Kouzelná truhla

Pondělí v 17:04 | bluesovka |  Téma týdne
Usnout mi dříve nedělalo žádný problém. Usnula jsem klidně v létě v sedm večer, kdy ptáci štěbetali a den ještě zdaleka neměl v úmyslu jít spát. Já ano.
Nejdřív - jako takové menší děvče - jsem si nikdy neodpustila před usnutím ještě chvilku snít. Byl to zaběhnutý a osvědčený usínací proces, při kterém jsem se úplně uklidnila a pak teprve odplula do spánku. O čem jsem snila bylo vždycky, opravdu vždy stejné:
Jsem princezna, bydlím na zámku a od pana krále jsem dostala truhlu. K truhle jedu na bílém koni. Seskakuji a vidím ji - je pěkně velká, rohy kované a všude jsou drahokamy. Stojí na malém kopečku v lese. Les je krásně zelený a kolem truhly roste zdravě zelená tráva. Blížím se k truhle a pomalu ji otevírám.
A v truhle jsou: punčocháče!
Všech možných barev, vzorů, jemňoučké až skoro průhledné. A já se těmi punčocháči hrabu a vyndávám je pomalu ven a pokládám je na trávu. V této fázi opojení nad množstvím,barvami a vzory punčoch usínám. Asi nikdy jsem se nedostala dál než k tomu krásnému hrabání.
Když jsem trochu povyrostla, moje snění se lehce změnilo. Už jsem nebyla princezna, ale obyčejná dívka, která v lese objevila truhlu. Mám dlouhé plavé vlasy a otevírám truhlu, která stále stojí na zeleném kopečku.
A v truhle jsou: džíny.
Džíny světlé i tmavé a k nim svetříčky. Chvíli se v hadříkách hrabu a znovu usínám. Džíny jsem si moc přála i ve skutečnosti a v deváté třídě jsem je jako jedna z prvních opravdu dostala. Nebyly sice modré z klasické džínoviny, ale z jemného manšestru. Byly také trochu větší, pravda, aby nějakou dobu vydržely. A já jako super hubeňour jsem si pod ně do školy navlékala tepláky, aby mi tak neplandaly a trochu vyplnily zadek.
Ale jednou ouha - zrada. Zapomněla jsem, že přijde do třídy naše paní doktorka a bude nás očkovat. Byla to potupa - celá třída viděla, co se pod mými krásnými manšestrovými světle hnědými džínami skrývá. Na to se nezapomíná.

Je zvláštní, že před pár dny, když jsem byla nemocná a nemohla jsem v noci spát, jsem si na svoje dívčí snění vzpomněla. Zkusila jsem se tedy znovu zasnít a dosáhnout kýženého uvolnění a pak spánku. Ale kdepak! Punčocháče už nefungovaly, na kouzelnou truhlu už jsem moc stará a džíny mi visí ve skříni dvoje. O čem bych si asi teď tak mohla snít?
O tom, že příští týden dostanu nový zub? Že by se mi mohlo podařit ještě trochu zhubnout kolem pasu z čistě zdravotních důvodů? Nebo že mě bude vnučka milovat jako nejlepší svoji babičku? Ano, to by šlo a až bude ta moje holka trochu víc chápat svět a svoji babičku, tak jí povím o punčocháčích...
Dobrou!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | Pondělí v 17:32 | Reagovat

Takové sny jsem tedy neměla, měla jsem zcela jiné, stresové. Ty mám tedy dodnes. :-)
Ale připomněla jsi moje první džíny, které jsem měla asi až ve 3. ročníku SŠ. Morendy se jmenovaly. Pokud jsi znalec, víš, že to nebyly pravé džíny a že neměly moc pěknou barvu. Kamarádky měly pravé značkové džíny už v 7. třídě, to si pamatuji. A k tomu kazeťák s nahrávkami ABBY. A byly in, kam já se tenkrát na ně hrabala. Dodnes cítím to tehdejší rozdělení ve třídě podle věcí. Ale dnes to necítím jako křivdu, jsem už vyrovnaná, že to tak prostě bylo.

2 duchodkaevka duchodkaevka | Pondělí v 17:37 | Reagovat

Sundej ty tepláky a hubnout nemusíš :-D  :D Zdravím :-)

3 Jan Turob Jan Turob | E-mail | Web | Pondělí v 18:24 | Reagovat

Mne se obcas pred spanim mihaly obrazky skoro jako z nějakého kaleidoskopu...

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | Pondělí v 18:41 | Reagovat

Já před spaním myslím na prachy... :-D a přemýšlím, co si koupím hezkého, i kdyby jenom kalhotky...

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | Pondělí v 18:42 | Reagovat

[2]: Tak to je nádherný komentář... :-D

6 Kitty Kitty | Web | Pondělí v 20:36 | Reagovat

[2]: Kdyby pomohlo svlíct tepláky, i bombarďáky bych brala, abych byla víc šlank! Ani jedno nenosím a tak vypadám jak vypadám.
Skvělý článek, já usínám na zádech, odložím spací váleček a čekám se zavřenýma očima, až začnu slyšet svůj dech. Až se patřičně zpomalí, nasunu pod krk váleček a omdlím do spánku. To je lahoda, pane Labuda... :-P Přeju ti vždycky pěkné a posilující spaní :-D

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Pondělí v 21:47 | Reagovat

Je to binec na tom světě. Jednou potřebjeme něco přidat, podruhé ubrat. :-D

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | Pondělí v 23:07 | Reagovat

[3]: to se mi stávalo taky:)

to je moc pěkný článek

já si jako malá před spaním přestavovala že John Lennon žije:-D

9 beallara beallara | Úterý v 7:09 | Reagovat

Já nesnila díky realistické a drsné výchově, já toužila, aby mne třeba táta jednou za život pohladil, aby mne máma tak nebila.
Rifle jsem dostala v páté třídě, Wranglerky, ale fakt spíš než tohle, raději to pohlazení.
Snít jako že snít jsem začala podstatně později, ovšem jako starší jsem si ty sny začala sama, úplně sama realizovat.
Vlastně celý život se ty sny točily jen jen kolem lásky, ale domnívám se, že u citově deprimovaných dětí je to běžné. ;-)

10 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Úterý v 11:05 | Reagovat

[1]: Ne, na tyhle džíny si nevzpomínám. Většinou jsem měla Wranglerky.Naštěstí v naší třídě rozdělení nefungovalo, byli jsme tak na jedné úrovni a hlavně se měli rádi.

[2]: Tak to je pecka, fakt vtipný :-D  :-D

[3]: Až vás umíhaly ke spánku :-)

[4]: Taky dobrý, díky za tip, budu myslet teď na prachy :-D

[6]: Ježíš, kdyby mně to šlo tak jednoduše! Nejde sakra, nejde :-)  :-)

[7]: Čekám, kdy dosáhnu spokojenosti se vším, čekám... :-)

[8]: Připomnělas mi, jak jsem brečela, když umřel, to byl smutek!

[9]: Sedím a nevím, co ti mám k tomu napsat. Představuju si tvůj život a lásku ti přeju. :-)  ;-)

11 king rucola king rucola | Úterý v 11:19 | Reagovat

to si bola na tom este vyborne. moja spoluziacka sa pri ockovani vyzliekla DO NAHA! mozes si predstavit tu senzaciu...
v neskorsom zivote sa stala uspesna lekarka, doktor psychiatrie. asi cerpala z toho traumatickeho zazitku z mladosti, nie? ;-)

12 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Úterý v 11:48 | Reagovat

[11]: :-D  :-D chacha. Mne ovšem tento vlastní ponižující zážitek neposunul ke studiu mediciny, ale posadil mě za mikrofon rozhlasáka, kde se mohl dál šířit mezi lid :-)

13 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | Včera v 22:59 | Reagovat

Na střední jsem pár měsíců měla jako jediná ze školy džíny plísňáky a k tomu ten mohérové svetřík. Když jsem, takto vymóděná přišla, do školy každej na mě sahal, no užívala jsem si svou chvilku popularity. Poslední hodinu jsme měli učitelku, která neměla nikoho ráda. Dodnes nevím jakým, šestým smyslem se jí povedlo zkoušet mě z učiva o kterém, jsem nevěděla nic. No poslala mě do lavice s tím že, nestačí se jen oblíkat jako modelka když mám v hlavě nasr… No tenkrát to hodně bolelo.

14 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Dnes v 11:51 | Reagovat

[13]: Plísňáky jsem neměla nikdy. Svetřík mohérový neštípal? Mě štípal. Jo, někdy dokázali učitelé píchnout a člověk si to pamatoval dlouho. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama