K tetě nepůjdeme!

18. května 2018 v 17:06 | bluesovka |  Téma týdne
Nemůžu si pomoct. Zlo - anebo alespoň moje představa o něm - je moje teta. Ať už téma zla otáčím z různých stran, teta vyhrává, stále se mi vybavuje. Možná ani ona sama netuší, proč se cíleně s mým bratrancem vyhýbáme rodinným oslavám, kde se vyskytuje. Protože: teta se usmívá, ale my víme své. My jsme totiž také dříve - dávno - byli dětmi a měli jsme svá svá tykadla, své radary a pozorovací schopnosti. Tykadla nám pomohla identifikovat naši tetu jako člověka, kterého jsme nemohli mít rádi.

Když jsem byla malá, říkali mi Ťopko a mému bratranci Milošánku. Když se dnes Ťopka s Milošánkem potká, což se děje poměrně často, položí si navzájem vždycky otázku: " Byl (a) jsi u tety? " Trochu se zastydíme : " Nebyl (a) a nepůjdu tam" Víc nemusíme říkat, protože:

Teta je poslední ze čtyř sourozenců. Moje maminka byla její sestra, táta Milošánka byl její bratr. Všechny naše rodiny bydlely společně v jednom starém velkém domě. Takový malý Bullerbyn po česku...
Teta se strýcem ( představitelé zla) se dvěma svými dětmi - klukem a holkou bydleli až nahoře, skoro pod střechou. Strýc byl despota. Kluka mlátil řemenem na podlaze v koupelně, zatímco holku vychvaloval do nebe. Syna vychovával bitím a dcera byla krásná, chytrá a šikovná. Strejda používal pásek hodně a když se zrovna u výprasku objevili Ťopka s Milošánkem, trpěli i za kluka. Nechápali, že teta nezakročí a vydrží se dívat na svého plačícího a svíjejícího se syna.

S tetou jsme byli - tedy Ťopka i Milošánek - od časného rána, protože naši rodiče odcházeli do práce brzy. Vyšli jsme nahoru k tetě generálovi a strýci neúprosnému. Dalo by se říci, že se teta vlastně dobře starala, když nás - všechny čtyři děti - vypravila do školy, ale ...
Na talířku pravidelně seděla tlustá houska s tlustou vrstvou másla. Dokud to nesníš, nepůjdeš od stolu! Ťopinka zvracela.
Milošánek máslo zvládl, ale denně musel ukazovat a čistit si uši. Když máš takový plachty, musíš je mít čistý!
Ráno se děti myly do půl těla studenou vodou a klepaly se v prochladlé koupelně. Kdo se nemusel mýt, byla tety dcera.
Někdy trávily děti u tety i odpoledne. Nerady, ale do určitého věku nemohly být doma samy, a tak snášely výčitky a přísný tetin výraz, který vyjadřoval až pohrdání:
To tě máma neučí, jak se utírá nádobí? Nevíš, že vařečky se musí nechat uschnout, než se strčí do šuplíku? Skoč s odpadkama ! Tenoučká Ťopka táhla odpad tři patra dolů. Popelnice stály na dvorku, ze sklepa se táhl smrad a vlhko. Úzké schody vedly někam do podzemí, byla to hrůza! Tři patra nahoru běžela se srdcem v gatích. Bála se vždycky. Milošánek také samozřejmě pomáhal, ale byl na tom hůř - jeho větší uši byly zdrojem posměchu, někdy až nemilosrdně krutého posměchu. Jako dítě trochu zadrhával a když dostal svoji porci narážek na hlavu jako květák s ušima jako listy od kedlubny, uši mu navíc ještě zrudly.
Takové jemné ponižování, ale z pohledu tety a strejdy přeci jen taková legrace... Když se odpoledne maminky vrátily z práce a děti si s díky převzaly, teta se usmívala a pohladila děti po hlavě. A děti si nestěžovaly, braly to jako součást svých živůtků.
V létě se jezdilo na chajdu do Jižních Čech. Strejda tam svého syna mlátil v křoví za chajdou. Našel ho s kamarádem ze sousední chatky, jak zkoušejí kouřit a trest následoval okamžitě - jako vždy. Kouření se mu ale z kluka vymlátit nepodařilo, kouří dodnes jako trafika.
Samozřejmě, že všechny děti byly stále spolu. Kdo ale dostal vynadáno za ukradené hrášky na sousedním poli ? Kdo si to vypil za špatně povlečenou peřinu? Kdo má vykloubený nohy, že se netrefí do balonu? Neumíš si ty plavky vyždímat? Tety pichlavé oči byly všude. A komu se teta a strýc smáli, když prohrál v člobrdu? Ťopce a Milošánkovi. Ale ti dva nezatrpkli, nene.
Jen si udělali svůj obrázek a v dospělosti si dokázali už vzájemně jen potvrdit, že tetka a strejc, co bydleli pod střechou, jim k srdci nepřirostli. Smutné, vždyť jsme byli rodina.
Strýc už zemřel, ale teta je stále docela čiperná paní. Stýská si a stěžuje si svým dětem, že za ní Ťopka a Milošánek nepřijdou. Občas vypustí nějakou jedovatou slinu. Tím spíš ale nepřijdeme - my se přetvařovat nebudeme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. května 2018 v 17:16 | Reagovat

Nespravedlnost a krutost k dětem je zlo na světě nejhorší. Některé tety jsou zlé, protože pěkné chování doma nepoznaly. A vás to vychovávalo příkladem - taková nebýt, jinak vás nikdo nebude mít rád!
Jsem taky trochu taková teta - protože jsem své děti neměla a často nezvládnu, když druhý udělá chybu, poučuju. Ale vědomě neškodím, tak snad přijdu aspoň do očistce ;-)

2 Eliss Eliss | Web | 18. května 2018 v 20:26 | Reagovat

Tak takovou tetu bych opravdu nechtěla, nedivím se, že ani dnes tam nechodíte na návštěvy...

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 18. května 2018 v 22:57 | Reagovat

Moje děti mají tetu úžasnou a bezdětnou. Milují ji úplně všechny a někdy tak moc, až z toho jde strach.
Teta je hodná, teta se vším pomůže, takže moje děti už se ani nenamáhají a prostě si za ní dojdou. A někdy se na druhý konec dvorka ani neobtěžují, jen zvednou telefon...
Teta je tak hodná, až je to špatné. Svojí péčí jim bere vlastní nohy a apelování maminky nikoho nezajímá :-(

4 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 19. května 2018 v 7:28 | Reagovat

[1]: Poučování je snesitelné, ponižování nikoli. A v kombinaci s přetvářkou je to hnusný.

[2]: Nechodíme a je to...

[3]: A co je tedy horší? Asi moje varianta, řekla bych, i když zase péče se taky nemá přehánět. :-)

5 Ellien Ellien | E-mail | 19. května 2018 v 7:35 | Reagovat

Tak taková teta, není libo nikomu. Rodinné vztahy nebývají vždy nejlepší, ale když to odnášejí děti, je to asi to nejhorší.
Já naštěstí tetu nemám, mám jen strýce, ale s ním se také setkávám pouze při rodinných schůzích či namátkou. :-)

6 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 19. května 2018 v 11:49 | Reagovat

Je to smutný příběh se smutným koncem. Vy jste měli ještě štěstí, že to byla jen teta a strýc a ne matka a otec.

7 duchodkaevka duchodkaevka | 19. května 2018 v 15:42 | Reagovat

Takovou tetu bych také nechodila navštěvovat, vůbec se vám nedivím. Ponižování dětí, které se nechtějí nebo nemohou bránit, to už je dostatečný obrázek "hodné" tetičky. Člověk si to v sobě nese celý život.

8 hrachajdice hrachajdice | Web | 19. května 2018 v 19:07 | Reagovat

Ne vždycky jsou příbuzní fajn . Je hrozný ,že si to vybíjeli na dětech :-(

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. května 2018 v 20:18 | Reagovat

[5]: Teta byla fakt jedna velká přetvářka

[6]: Nás to naštěstí nijak zásadně nepoznamenalo, jen jsme tu lásku k ní nenašli

[7]: Jak píšu, nás to moc nezasáhlo, Milošánka možná mrzely ty uši, takže my si neseme jen to, že teta není člověk pro nás

[8]: Ano, vidět mýho bratrance jak bulí na zemi a strejc ho mydlí, to nebylo hezký.

10 bavi-mne-to bavi-mne-to | Web | 20. května 2018 v 21:03 | Reagovat

Měla jsem na tety a strejdy asi štěstí.
Byli všichni fajn a moc ráda na ně vzpomínám, u některých jsem bývala i o prázdninách. Ovšem to už je tak dávno :-).
Nedivím se, že tetu ze svých návštěv vynecháváte.Podařilo se jí  příbuzenské pouto narušit.
Hanka

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 20. května 2018 v 21:32 | Reagovat

[10]: Děkuji za komentář a ať žijí hodní strýcové a tety! :-D

12 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 21. května 2018 v 11:08 | Reagovat

Tvých zážitků s tetou je mi líto. A bratrance taky. Jak jsi napsala výše - ať žijí hodní strýcové a tety! :) Snad jich bude vždy trochu víc, než toho zla.
Zařazuji do  výběru. :)

13 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 21. května 2018 v 17:07 | Reagovat

[12]: Děkuji za výběr a šup kouknout k tobě, co je nového. Krásné jaro!

14 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. května 2018 v 21:17 | Reagovat

Zdá se, že některé tetičky mají nesnesitelnost v popisu práce. Připomněla jsi mi moji pratetičku Vilmu. Byla to dcera pražského velkouzenáře. Děti nechtěla, prý aby si nezkazila postavu. To byl fór. Byla malinkatá, kulaťoučká. Nikdo jí neměl rád. Vozili jsme za ní jednou za rok babičku, aby navštívila svého nejmladšího bratra, kterého pro změnu všichni milovali. Byl urostlý, veselý, schopný a pracovitý. Díky tomu tetička Vilma nikdy nemusela chodit do práce. Na návštěvě jsem nikdy  nedostala ani tatranku. Na stole stála cukřenka s odpočítanými kostkami cukru. Sedět jsem musela způsobně a tiše poslouchat. Žádné šmejdění po bytě. Tetička mě sledovala ostřížím zrakem.To bylo utrpení.

15 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 22. května 2018 v 11:11 | Reagovat

[14]: Opravdu až takhle? No to je taky zážitek s tetičkou. Podobnost mají ale obě dvě ženy - ta moje teta vlastně taky nikdy nechodila do práce! Ty jo, jsem si uvědomila... :-)

16 Bev Bev | E-mail | Web | 22. května 2018 v 21:28 | Reagovat

Úžasně pojaté téma zlo, vzpomínky už to tak úžasné asi nejsou, ale nakonec je to už pryč a mám zkušenost u sebe, že když o něčem dokážu mluvit nebo dokonce psát, je to vlastně bezpečně za mnou.
Neumím si vlastně tak zlou tetu představit, měla jsem takové docela normální strýce i tety a snad to nevyzní jako chlubení, ale moje neteře i synovec mi říkají tetičko milovaná a nebo (většinou) Pavlínko, Pavloušku, tak i tak mě to moc těší. :-P  :-)

17 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 23. května 2018 v 9:26 | Reagovat

[16]: Ano, přesně, jak to mám zpracované uvnitř, dokážu psát i mluvit bez bolesti a bez zábran. Naše teta je horší tím, že se přetvařuje. Hezky si to tetičkovství užívej a děkuji za komentáře u článků. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama