Vyhřezlá plotýnka

19. dubna 2018 v 22:32 | bluesovka |  Myšlénky
Padesátka za to může, že místo spaní koukám na monitor a vzpomínka špitálová skáče ven...

Ano, i já jsem si dopřála týdenní luxus pobytu v nemocnici. Neurologie - vyhřezlá ploténka. Moje pravá noha nefunguje, skáču po jedné, lifrují mě do nemocnice a dostávám kapačky.

To se odehrálo před pěti lety, kdy příšerná bolest zad jen potvrdila, že v mém životě - potažmo v manželském vztahu je cosi nezdravého a něco špatně. Odnesla to záda, pomalu jsem přestávala na jednu nohu chodit, po bytě jsem jezdila se židlí, na kterou jsem si nožku pokládala a procházka se psem se změnila na poskoky. " Co budeme jíst?" ptá se mě manžel, když mě objevil po příchodu z práce v posteli. Radostný, že ležím, si lehá vedle mě a spokojeně usíná.
Hm, co budeme jíst..

Další ráno už skáču na obvod a paní doktorka mě posílá rovnou z ordinace na urgentní příjem do nemocnice.
Tam jsem si počkala čtyři hodiny, než mě urgentně přijali. Krátce po poledni už byla diagnoza jasná a uléhám do postele - paráda, úleva. Několikrát jsem během dopoledne poprosila, požádala a následně telefonicky vyzvala manžela, aby za mnou dorazil s něčím k jídlu a pití. Neměla jsem s sebou vůbec nic, o pyžamu a kartáčku na zuby nemluvě. " Už jedu..." ujistil mě vždy můj muž.
Sestřičky na mě byly hodné, půjčily mi košili, abych si měla v čem lehnout a přijmout kapačku. Ovšem na rentgen mě vezli na vozíku v té košili a civilních keckách. Vypadala jsem jak blbec. Manžel nikde. V 15 hodin jsem domů opakovala svůj požadavek na jídlo a oblečení a hygienu a bačkory! A taky zásobu spoďárů, kladla jsem mu na srdce. " Už jedu..."
Magnetickou rezonanci jsem absolvovala později zase v keckách. Moje rozhořčení už vyplnilo celý nemocniční pokoj.
" Už jedu, jen tady něco dodělám "... bylo poslední ujištění manžela kolem 17.hodiny. Z jeho hlasu jsem poznala, že je napojen na svého nejlepšího přítele, kterým byl a je počítač.
V 18 večer muž dorazil. Jen jsem syčela, jaký já měla vztek a jak se styděla před paní, která krásně upravená seděla na své posteli a sledovala nás.
Pominu, že nepřijel župan a bačkory. Dorazila hygienická taška a hřeben! A pak také ty spoďáry. Co to mám za kalhotky, podivovala jsem se jasně modré barvě jedněch kalhotek. A pak mi to došlo. Můj muž vzal ze šuplíku i obleček, který jsem šila naší jezevčici, když se vrátila po kastraci a nesměla si škrábat bříško. Obleček jsem ušila z malinkého dětského tílka tak, aby do něj strčila tlapky a dal se na zádech sepnout. Dostala jsem hořký záchvat smíchu hraničící s touhou zabíjet. Ale nezabila jsem ho, jen tam uvnitř, ve mě - něco umřelo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 19. dubna 2018 v 22:52 | Reagovat

ale s tím manželem už nejsi, že?
to se právě pozná v takových chvílích jakého partnera vlastně máme..

minulý rok a předminulý se mnou byl manžel v nemocnici 2x, vždycky když jsme tam jeli, jsem tušila že tam zůstanu a chtěla jsem si zabalit tašku ale manžel že ne že mě určitě pustí a že mi ji kdyžtak doveze, samozřejmě nepustili a pak chudák (nevěda kde co je protože to zůstalo v krabicích a pytlech při stěhování) to musel sám balit, vše co jsem si řekla přinesl akorát měl problém se spodním prádlem,nevěděla jaké chci a tak jsem v nemocnic měla asi 30ks kalhotek :-D ale musím říct že z mnou chodil každý den hned po práci a pak doma ještě rekonstruoval a nosil mi jídlo i pití a hudbu atd..

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. dubna 2018 v 11:49 | Reagovat

[1]: No to víš, že už spolu nejsme. Čtyři  měsíce po plotýnce jsem podala žádost o rozvůdek.Je dobře mít protějšek, který se postará a pomůže, to ti moc přeju. :-D

3 Kitty Kitty | Web | 20. dubna 2018 v 13:03 | Reagovat

Ti naši muži! ;-)

4 beallaraČ beallaraČ | 20. dubna 2018 v 16:24 | Reagovat

Čím víc tě poznávám, tím víc ti rozumím.
Moje kamarádka žije s podobným mužem, já osobně ho mám moc ráda, ale nežila bych s ním. Chybí mu empatie, chybí mu cit a zodpovědnost. A když sedíme u kávy, říká mi, víš, já mám alespoň něco, ty nemáš nic. Vracíš se do prázdného bytu, já vím, že vedle někdo alespoň sedí.
Jenže já se znám, potřebuju mít všechno, nedokážu mít jen půlku nebo paběrkovat. Nač je mi chlap, když po operaci mám žebrat rodinu nebo kamarády a on sedí vedle v místnosti a nevzrušuje se. Na podobný problém umřel můj poslední vztah, já dávala a nedostávala ani Ň. :-(

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. dubna 2018 v 19:07 | Reagovat

[3]: Jo, ti muži :-D

[4]: Nemůžu mít doma někoho jen tak, abych nebyla sama. To u mě nefunguje. Musíme mít vzájemnou úctu, chuť si pomáhat a poslouchat se. To snad člověk nechce moc. Já to chci takhle mít, jinak vztah pro mě nemá cenu. Přesně jak říkáš: já chci taky dostávat. Když nedostávám,  utíkám a běžím pryč :-D

6 František František | Web | 20. dubna 2018 v 21:59 | Reagovat

Ordinaci v růžové zahradě naprosto nesnáším ani kliniku , kde mě ubytovali nedávno.Ale ty jsi hospitalizaci dala takovou nečekanou koncovku ,že je to opravdu "hořká komedie ze života"

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. dubna 2018 v 11:11 | Reagovat

Milá Zdeni,
proto jsem se stavila doma pro věci, protože tohle by kluci taky nezvládli.
Kolega takhle vezl ženě věci: místo noční košile vzal letní šaty a místo tělového mléka vzal krém na opalovaní..!
K šatům se vyjádřil, že mu aspoň nebude v nemocnici dělat ostudu... :-D

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. dubna 2018 v 11:15 | Reagovat

[5]: Taky nejsem z těch, které musí mít doma chlapa (jakéhokoliv), jen aby nebyly samy. On jí normálně říká "krávo" a ona by nedokázala být bez něho... :-)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 21. dubna 2018 v 17:12 | Reagovat

[6]: Komedie s neslavným koncem... :-)

[7]: Strašně,strašně se směju. Kam se hrabe můj psí obleček na letní šaty!!

[8]: Každý to máme jinak, někdy člověk jen čumí, že :-D

10 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 22. dubna 2018 v 8:44 | Reagovat

Mám operovanou bederní páteř, vyhřezlé ploténky tlačily na nerv tolik, že jsem postupně už nemohla chodit. Takže po kapačkách stejně následovala operace. Pět dní ve špitálním "andílku" mně strašně zneklidňovalo. Když už jsem se pak směla pohybovat, manžel naštěstí přinesl všechno v pořádku :D  Ale na toho jejich "andílka" nikdy nezapomenu :-D

11 duchodkaevka duchodkaevka | 22. dubna 2018 v 17:23 | Reagovat

Chlapi, to hovoří samo za sebe. I když já si fakt nestěžuju, v tom jsem měla životní kliku. Jenom si to občas neuvědomuji a někdy jsem hnusná, ale společných 44 let hovoří celkem jasně :-) Psí obleček mě dostal,směju se jako cvok, ale to je super, smích léčí a prodlužuje život, takže díky :D  :D  :D

12 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 22. dubna 2018 v 20:11 | Reagovat

[10]: Díky za komentář. No taky se trochu bojím, že jednou nebudu dobře chodit. Zatím jsem statečná, ale občas bolí,bolí...

[11]: Každému moc přeji, když se mu podaří najít toho pravého-fakt. Smích je pro mě veeeeelmi důležitá součást života, zrovna dnes jsem se nasmála dost. :-D

13 Bloud.Well Bloud. Bloud.Well Bloud. | Web | 22. dubna 2018 v 22:02 | Reagovat

[7]: Když byla moje maminka naposledy náhle hospitalizovaná, taky jsem pochybila...a od té doby má ve skříni na hodobóžových nočních košilích a kalhotkách nalepené cedulky "do nemocnice" :)

14 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. dubna 2018 v 23:05 | Reagovat

[13]: Tvoje maminka je velmi praktická žena, já bych možná taky měla mít připravenou taškou,jako jsem měla kdysi do porodnice... :-D

15 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 17:30 | Reagovat

[13]:[14]: - jak je vidět, je stále co zdokonalovat, i tu přípravu  na nemocnici :-D  ( případnou...)

16 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 20:38 | Reagovat

Ještě teď se směju! Část článku jsem citovala doma. Chvilku poté přišel syn, že stáhl ze šňůry své prádlo a mimo jiné i mé modré kalhotky. Přinesl je a na to můj muž - to je ten psí obleček! :-D
Jinak - mám doma zlatého muže, udělal by pro mne vše. Přesto mám trvale připraveny 2 tašky s věcmi do nemocnice, kdybych náhodou tam nenadále musela, plus psaný seznam, co je třeba dodat - z věcí, které užívám a nejsou tam (OP, nabíječka apod.) :-)

17 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 8:09 | Reagovat

[16]: To je fajn, že se směješ! Tak to má být, smích je koření života. A ještě k tomu doma "zlatý" muž, co víc si můžeš přát? :-D  :-D

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 13:59 | Reagovat

[17]: Zdenko, já si nic víc nepřeju, "zlatý" muž, to stačí na vše. :-)

19 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 15:51 | Reagovat

[18]: Souhlas, nevíš, kde takoví "zlatí" muži rostou? :-D

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 15:53 | Reagovat

[19]: Vím, tenhle je dovoz z Moravy. :-D

21 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 16:36 | Reagovat

[20]: Divné, moje moravská sestřenice tam žádný takový plod nemůže sehnat :-D

22 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 16:37 | Reagovat

[21]: To byl jedinečný unikát a mám ho jen já doma! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama