Když kočka řve

27. května 2018 v 21:19 | bluesovka |  Myšlénky
Chtěla bych se k něčemu přiznat. Už je to sice dávno, ale když si tak na blozích pročítám úvahy o tom, proč kastrovat či nekastrovat naše chlupaté společníky domácí, vyskočí mi moje příhoda. Jak by řekla má dcera: " Ty jo, mami, zase nějaká tvoje příhoda..."
Před devíti lety jsem přišla úplně jednoduše ke kočce. Prostě mi ji darovali a já si ji odnesla domů. V batohu, na břiše. Z batohu jí koukala jen hlavička. Bez velkého přemýšlení jsem kočku pojmenovala Bobina po mojí mamince. Bobina se doma zabydlela a rychle se spřátelila se psem Kryštofem , který se stal její matkou. Po pár měsících spokojeného spolubydlení mě v noci vzbudil nářek - Bobina chodila po bytě a mňoukala - tedy vydávala ty hrozné mrouskací zvuky. Vydržela do rána, přes den bylo ticho. Prodiskutovala jsem tuto problematiku s majiteli jiných koček. Mrouská se, musíš to vydržet i týden, pak by bylo dobré ji vykastrovat a bude spokojená. No jo, ale kdo to má vydržet ? S polštářem na hlavě jsem prožívala další noc a další... Až mě to napadlo.
A tady se začínám stydět a přichází čas pravdy a doznání. Abych přežila noc v klidu a sousedi se ráno nechodili poptávat, proč ta kočka tak mňouká a kdy přestane, nalila jsem jí do mlíčka trochu whisky. Pardon, ano, byla to whiska, dobrá a kvalitní. Omluvit mě může jen moje noční zoufalství a touha spát. Říkala jsem si, že se třeba Bobinka trochu opije a usne.
Neopila se, vydržela, neusnula, trochu si mléka cucla a pokračovala ve svých nočních zpěvech. Pak přišla kastrace a dostala bezpečnostní dírkatý obleček, aby si neškrábala ránu. Pak přišel boj s dírkatým oblečkem a nakonec kočka bez oblečku. Naštěstí si ránu na bříšku moc nelízala, ani se nesnažila vytrhat si stehy. Vše se zacelilo a kočička kastraci zvládla.


Kdyby jen tušila, čím jsem ji nalévala. Ale myslím si, že by to pochopila. Dopracovaly jsme se totiž časem do báječného a troufám si tvrdit - oboustranného kamarádství. Známe se jak svoje boty a jsme k sobě poměrně tolerantní.
Věřím proto, že pochopila i svůj včerejší - nucený víkendový odchod z domu. Musela jsem ji totiž zavřít k dceři do domku, kde mají nepoužívaný malý prostůrek. U nás doma se natíraly podlahy a kočičí ťápance v čerstvém nátěru nebyly v plánu. Zůstala v azylu přes noc, nelíbilo se jí tam, to bylo jasné, ale hned druhý den zase frčela zpátky. To šťastné zvíře vyskočilo z přepravky, v domácím prostředí udělalo několik piruet a odešlo na balkon, kde před chvílí ještě leželo. Bez hnutí, unavené - nejspíš po probdělé noci, ale viditelně spokojené, že je zase ve svém.

Od počítače, kde už teď společně dopisujeme poslední slova dnešního blogu, vás zdraví Bobina a já.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. května 2018 v 21:25 | Reagovat

Zdravím Bobinu a rozumím jí i Tobě! :-)

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 27. května 2018 v 22:00 | Reagovat

Máš nesmírně tolerantní a chápavou kočičku. Tipla bych si, že s tebou nebude mluvit. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. května 2018 v 23:28 | Reagovat

To se dozvídám věci! Napínavý příběh - máš nakročeno do další Výzvy u mě KOČIČKY A MY. Někdy to nejde jinak než kočičí osobnost k jejímu prospěchu omezit. Drámo s kastrací jste zvládly výborně - mívá to i horší konce. Zdravím Bobinu i tebe :-) ;-)  :-D

4 erin-dixx erin-dixx | Web | 28. května 2018 v 7:02 | Reagovat

Roztomilý

5 beallara beallara | 28. května 2018 v 7:14 | Reagovat

Stydíš se oprávněně, v kotěcím věku to mohlo být její poslední mlíčko.
Zažila jsem tohle s mojí Rozinkou, která měla chudák vaječníky plné cyst, takže takhle řvala čtyři měsíce než dorostla do věku ke kastraci. Já jsem jí celý týden nosila v náručí, aby se lidé vyspali a já spala přes den.
Já jsem jednoznačně za kastrace, je to jediné řešení, jak neplnit útulky.
Bobina je krasavice, ta by se moc líbila našemu Míšovi :-D
Doufám, že jsi neděli přežila ve zdraví a nejsi moc zhulená :-D

6 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 28. května 2018 v 10:35 | Reagovat

Já jsem v naší domácnosti "ta zlá", která chodí s kočkou po veterinářích a cpe jí do lstí do přepravky. Když jsme v pátek byli na prohlídce a vyndat stehy, počítala jsem s tím, že až jí dovezu domů a otevřu dvířka přepravky, bude mě nenávidět a dost možná mě kousně nebo aspoň sekne drápkem. Kupodivu jakmile zjistila, že jsme zpátky doma a že si vybavuje celou cestu a ne jako posledně, kdy se mátořivě probouzela v přepravce na zemi, vylezla ven, nechala se pohladit a dostala pamlsek za odměnu a nijak vyčítavě se ke mě nechovala :-) Jak já říkávám, naše kočička je zlatá a vzorná, jediný její nešvar je to raně ranní buzení mňoukáním.

7 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 13:51 | Reagovat

ty články s kastrací se nějak rozmohly:)

a já si vždycky říkala proč lidí kupují whisky když mi to vůbec nechutná tak proto:-)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 13:55 | Reagovat

Já bych tedy whiskey v mlíčku rozhodně nepohrdla! :-D

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 17:30 | Reagovat

[1]: Díky i za Bobču

[2]: Nene, naopak, už ji mám zase na klíně

[3]: Pokud bude kočičí výzva, mám jiný příběh v rukávu

[4]: Díky!

[5]: Už jako kotě byla chytrouš, myslím, že si snad jen lízla. No, jsem ostuda.Jinak mám v bytě smrad a těžko to snáším.

[6]: No to by mě taky štvalo, kdyby mě  budila mňoukáním - proč to dělá, chlup jeden?

[7]: A, zdravím! ano, reagovala jsem na trápení Geheimnis zda kastrovat či ne...

[8]: No, trochu nevím, já bych to asi nepila taky - Bobina to odhadla dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama