Blues k večeři na Blog.cz

Někdo má zdravý kořínek a hlavně - drží si dobrou náladu. A mluví s lidma - vidíš to sama, projede se, zabaví se, hop a skok a lidi za ní koukají s úsměvem. To je babča! Ještě abys zjistila, že mluví 7 jazyky, jako se to stalo mně, když jsem ve vlaku natrefila na babičku v šátku - ale jak ta hútorila s Němcama opodál a francouzsky na peróně. A ty bylo dávno, dávno, a babička vypadala jako Babička B. Němcové. To jsou věci!

no tak to je pěkné...to moje babička které je 87 let vůbec aktivní není před 80 skončila skoro se vším a jen sedí doma a tím že sedí doma tak je z toho smutná přestože má hodně návštěv, prostě to není ono, když není aktivní a neudržuje se..a to musím říct že na to že jí je 87 tak je v kondici, jiní už berou tolik léků a všeho a ona nemusí

Nádherný věk, když má člověk mozek u sebe a tělo mu setrvačností funguje.
Ale když je to pak jinak, to je lepší odejít dřív, ale hrdě.

Babča má pevný kořínek. Mně všechno příbuzenstvo umíralo brzo, tolik nikdo neměl. Jedna babička v 54,  druhá v 60. Nic moc. Další předci nejvíc do 75. Takže nevím, jak dlouho tu budu.

Taky si ráda povídám se starými lidmi ve frotě, při čekání na autobus, v cukrárně - tam je to nejlepší. Mě to zajímá a oni ochází o poznání spokojenější. Aktivní, sympatická babča. To aktivní, pořád něco dělat, mít plány je asi nejdůležitější.

[4]: Tohle já neřeším. Chtěla bych umřít dřív, než mě omrzí život, budu nemocná a všem n obtíž. Třeba za rok nebo za čtyřicet. Je to podmíněno zdravím a radostí ze života.

[7]: No za rok bych odejít nechtěla. To je moc brzy. Ale ještě mám pár úkolů v životě, které bych chtěla splnit.

Stáří v takové kondici a s fungujícím mozkem, tomu říkám výhra Můj otec 89let je také pohodář, má fungující mozek i tělo, ale o ten mozek se musí dělit s mamkou Ona se o domácnost ještě postará, tak trochu pod dohledem, ale ta hlava ...

[11]: Tak nevím přesně, ale ještě bych ráda dopracovala do důchodu, nechci zemřít ještě před důchodem, to určitě ne. Pak bych ráda si ten důchod užívala se zdravím, s cestováním, se svobodou. No a pak bych se ráda dožila vnoučat, nejraději do jejich dospělosti. No a pak bych ráda zredukovala své věci, veškeré, aby po mé smrti nemělo okolí práci s tříděním a vyhazováním. Mám ráda minimalismus.

[13]: Tak na závěť mi to u mne připadá brzy. No a asi ji psát nebudu vůbec, zbytek se rozdělí mezi děti asi.

Já potkala takovou "babičku" na magistrátu Ovšem ona byla "stará sokolka" a my prokecaly celou čekačku na občanku a vlastně pak ještě kus potom
Stejně, tyhle babičky, člověk by jim záviděl Pěknej kus za devadesátkou a vyšlapují jak za mlada

[16]: Času asi není nikdy dost, nikdy nevíš, kdy se to přihodí. Ale - mám jinou metodu - to vyznání dětem a těm okolo říkám už dnes, v průběhu života. Myslím, že to ví, jak si jich cením a jak si jich vážím.