Paneláková kavalerie

13. dubna 2018 v 20:26 | bluesovka |  Myšlénky
Bylo nás tenkrát pěkné hejno - hejno matek na mateřské dovolené ve dvou malých panelácích naproti sobě. Z balkonu jsme si vzájemně nakukovali do kuchyní a ložnic. S jednou matkou jsem ve stejný čas myla okna, jiná matka s oblibou v okně na peřinách oďobávala manželovi záda. Další dvě matky po obědě na balkoně pravidelně kouřily a pily kafe. Jedna máma mívala plínky růžové a bleděmodré, málokdy sněhobílé. Všichni jsme měli o sobě přehled. Co se nevidělo, to se řeklo. Asi nejzajímavější a pro mě nejhorší bylo, když zástup matek s dětmi vyrazil na pískoviště a čekal na manžely, až se vrátí z práce. Halekaly na mě a já vydržela, do společenství kvok jsem nešla. Když muži přišli, dostali do ruky kočáry a ženy zmizely.
Moje kamarádka Jana k panelákovému společenství matek nepatřila a já - jak už jsem řekla - taky ne. S našimi malými děvčaty, která byla pár měsíců od sebe, jsme vyrážely do nedalekých luk a polí, kde jsme si mateřství užívaly po svém.
Do doby, než se nastěhovala do vedlejšího vchodu nová matka - Eva. Během krátké doby se jí podařilo propracovat Janě do rodiny tak, že se stala skoro až její součástí. Zůstala jsem mimo, ale ráda. Nestála jsem o to, aby někdo znal dopodrobna chod mojí rodiny včetně obsahu našich skříní a zásuvek. Holky vytvořily jednolitý celek, který společně vařil, pral, mandloval, vychovával děti...
Paneláková drbna jednou rozhlásila zprávu, že Janě manžel zahýbá s její nejlepší kamarádkou. Bohužel to byla pravda a necitlivost ostatních matek byla neuvěřitelná. Jana se ještě víc přimkla k Evě, která domácnost na nějaký čas s přehledem ovládla.
A pak Jana onemocněla. Nevyléčitelně. Spolehlivý informátor v podobě zdravotní sestry z druhého patra našeho paneláku ochotně dodal i podrobnosti. Bohužel měl pravdu, Jana do čtyř měsíců zemřela, bylo jí teprve 37 let. Doma zanechala rok a půl starou holčičku. Evě budiž ale připsáno k dobru, že zatímco manžel Janu podváděl dál, ona se o nemocnou i o dítě starala. Nemoc byla krutá a rychlá a o jejím průběhu všichni věděli - Eva si nenechala nic pro sebe.
Šla jsem se s Janou rozloučit. Drobné tělo leželo v příšerném proskleném prostoru. Prý jsem křičela, ale já si to nepamatuju, bylo to hrozné.
A pak - skutečně jen pár týdnů po pohřbu se Ota vedl za ruku s novou maminkou, Jany nejlepší kamarádkou. Pamatuji si ten den jako dnes, slunce svítilo, já šla naproti nim a z nich zářila zamilovanost. Brzy se vzali. Nová maminka se o dítě starala vzorně a do domácnosti si už Evu nepustila. Já taky ne, ale jednu důležitost mi přeci jen jednou přišla Eva pošeptat:
" Tak jsem se s ním konečně vyspala..." oči jí zářily a usmívala se spokojeně.
" S kým? " blbě se ptám já.
" No, s Otou přece..."

Chápete to?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 20:40 | Reagovat

Nechápu, ale zřejmě to byla úlitba Oty pro Evu a už dá pokoj. Fyzické odbytné... ;-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 21:04 | Reagovat

A co pomsta za Janu? :-)

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 21:22 | Reagovat

Ne...nechápu ale prvně jsem si myslela že Janu podvádí s Evou

Mě se pořád někdo ptá jestli jsem se už připojila k nějakému kočárkovému gangu a já se nepřipojila...a ani nejspíš nepřipojím:) taky nejsem ten typ

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 15:49 | Reagovat

Někdy to člověk prostě nechápe...

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 19:44 | Reagovat

[1]: Už je to dlouho, bůhví co si má člověk myslet.

[2]: To nevypadalo na pomstu, ten pohled byl velmi vítězný.

[3]: Jsem to asi napsala pomateně. Dobrý výraz - kočárkový gang.

[4]: No, nechápe a čumí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama