Pepa byl pašák

30. dubna 2018 v 14:39 | bluesovka |  Myšlénky
Chci nejprve moc poděkovat všem za přečtení mého "zvířecího" článku a ještě jednou Blondýnce za výzvu. Asi by mohlo být výzev víc, co myslíte? Byl to vážně moc fajn nápad.
Jenže já se dnes taky lekla - ráno jsem si vzpomněla na našeho Pepu, který jakoby ze zvířecího světa, který se naprosto samozřejmě rozrůstá v naší lidské rodině, úplně vypadl. Pepo, promiň, ale zase - všechno se dá napravit...Tenhle článek věnuji jen tobě...

Pepa byl žlutá korela chocholatá. Když se mí rodiče odstěhovali do Prahy, byl to jediný živý tvor, který se u nich dlouhodobě zabydlel. Když říkám zabydlel, tak zabydlel. V kleci se nezdržoval, jeho místo bylo hlavně na tátovi a pak všude. Můj táta se vyskytoval většinou na gauči v poloze ležmo s knihou. Pepa mu seděl na hlavě, případně na rameni s hlavičkou otočenou za uchem. Občas se postavil na jednu nohu a trochu spal. Když si pak schrupnul táta, Pepa se rozložil na hrudníku. Tátovi se také houpal na noze usazený na palci. Pokud táta nehoupal, Pepa se rozkolíbal a houpal se sám. Večer odešel dobrovolně do klece, přikryli ho ubrusem a on usnul. Ráno se zpod ubrusu ozývalo: Pepíčku, ťuťuťu tak dlouho, dokud mu neodstranili ubrus a on se mohl zase spokojeně vydat za svým pánem a vítat se s ním klováním do ucha. Tátu miloval a říkat Pepíčku ťuťuťu se naučil dokonale. Mamka mu sice mockrát spílala, že ho zabije, protože opravdu řval, ale svůj slib nikdy nedodržela a Pepíček žil s mým tátou a mamkou dvacet let.
Když umřela mamka, zůstal tátovi jen Pepa a jejich kamarádství se ještě utužilo. A když odešel i táta, vezla jsem Pepu v kleci k nám domů a byla to ta nejsmutnější cesta z Prahy. Byli jsme rozhodnuti si ptáčka samozřejmě nechat, ale naše zvířata ne. Tehdy kocour Piškot seděl celou noc u klece a pes Kryštof cenil zuby. Ráno se neozvalo Pepíčku ťuťuťu, ptáček byl vyděšený na smrt. Na chvilku se prolétl, ale Kryštof vystartoval a už držel v tlamě jedno pírko z ocásku. Tak to ne, to je průšvih.
Naštěstí pár domů od nás bydlel pán, který miloval korely a měl jich po domě i na zahradě nepočítaně. S dcerou jsme mu vylíčily naše trápení a Pepíček měl nový domov hned zařízený. Neměly jsme výčitky, korela má ráda společnost a naše zvířata nevypadala, že by ptáčka přijala do party. Pravidelně jsme za Pepíkem chodili, nosili mu krmení a když se zaklimatizoval a zapojil se do života v novém domově, oddychli jsme si všichni. Měl se dobře. Pan chovatel ho obdivoval, říkal, že už je dědeček, ale stále ve formě. Táhlo mu na dvaadvacet.
A pak jsme se odstěhovali a Pepu jsme neviděli snad rok. Když jsme se jednou objevily s dcerou v místě našeho starého bydliště - koukly jsme na sebe a oběma nám bylo jasné, že jdeme za Pepou... Postávaly jsme u vrátek, bylo krásné jaro jako teď a ptáčci už byli zase venku. Zavolaly jsme jen tak na zkoušku : Pepíčku !! A ze zahrady se ozvalo : Pepíčku ťuťuťu !! Byl tam, ten rošťák, on tam pořád ještě byl ! A slzy tekly jako hrachy...

Tak vidíš, Pepo, to bylo psaní pro tebe a jen o tobě, i když dnes už mezi námi nejsi a štěbetáš si někde tam nahoře.
Pozdravuju tě já i Bobina ( tu neznáš, přišla do rodiny až po Piškotovi). Dostala nové škrabadlo a chce se taky pochlubit...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 30. dubna 2018 v 15:01 | Reagovat

Slzím, to je tak nádherné vyznání lásky k Pepovi a chápu, když se po roce ozval známým a spokojeným ťuťuťu, srdíčka se vám chvěla láskou. Děkuji za příběh.
A je fakt, že by se téma výzev mělo udržet. Kdo bude další?! Někdy třeba i já, ale téma se zvířátky se nikdy neokouká :-D

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 15:14 | Reagovat

[1]: Víš co, přiznám se, že já taky bulela. Jak mi najednou vytanul v hlavě a vzpomněla jsem, jak jsme tam stály a brečely. Byl to borec! A děkuju. :-D Výzvu dala Klávesnička - " kterou část dne máme nejraději" ...

3 František František | Web | 30. dubna 2018 v 16:10 | Reagovat

Jo se zvířátky,členy rodiny mám i já veselé příhody.Také jsme měli Pepíčka, andulku.Uměl  hodně slov a jednou jsme spolu vedli takovýto dialog: Frrantííku,Frrantííku! Co chceš Pepíčku?  Deej mi pusinkuu . Tak pojď Pepíčku blíž.
B l b e č k u , b l b e č k u !
Celá rodina se tomu tehdy šíleně chechtala :-D

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 18:49 | Reagovat

tak to je super článek:)
ale zase jsem musela hledat jak vypadá korela chocholatá..se na tom blogu vzdělávám :-D

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 19:35 | Reagovat

[3]: No vidíš, o co bychom bez zvířat přišli

[4]: směju se jak blázen - nejdřív lelci, teď chocholatí :-D

6 beallara beallara | Web | 1. května 2018 v 7:55 | Reagovat

Téma výzev běží už hodně dlouho, hlavně na Blogspotu, jsou tam akčnější v tomto směru.
Klávesnička ji ušila horkou jehlou, měla by se nejen vyhlásit, ale dát jí štábní kulturu, od kdy do kdy, aby se to více ujalo, tohle byla hup šup akce a nebude na ní nikdo reagovat. Navíc je maličko rozumné, ze strategického hlediska nejdříve jedni nechat doběhnout a za čas další vyhlásit a né cpát dvě dohromady, to se mi jeví jako velice nešťastné a nebude to mít správný přesah, což je škoda. Holka se nám ukvapila.
Článeček je to moc krásný a přiznám se, že je škoda, že nebyl k výzvě, tím nesnižuji ten původní, ale tento je srdeční záležitost a byl by pecka.
Zdeni, krásný den, kočko :-)

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. května 2018 v 9:06 | Reagovat

My meli řadu ket zlutou andulku, vzpominam jak pristavala na rameni.... :-)

8 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 1. května 2018 v 10:35 | Reagovat

[6]:Ano, jasně, ale myslela to s výzvou dobře a já měla koneckonců hned námět :-D

[7]: A my měli také andulku, kvůli které jsme nosili doma čepice, protože nás klovala do hlavy mrcha - to bolelo... :-D

9 Melissa Melissa | Web | 2. května 2018 v 14:01 | Reagovat

To byl velice smutný,i když moc pěkný článek.Pro papoušky mám slabost a korelky jsem taky kdysi měla.Ten váš měl ale výdrž,dožít se 22-23 let,to je u korely myslím dost.Ale už chudák taky není...je to smutné,když odejde zvířátko,které měl člověk rád a byl na něj zvyklý. :-(

10 Melissa Melissa | Web | 2. května 2018 v 14:02 | Reagovat

Škoda,přišla jsem poprvé a hned spam... :-?

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. května 2018 v 14:21 | Reagovat

[9]: Jejda, tomu také nerozumím tedy. Komentář jsem odblokovala, tak snad to bude v pořádku. V každém případě moc děkuji za návštěvu blogu a komentář. Možná je to výzva koukat ke mně častěji :-D  :-D  :-D

12 Helga Helga | Web | 3. května 2018 v 21:24 | Reagovat

ty jo, to je krásný příběh! Skoro mě to rozbrečelo

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. května 2018 v 21:43 | Reagovat

Dnes jsem tady poprvé, ale určitě ne naposledy. Příběhy jsou krásné, zvířátka mám moc ráda, vždyť máme také kočičí duo a mívali jsme morčátka, no v opaneláku se moc toho chovat nedá, zvlášť, když jsme chodili ještě do práce. :-)

14 bluesovka bluesovka | 3. května 2018 v 21:56 | Reagovat

[12]: Plakat je dovoleno! :-D

[13]: Dekuji,klidne vstupujte a ctete!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama