Jak jsem se kochala - VÝZVA

23. dubna 2018 v 18:34 | bluesovka |  Téma týdne
Článek přiřazen k tématu VÝZVA - pro Beallaru
...................................................................

Už když byl malý a pak velký kluk, líbil se nám - holkám všem. Kudrnatý, tmavooký rošťák, který pro nás kradl hrušky. Jednou jich přivezl na kole celý kufr. Pak jsme se začali potkávat už jako dospělí lidé. On s batohem, já se psem. On uzavřený do sebe a do své víry, já v běhu se svým chlupatým kamarádem. Bůhví, co se Honzovi stalo, že místo vlastní rodiny zvolil v dospělosti víru. Začali jsme mu říkat Svatý, žil v úplně jiném světě. Jednou mi Honza sdělil, že nežiju správně : " Jsi otrokem svého psa, protože mu sloužíš. Nežiješ svobodně, ovládá tě tvoje zvíře..."

Cože? Došlo mi, že vést nějakou debatu by bylo v tomto případě ztrátou času, a tak jsem se začala Honzovi vyhýbat. Ale jeho slova mi stejně zůstala v hlavě, i když se s nimi naprosto neztotožňuji. Já svým zvířatům totiž sloužím ráda. Postarat se o ně je pro mě samozřejmostí. Protože pak si vybírám a užívám to nejkrásnější - jejich lásku. Škoda, že jim nevidím do hlav, ale jsem si jistá, že lásky je tam kopec. A nejenom kvůli tomu, že mají od svých pánů plné misky a měkké pelíšky. Svým zvířatům se často dívám do očí, kroutím jim ušima ( mají to rádi), češu jim srst až se začnou kroutit a vrtět, pochopili i hru na schovávanou a cení na mě zuby nebo zběsile mňoukají, když mě najdou za dveřma. Se psem hrajeme hru na plácanou. On je to kus zvířete, většinou se na sebe těsně přitiskneme, on si položí svoji velkou chlupatou a těžkou hlavu mně do klína a nechá se mordovat. Když přestanu, přátelsky mě plácne tlapou a musím pokračovat. Co mám ale úplně nejraději z našeho lidsko-psího vzájemného kontaktu : na závěr sezení a drbání a diskuse mu přivoním zespoda k tlapičce. Je vždycky cítit listím, hlínou a sluníčkem. Tuhle vůni mám ráda, je to vůně psí přírodní.

Se zvířaty mám těsně spojenou naši chalupu. Konečně jsem na ni o tomto víkendu odjela. Vzala jsem si foťák, nasadila si svůj starý klobouk a řekla jsem si, že odpoledne věnuju zvířatům a udělám si svůj okruh. Trochu pokrytecky jsem se ptala vnoučat, jestli nechtějí jít se mnou. Přiznám se, že jsem si přála, aby ta šídla věčně upovídana zůstala doma a já tak měla celou, celičkou přírodu jen pro sebe. Vnoučata nešla - hurá !
Okruh je okruh - vede od chalupy po obyčejné štěrkové cestě k rybníkům a dalším chalupám, kterých je ale poskrovnu. Se mnou na okruhu také ani noha, zato ptáci asi měli sjezd. Každý zpíval jinak. Prosila jsem čmeláka, aby si sedl a mohla jsem si ho vyfotit, ale kdepak. Dvě mouchy se srazily v letu a skoro jsem šlápla na motýla, který si dřepěl na cestě na kameni. Ale motýlů jinak bylo málo. Jestli dva tři žluťásci a to bylo všechno. Ani včelky nedbaly mých pokynů ke zklidnění, musely pracovat. Jeden pěkný úlovek jsem zachytila na nedávno poraženém modřínu. Ještěrka. Otevírala tlamičku a já cvakala spouští jak o život. Dumala jsem nad letokruhy a zapatlala si smůlou celou ruku. Přesto mě vášeň neopustila a sousedům přes plot jsem vnikala do soukromí koníků, krav a koz. Já byla šťastná jak blecha. Takový obyčejný malý výlet a mně bylo tak krásně svobodně. A pak že prý zvířatům sloužím! Vždyť já z nich měla radost a taky jsem měla radost z lidí, že se o ně dobře starají. Malé hospodářství kvokalo a kykyrýkalo, po dvorku běžely někam krůty. A jako každý rok, hospodářův bývalý pes Aran už měl na hrobečku čerstvé narcisky.Přírodo, budiž pochválena a zvířátka s tebou.
Nikam jsem nespěchala, slunce mi spálilo ruce a domů jsem se vrátila docela pozdě. Povím vám, to byl den!












A mně to ještě nestačilo. Den následující jsme se vypravili do Dolánek a tam jsem zjistila, že to s námi - lidmi a zvířaty asi není vůbec tak špatné. Cítila jsem velké sepětí lidí s přírodou a zvířátky. Koneckonců koukněte sami, co se v Dolánkách děje:


Proto jsme nekřičeli a nikam nevstupovali, jen jsme žasli a byli jsme tak nějak vnitřně spokojeni.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 19:10 | Reagovat

Takže šťastný výlet a dobrý pocit. Tam u vás je zřejmě hodně věcí v pořádku. Za článek máš ode mne všechny hvězdičky! :-D

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 23. dubna 2018 v 19:57 | Reagovat

to je zajímavý názor od toho známého ale kdo si pořizuje zvířátko tak ví že se mu bude muset věnovat a obětovat mu nějaký čas:) krásné fotky! připomíná mi to naše procházky se Šakalíkem

3 beallara beallara | Web | 23. dubna 2018 v 20:34 | Reagovat

Zdeni, tebou zpracovaná výzva mne vzala za srdéčko, je v ní spoustu lásky, sounáležitosti, citu a vnímání světa, tak jak se citlivému člověku zadaří.
Děkuji, mnohokrát děkuji, s tebou mě baví svět :-)

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 16:22 | Reagovat

Tak to byl moc pěkný vylet za zvířaty... :-) Teď na jaře do nich vstupuje nova síla, jarní unavou rozhodně netrpi...

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 18:31 | Reagovat

[1]: Milá Kitty, ano, ten víkend jsem měla pocit, že je všechno v pořádku. :-)

[2]: Učím se dělat fotky jinak - děkuji

[3]: O, děkuji! :-D Víš že to je super výzva? fakt jo..

[4]: Byl to fajn výlet, užila jsem si to. :-)

6 signoraa signoraa | Web | 26. dubna 2018 v 16:12 | Reagovat

Věta Honzy, že sloužíš svému psu a jsi jeho otrokem, je pro mně naprosto nepochopitelná. Vždyť on zase slouží svému Bohu.
Souhlasím s tebou, že zvířata nám oplácí naší péči svou láskou a oddaností. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi.
Užila sis krásnou procházku. :-)

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 16:35 | Reagovat

[6]: Včera jsem Honzu  viděla!! Seděl s nějakou paní na lavičce a hustil do ní ty svoje pobožné řeči. Procházka byla báječná a já mám tolik energie. :-)

8 Bev Bev | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 17:59 | Reagovat

I já jsem tedy sluhou našich zvířat, co se třeba nachodím s kočkama. Po schodech dolů, vypustit na zahradu, zase pustit domů na krmení a znovu ven. Ještě nikdy nešly všechny najednou, takže mě současně udržují v kondici. :D O pejskovi ani nemluvím, ten nám doma vládne.
To s tou tlapičkou mě dojalo, krásné. :-)

9 Růža Růža | E-mail | 29. dubna 2018 v 6:42 | Reagovat

Tvůj příběh se mi moc líbí a přiměl mě k zamyšlení. Tvůj známý se tak mýlí, svobodně jsi si zvolila mít pejska a jeho náklonnost je ti odměnou.
Také moc ráda fotím přírodu a když se mi podaří zachytit živého tvora, jsem šťastná. Nedávno jsem chtěla vyfotit jednu pilnou včelku a podařilo se mi to až na čtvrtý pokus. ;-)

10 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 8:33 | Reagovat

[8]: Ano, oni nás nutí se pohybovat a někdy hodně rychle.. :-D

[9]: Samozřejmě, je to moje volba o koho se budu starata a jak. Zvířátka jsou velmi, velmi důležitá! :-)  děkuji za komentář!

11 Lux Lux | Web | 29. dubna 2018 v 13:39 | Reagovat

Moc se tvůj článek četl, krásně hladil na duši a fotečky už jen dokreslily takový pohodový vjem. Jestli tohle znamená otročit - otročme společně! :)

12 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 19:26 | Reagovat

[11]: Souhlas - jsem taky ráda otrok :-D

13 Zdenka Zdenka | Web | 29. dubna 2018 v 21:25 | Reagovat

Já myslím, že v přírodě a se zvířátky je prostě nádherně :-) A být otrokem, krása :-D  :-D

14 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 30. dubna 2018 v 8:59 | Reagovat

Článek mne pohladil po duši, Ano, přírodo a zvířatka s tebou, buďte pochváleni!
Hezký den!
Hanka :-)

15 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 14:53 | Reagovat

[13]: Ano, uvědomuji si to víc a víc :-)

[14]: Děkuji, dnes jsem ještě musela poděkovat našemu starému ptáčkovi, dostal článek jen pro sebe :-D

16 Marta Dušková Marta Dušková | Web | 1. května 2018 v 8:54 | Reagovat

Díky, krásné čtení, početla jsem si. Hezké dny.

17 MarijaKes MarijaKes | Web | 2. května 2018 v 12:31 | Reagovat

To je moc krásný článek. Už dlouho jsem taková vyznání nečetla. Z každého slova je cítiti láska ke všemu živému i přírodě. Až mi skoro hrkly slzy do očí, když jsem si vzpomněla na našeho westíka denyho, který už si mého laskání neužije. Vlastně to byl pejsek mého syna, ale často jsem ho venčila a trávila s ním hodně času. věřte, nevěřte, my jsme si i krásně popovídali. On uměl naslouchat. Hlavu vždy natočil tak a hned jinak, jakoby odpovídal a soustředěně se koukl na mne. Rozuměl mi.   Rád si ke mně přisedl na gauč a čumákem strčil do ruky, abych ho hladila, šimrala za ušima a jakmile jsem přestala, opět mne upozornil, že mám pokračovat.......Že jste otrokem psa? A komu že to slouží ten do víry zahleděný pán? :-)

18 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. května 2018 v 13:15 | Reagovat

[16]: Díky moc za přečtení, hezké jaro!! :-D

[17]: Jojo ta naše zvířátka. Ale vždyť westík deny dělal to samé, co ten náš blázen chlupatej. On také není můj, je dcery, ale skoro je můj :-) A ten pán? Myslím, že se úplně zbláznil. :-) Děkuji za přečtení!

19 Henrieta Henrieta | E-mail | Web | 4. května 2018 v 21:18 | Reagovat

Krásné. Krásné, milé, citlivé povídání plné lásky a obdivu ke zvířatům a přírodě. Cítím to stejně, nikdy mne nepřestane příroda a její tvorové udivovat. Nikdy se jí nenabažím. A ty psí tlapky skutečně voní, vím to:-).
Henrieta

20 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 5. května 2018 v 12:51 | Reagovat

[19]: Děkuju! I za ty voňavé tlapky :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama