Jak jsem chytala lelky

Sobota v 20:12 | bluesovka |  Fejetonky
Když naše tělo napadnou bacily, uložíme se do postele. V posteli se otáčíme z boku na bok anebo ležíme ztuhle a čekáme, až nás to přejde. Já , když jsem nemocná, tak chytám lelky.
Lelek je velmi zajímavé stvoření. Má jemňounce natahovací, ohebné,průhledné,neposedné tělíčko, velké oči s blankami a dlouhé končetiny. Na koncích končetin jsou jemné kartáčky, které nás při dotyku lechtají. Tak o sobě dávají lelci vědět. Jsou velmi nesmělí, jejich tichounké hlásky se podobají šustotu jemného papíru a musíme hodně natáhnout uši, abychom je slyšeli. Velikost lelků se liší podle věku. Ti nejmladší jsou nejmenší - tak kolem dvou centimetrů, ti starší a úplně staří jsou větší. Odhaduji, že nejstaršímu může být tak kolem pěti centimetrů. A vůbec není jisté, jestli se lelci rozlišují na chlapce a děvčata. To zatím prozkoumáno není. Lelci se stahují právě tam, kde se vyskytne nemocná osoba. Oni totiž vědí, že takový marod nemá co na práci, a tak mu nabídnou jednoduchou hru - zkus si mě, lelka, chytit.
Doporučuji postupovat velmi jemně. Spíš než abychom lapali po něčem tak křehkém a jemném, měli bychom natáhnout dlaň a začít vypravovat. Lelci mají totiž rádi vypravování o jídle. Když jim nabídnete jídla, která hodláte sníst poté, co se vám uleví, pak jsou velmi spokojeni a začnou vám nožičkama jezdit po dlani. Takové jahodové knedlíky anebo domácí bramboračku přímo zbožňují. Skoro slyšíte, jak cvakají zoubky a chystají si malinkaté příbory.
Také mají rádi vypravování o hezkém oblečení. Nejspíš se mohou pyšnit slušnou představivostí. Pokud tedy máte v plánu si po zdolání choroby koupit něco pěkného na sebe, rádi vaše plány vyslechnou, zamyslí se nad novými variacemi a možná zašustí a pošeptají i nějaký ten nápad na vylepšení šatníku.
Ale! Varuji před větami typu: až se z toho vyhrabu, musím tu uklidit.
Takové řeči lelkové rádi nemají, oni vůbec nemají rádi nějaké vzrušení. Jim stačí, když člověk potichu leží a nijak nevyrušuje. Nejlepší je pacient se zablokovanými zády, který se vůbec nehýbá a ani se o pohyb nepokouší.
Lelci se bojí smrkání - na to pozor! Tento zvuk je vyloženě plaší. O kýchání ani nemluvě. Jejich ouška trpí a zakrývají si je svými malými dlaněmi. Proto když cítíte, že se blíží opravdu velký pšíkanec, je lepší opatrně lelka přesunout na peřinu, hlavu schovat pod polštář a tam si pšíknout, případně vysmrkat.
Ovšem co naprosto milují, to jsou barvy. I člověku - když bude opravdu ohleduplný , jemný a opatrný a tichý - se může podařit zahlédnout - byť jen na chvilku - lelčí purpurové pláštíky. Ano, oni nosí pláštíky. Je to elegantní a pohodlná moda, v pláštících jsou velké kapsy, kam si lelci strkají malinké věci. Třeba jeden vlásek z peříčka anebo suchý lístek z kytičky. Proto také tak šustí. Zjistila jsem, že z barev se jim asi nejvíce líbí žlutá a modrá. Mám totiž různobarevné látkové kapesníky, žádné hygienické papírové. Lelčí šustot se pak nejvíce ozývá,když tvorečkové objeví právě žlutý a modrý kapesník. Oni si k barvám čichají hodně špičatými nosy s bambulkou na konci a nejspíš barvy rozlišují podle nějaké vůně.
Jednou jsem zkusila dát lelkům kousek čokolády. Na jejím povrchu se objevily úplně malé čárečky, asi zoubky a ťápance lelčích nožiček. Chudáci, museli si ušpinit chodidla.
Ráda lelkům vypravuji o svých vnoučatech a o chalupě. Včera tu za mnou byla vnoučata. Lelci zmizeli. Když děti odešly, lelci začali postupně statečně vylézat bůhví odkud a musela jsem jim vysvětlit, že děti jsou dva velmi živí a hlavně zdraví jedinci, kteří jsou v posteli nemocní jen občas. Návštěvu v jejich postýlkách jsem lelkům nedoporučila, protože by tam mohli přijít o život. Takový malý člověk ve stoji na hlavě by je totiž mohl klidně zamáčknout. Cítila jsem, že se lelci polekali, ale ponaučení si nejspíš vzali. Aby přišli na jiné myšlenky, svěřila jsem se, že jak se uzdravím, hned si půjdu zacvičit a protáhnu si znovu tělo. Na dlani se začaly dít podivné věci, chlupaté tlapičky šustily a škrábaly. Měla jsem dojem, že si lelci taky zacvičili, i když jim možná v tom trochu překážely jejich pláště s kapsami.
A protože se mi stýská po chalupě, která se po zimě probouzí do jara a já tam nejsem, popsala jsem lelkům i naši chalupu. Tentokrát se nebáli, když jsem vypočítala, co všechno se musí po zimě uklidit a jaké kytky zasadit. Kmitali nohama nejspíš radostí, že jich se tato činnost netýká. Řekla jsem jim, že mám na chalupě cestu mezi poli, která mě nabíjí. Vždycky a pravidelně. Je to jedno z mých nejmilejších míst a bože, už ať jsem fit a chodím si tam...



Pak moje unavené tělo na chvíli usnulo. Kde se pohybovali lelci během mého spánku, jsem nezjistila. Spí oni vůbec? Ale když jsem se probudila, hned mi zašustili u ucha a podrbali na ruce. Ještě to s nimi budu muset chvilku vydržet, než se dám úplně do kupy. Myslím ale, že brzy už zajdou za jiným marodem, protože začínám mít roupy a na lelky musíte mít trpělivost a být dostatečně nehybní a nemocní.
Ne že bych někomu nemoc přála, to ne, ale setkání s lelky je věc příjemná a milá. A když poslechnete všechny mnou získané vědomosti, můžete je chytat taky. Základní věci už o nich víte, takže až vás někdo polechtá na ruce nebo na uchu, už budete vědět.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | Sobota v 21:13 | Reagovat

Nikdy jsem lelka neviděla, tak aspoň už vím, jak vypadá... :-)

2 František František | Web | Sobota v 22:08 | Reagovat

Mají rádi teplo pod peřinou a břišní tanec.Ale na mém břiše.Vim že se nedají chytit tak je jen opatrně přesouvám abych jim neublížil.V pondělí je vezmu ven na jarní sluníčko.Už jsme si spolu užili dost.Hezkou neděli 😃

3 beallara beallara | Neděle v 8:42 | Reagovat

Kam se na tebe hrabe Božena Němcová ...a už jsi zgruntu fit ? :-D

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | Neděle v 9:48 | Reagovat

Přeji zlepšování zdraví a pozor na "zanedbaný úklid domácnosti". Podle tvého naučení úklid venku mimo dům se může, a taky jen rozumně a piánko. Jak já bych ráda chytala lelky - ovšem bez moribundusu... Přeji ti, ať už si brzy užíváš cestu do venkovních prostor :-D

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Neděle v 14:08 | Reagovat

Děkuji všem za snahu přečíst mou snahu o něco křehkého. Včerejší den byl takový divný, měla jsem smutek za Formana i strach z toho, co se děje v Sýrii. Tak jsem si trochu zalelkovala a zasnila se. Bohužel dnes jsem v pelechu zas, nějak se ta mrcha drží. Mějte se hezky :-)

6 beallara beallara | Neděle v 17:57 | Reagovat

Nemám tvůj email, nemám ti kam odepsat...zkus s tím něco udělat :-D

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Neděle v 19:03 | Reagovat

[1]: No vidíš na co jsou přátelé na blogu :-)

8 fidorka fidorka | Neděle v 23:27 | Reagovat

Milé a rozkošné... počas celého čítania som mala úsmev od ucha k uchu, ďakujem :-D
Zároveň prajem skoré uzdravenie :-)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pondělí v 1:44 | Reagovat

[8]: Děkuji moc, to mě potěšilo. Já se při psaní taky usmívala. A už je líp díky :-)  :-)

10 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pondělí v 1:45 | Reagovat

[2]: No prosím tě, to jsem nevěděla, že mají rádi teplo. Spíš bych předpokládala, že se pod peřinou budou bát. Spadl jsi do spamu, musela jsem tě vytáhnout - jako lelka. :-D

11 beallara beallara | Pondělí v 7:35 | Reagovat

Herečko, nedostala jsem tvůj email, žádala jsi mne o radu, jak se dostat do autorského klubu,napíšu to sem.
Já jsem si normálně zažádala před 5 lety a po čase mi přišla odpověď.
Jak je to dnes netuším, protože ho chtěli zrušit. :-)

12 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pondělí v 12:05 | Reagovat

[11]: Děkuji, nejspíš už je zrušen. Ale taky zkusím normálně zažádat :-)

13 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | Pondělí v 12:50 | Reagovat

[12]: myslím že je zrušen, já si zažádala ale to už bude 3 roky zpět a nevzali mě! moje články nejsou dost na výši :-D

jinak se přiznám že jsem si musela najít jestli takový lelek vůbec existuje :-D

14 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pondělí v 16:19 | Reagovat

[13]: Lelek existuje, ale ti moji nejsou z říše ptačí :-D  :-D

15 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | Pondělí v 16:32 | Reagovat

[14]: jojo to jsem pochopila :-D  ale pak mě napadlo jestli takový lelek opravdu existuje a už jsem googlila

16 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pondělí v 17:18 | Reagovat

[15]: A to já se vůbec nepodívala, jestli existuje. Až po tobě.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama