Nespravedlnost

5. dubna 2018 v 12:13 | bluesovka |  Myšlénky
Začátek jara byl v ústavu vždycky dobou, kdy jsme tvořili seznamy klientů na pravidelný letní prázdninový pobyt. Měli jsme už osvědčené místo nedaleko vody s dobrými výletními trasami pro vozíčkáře. Vozíků jel většinou plný autobus. Naše parta pracovníků věděla, že týden to bude fyzicky náročný, ale jiný, lepší, než za zdmi ústavu. Bohužel vybavení pro obsluhu klientů nebylo právě nejlepší. Malé koupelny, záchody se schůdky, místo polohovacích postelí jen nízké válendy. Zvedáky tu byly neustále v provozu, stejně jako naše ruce a záda. Chodili jsme rádi do nedaleké vesničky, kde už nás znali v tamním obchůdku s keramikou. Když bylo počasí na koupání, nosili jsme klienty přes písečnou plážičku přímo do vody, kde se rochnili.
Na výlety jsme buďto chodili ve štrůdlu, anebo v malých skupinkách tak, aby se každý klient do obchůdku podíval. Musely se tam totiž nakoupit dárky pro mamky a taťky, často také jen tak něco pro sebe, takže obchůdek byl velmi důležitý. Někteří klienti zvládli jízdu na vozíku až do obchodu sami, jiní potřebovali naši pomoc. A my jsme cestu vždycky plánovali tak, aby si někdy i ti schopní užili luxusu jízdy a do krámku jsme je odvezli. Ostatně každý klient má rád, když má pracovníka alespoň chvíli jen pro sebe - pak se rozpovídá a je spokojený. Já to měla ráda taky.
Ovšem nejde to tak pokaždé. Jednou jsme naplánovali cestu za dárky s tím, že velmi schopná vozíčkářka - dnes už šestadvacetiletá Petra pojede sama, abych mohla jet s nepohyblivým Michalem. Míšovi bylo dvacet a je to zlatý kluk, hlava otevřená, veselý a chytrý člověk - jen odkázaný ve všem na druhé. Když Petra zjistila, že bude muset jet na vozíku sama, začala jadrně nadávat, což ovládá dobře. Připadlo jí nespravedlivé, že se Michal poveze a ona ne. A pak sáhla ke své zbrani, kterou v takových situacích používá. Pláče a stěžuje si, že nemá rodiče, že musí být v ústavu, je nemocná a život je k ní nespravedlivý. Všichni už její chování známe, ale vždycky nás dostane, vždycky.
Svůj díl Petřiny hořkosti, ale i bolesti, jsem dostala i já, přesto jsme situaci vysvětlením zvládli a rozhodli se tedy nechat Petru doma. Zavřela se na pokoji a tam bulela. Michal se na mě jen díval, protože chápal její rozčilení, ale on je tady přeci taky a potřebuje rozhodně pomoc víc. A navíc si Petra vychutnala osobní doprovod den předtím, takže opravdu důvod k nespokojenosti neměla.
Zpraženi výstupem, který se u Petry opakuje často a není jednoduchý, jsme se rozjeli za nákupy. O kus dál najednou ze mě spadla slupka profesionality a rozbrečela jsem se taky. Michal brečel se mnou a já si znovu poněkolikáté uvědomila, jak je život vozíčkáře těžký. Ale také to, jak se dá někdy handicap zneužít, jak je někdy člověk na vozíku sobecký. Ale copak se za to můžu na Petru zlobit? Ano, snad chvíli, protože se nechovala správně, ale... ona opravdu nikoho nemá. Tak kdo jiný by měl její vztek nebo bolest "schytat" ? Tyhle chvíle jsou velmi těžké. Nakonec jsme se s Míšou dohodli, že nikam nepůjdeme a vrátili jsme se zpátky. Divný pocit Michal zajedl zmrzlinou, kterou má rád.

Na svoje děti ( no, dospělí to už jsou) v ústavu vzpomínám stále.
O svátcích jsem se za nimi v ústavu zase zastavila. Petra stála jako vždy s vozíkem na chodbě a kontrolovala cvrkot. Než jsem k ní došla, už mi hlásila , že mě poznala po hlase. Michal ( kterému říkám pan Jablíčko) na mě volal z postele, kde ležel s chřipkou. Popovídali jsme si a prý jedou zase na letní pobyt.
A pak jsem odešla domů, ke mně domů...




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 12:32 | Reagovat

nespravedlivé je že se tohle někomu děje a je na vozíku:(

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 13:14 | Reagovat

[1]: a dějí se i horší věci :-!

3 Kitty Kitty | Web | 5. dubna 2018 v 14:31 | Reagovat

Odejít domů - vzácná možnost nás, co nejsme nějak postižení. Projevila jsi slabost, což jak vidno byla síla, protože Michal pochopil tvoji slabost jako lidskost. Fandím těm, kdo usnadní život a náladu nějak znevýhodněným. Děkuji ti za ně :-)

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 18:50 | Reagovat

[3]: A já děkuji moc za komentář. :-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 19:08 | Reagovat

Je to nespravedlivé. A co je spravedlivé? Život je plný nespravedlností, křivd. Život nás stále učí a my se učíme, celý život.

6 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 19:46 | Reagovat

[5]: Ano,ano, to je pravda, souhlasím! :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. dubna 2018 v 20:08 | Reagovat

[6]: Čím více nám život přinese vylomenin, tím více nás to posune. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama