrovna o víkendu jsem měla taky takový zvláštní sen a ta pachuť toho snu zůstala přes den