Štěstí za odměnu

8. května 2018 v 19:08 | bluesovka |  Téma týdne
Bez pocitu štěstí by to v životě nešlo. Aspoň někdy přeci musí každý člověk cítit, že mu puká štěstím hrudní košík, člověk se nadechuje, štěstí vytryskne tolik, že působí jako palivo a my můžeme i odlétnout!
Můj hrudní košík nepukal za můj život často, ale občas přeci jen ano. Já si ty chvíle jasně pamatuju. Například:

Moje mamka a já sedíme naproti sobě na koberci, ruce máme natažené a mamka drží v jedné ruce malý hezký klíč. Koberec je oranžový se žlutým vzorem. Štípe, když je člověk naboso. Napravo je knihovna. Moje malá dcera v oranžové zástěrce s bílými kvítky klíč chce, ale musí si pro něj dojít. Odrazí se ode mě, posune jednu, druhou nožičku a pak malými krůčky přeběhne kousek směrem k babičce. Běží nemotorně po špičkách, ruce nad hlavou, klíč chytí, otočka a babička ji nasměruje zpátky ke mně. Oči má malá holčička vykulené a vidím, že je na pokraji smíchopláče. Takovou situaci nezná, jde přeci o první kroky. A zvládla je, chodí !! Naše Kačka chodí !! S mamkou se na sebe podíváme a máme slzy v očích a pukají nám hrudníky. Taková obyčejná věc jako první kroky. Naučíme se přeci chodit všichni, ale kolik radosti a štěstí je v prvním vyšlápnutí.

Také se domnívám, že štěstí se někdy dostavuje jako určitá forma odměny. Třeba:
Kolem osmatřiceti cítím, že potřebuju změnu. Kamarád mi ukazuje v Deníku konkurz na redaktora do rozhlasu. Běž tam! Jdu tam, vítězím. Domů mi přijde telegram, že se stávám rozhlasákem a mně nejenom puká hrudník a štěstím jsem obalená, ale bulím jak želva. Dokázala jsem to. Otrkávám se v novém zaměstnání a mám za úkol natočit mezi lidmi anketu na téma: kdy jste byli šťastni? Zašla jsem za babičkou ( přesně tchýní), ta mluví pořád a o všem, nebude tedy těžké s ní takové téma natočit.
" Babi, kdy jsi byla v životě šťastná?" ptám se tehdy šedesátileté paní tchýně. Babička je potichu, dlouho, nějak jí vyschla řeč či co, dlouze přemýšlí, tak zvláštně smutně se na mě dívá a pak řekne, že neví. " Asi když se mi narodily děti..." a dál už na nic nepřijde. Přišlo mi to smutné, tak málo štěstí?

Nic ale ani v rádiu není zadarmo, protože si musím udělat řidičák. Můj instruktor mi nesedí, občas zařve, bývá na nervy a já taky. Sbírám odvahu a statečně oznamuji, že dál s ním nechci jezdit. " Jak chcete..." nafouknul se instruktor jménem Holub a slibuje, že druhý den místo něj přijde syn - Holub mladší. Nepřišel a ráno znovu Holub starší s nafouknutým volátkem stojí s autem před domem. Nevím sice proč zase on, ale já mu ukážu! Řidičák končím s plným počtem bodů, testy bez chyby. Jízda po městě dopadla dobře. Jen ta noha kdyby mi tak neskákala. Instruktor Holub nervozní i za mě mi ukazováčkem přitlačil nohu k zemi, aby si zkušební komisař ničeho nevšiml a už parkuju a mám poslední jízdu za sebou. Tenkrát mi nepraskal hrudník, ale od parkoviště u policajtů, přes náměstí a půlku města jsem určitě letěla jako pták a mávala jsem křídly pomalu a mohutně. Obrovské štěstí.

Klientka Michala potřebovala nový vozík. Oslovila jsem pár nadací, až se skutečně podařilo sehnat vozík i s pěkně velkým příspěvkem. Stojím v kanceláři a znovu ten obrovský nádherný pocit, že se něco podařilo. Znovu štěstí za odměnu.

A ještě jednu pravzpomínku obyčejnou přidám. Sedíme s manželem v autě u přehrady, je pozdní večer a máme za sebou zběsilou hádku na vážné téma. Jsme unaveni a bolaví. Jedeme domů , výtahem do čtvrtého. Ve výtahu se k sobě beze slov přilepíme, hrudníky a ruce se propojí. Jsme ve čtyřce, zmáčkneme zpět dolů a nahoru a dolů a nemůžeme se pustit. Jako bychom na chvilku k sobě přirostli. Taky štěstí, takové beze slov, to přeci znáte....

A poslední vzpomínka, no jasně. Za korunu hnědý pytlíček - pytlíček štěstí z hračkárny. Byly v něm blbůstky, drobnůstky, ale jak bylo napínavé ho otevírat! Tenkrát jsem byla šťastná i z korálků anebo prstýnku. Malé holčičí štěstíčko.

Ale jinak - mně teď nějak stačí ke štěstí málo - dnes na výšlapu rozkvetlé louky a chalupy, pampelišky, sluníčko, kafe, boží muka, čerstvě narozená kůzlata a upřímný a veselý člověk vedle mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. května 2018 v 19:13 | Reagovat

Článek plný štěstí a krásných vzpomínek 8-)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. května 2018 v 19:30 | Reagovat

Hezky jsi to sepsala. Já bych odpověděla jako tchýně. Pak bych možná ještě něco přihodila... ;-)

3 hrachajdice hrachajdice | Web | 8. května 2018 v 19:40 | Reagovat

S těma vozejkama přes nadace je to hrozný - tim myslim i ty otázky typu " kolikrát denně chodíte na velkou ? ". Jsem jejich odpůrce , i když jsem to taky jednou zkoušela , ale ty otázky mě tak znechutily,že jsem si vozík radši zaplatila sama .  A ještě větší bordel je,že nadace vůbec existujou jakože ve smyslu , že by se měli vozíky peněžně podporovat od pojišťoven automaticky .

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. května 2018 v 20:08 | Reagovat

Článek jako pohlazení - děkuji moc!!! :-)

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 9:55 | Reagovat

[1]: Zajímavé je,že hned ty vzpomínky vypluly..

[2]: Ale,ale, neříkej, že by se toho štěstí nenašlo víc.

[3]: Paradoxní asi bylo, že já měla víc radosti ze získání vozíku než Michala.

[4]: Není zač, rádo se stalo

[4]: :-D

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 11:37 | Reagovat

jé pytlíček štěstí, na to bych zapomněla, to už na poutích asi není:)

a já taky brečela když malý začal poprvé lozit...tak to se mi ulevilo že nejsem jediná:) někdy mi přijde že řvu furt:-D

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 9. května 2018 v 20:58 | Reagovat

No chce si to umet vychutnat, když přijde ta správná chvíle :-)

8 beallara beallara | 10. května 2018 v 17:25 | Reagovat

Takhle vnímat vesmír umí jen lidé, kteří umí vypustit emoce a nestydí se za to, bohudík  a tobě též :-)

9 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 10. května 2018 v 18:41 | Reagovat

[6]: Tobě bych přála ne pytlíček, ale pytel... :-D

[7]:Ano, ano..

[8]: Díky, děvče. Je zajímavé, že štěstí mi zůstalo v paměti právě v těchto okamžicích a naprosto přesně si všechno pamatuju :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 10. května 2018 v 20:43 | Reagovat

Štěstí má mnoho podob! Krásně napsané...

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. května 2018 v 21:11 | Reagovat

[4]: Mám to brát tak, je že nominovaná do výběru TT...? ;-)

12 Joina Joina | Web | 11. května 2018 v 5:26 | Reagovat

Je to moc pěkně napsané :)
Na takové věci si moc nevzpomínám, nebo mi v tom něco brání si vzpomenout. Určitě se mi to stalo taky, ale za štěstí si to asi moc nepovažuji.

13 Bev Bev | E-mail | Web | 11. května 2018 v 7:21 | Reagovat

Ano, teď dokonale rozumím tvému komentáři, to jsou přesně ty chvilky, ke kterým se pak člověk obrací a které ho udrží při zdravém rozumu a přiměřeném optimismu, i v situacích, kdy se zrovna neláme smíchy a nešílí nadšením. Moc krásně napsané. :-)

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. května 2018 v 7:30 | Reagovat

[11]: Dočkej času, rozhodně článek ve výběru bude! Za sebe ho tam můžeš nominovat ty, se mnou je to kapku složitější. Kdyby bylo takových krásných článků víc, tak se my, kdo ho chceme dát do Výběru, serveme jako psi(ce) :-P

15 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 11. května 2018 v 15:15 | Reagovat

[10]: Ano, má! Ale kdepak je nějaký nový hezký článek na tvém blogu? Chybí... :-D

[12]: Děkuji za pochvalu i když jsem už někde psala, že toto téma mi přišlo takové ohrané. Ale pak se mi psalo dobře.

[13]: Děkuji a upřímně - tvůj článek byl moc krásný též. :-D

[14]: Neprat se,rozumně se dohodnout :-D

16 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 11. května 2018 v 16:09 | Reagovat

S tou autoškolou jsme to tedy měly docela podobně. Instruktor byl chvílemi až hysterický a den před zkouškou jsem jela tak strašně, že jsem tu zkoušku snad ani nechtěla dělat. Ale povedlo se... a taky jsem domů prakticky doletěla :-D

17 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 11. května 2018 v 16:55 | Reagovat

[16]: Já si dokonce pamatuju, jak jsem letěla :-D já ty křídla asi fakt na zádech měla...

18 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 11. května 2018 v 19:56 | Reagovat

[17]: Špatně češtinářko - já TA křídla měla :-D

19 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. května 2018 v 13:40 | Reagovat

Zážitek s klíčkem mne dojal. Něco takového u mne a mamky nebylo. Maminka, když přijela, tak byla jako host. Seděla, čekala, čím ji kdo potěší, ale s mými dětmi si přímo nehrála. To platí dodnes - je jako host, o kterého se staráme.

20 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 14:09 | Reagovat

nebyl tu včera článek? který jsem četla a teď mám chvilku komentovat a je fuč:)

nebo to už vážně blbnu?! :-D

21 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 14:29 | Reagovat

[20]: Jsi báječná, byl tam. Ale já se zastyděla a stáhla ho. Takže už tam není a nebude :-D  :-D

[19]: To je škoda, mně mamka dost pomáhala s malou . Proto si klíček tak pamatuju - skoro živě. :-)

22 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 14:56 | Reagovat

[14]: Tak já jsem ji tam plácla... :-D

23 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 14:57 | Reagovat

[19]: No, potěš koště, to je fakt smutný... :-(

24 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 16:16 | Reagovat

[21]: proč zastyděla? zrovna jsem ti chtěla napsat že bych se zachovala stejně:)

25 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 16:36 | Reagovat

[22]: Au au :-D

[24]: Já se zastyděla, že o něm píšu a on to neví. Jinak mě nemrzí nic :-D

26 padesatka padesatka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 16:40 | Reagovat

[25]: Tam plácla, ne Tebe.... :-D

27 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. května 2018 v 17:14 | Reagovat

[22]: Ok, každý tip a pochvala se počítá! ;-)

28 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. května 2018 v 17:15 | Reagovat

[26]: Upíchla tě pěkně do Výběru TT - ale to jsi už jistě pochopila... ;-)  :-D

29 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. května 2018 v 17:57 | Reagovat

[28]: Vše jsem pochopila a děkuji!! :-D

30 Meduňka Meduňka | Web | 13. května 2018 v 8:02 | Reagovat

[29]: A taky jistě chápeš, že já, když jsem úterní výběrčí TT a moc se mi tvůj článek líbí, dám ho do výběru taky, žejo? :-D Takže tam budeš upíchlá dvojmo :D

31 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 13. května 2018 v 9:24 | Reagovat

[30]: Děkuji a chápu, jen to dvojité upíchnutí asi stejně bude bolet - kecám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama