Třešínky patří na strom

28. května 2018 v 18:59 | bluesovka |  Myšlénky
Dnes jsem objevila skvělé papírnictví. Není to snad ani papírnictví, ale prodejna sešitů a bloků a notesů a zápisníků a náčrtníků a skicáků a tak. Je to můj svět tlustých i tenkých knížek v pevných deskách, kam můžeme psát, malovat anebo jen tak pozorovat prázdné stránky čekající na naše výplody a výtvory. Sáhla jsem po dvou blocích se spirálami. Každý má 64 silných stránek. Přesně po takových notesech jsem pásla, protože mám s nimi záměr. Budu psací babička, ale nikoli pohádek - to už jsem si splnila, ale budu psát to, co jsem se svými vnoučaty zažila. A když do těch příhod zahrnu i svoje dvě dcery a zeťáka, nemuselo by to zase být tak špatné. Nejspíš tam občas přilípnu i fotku. Budu psát, těším se. Budu psát co jsme prováděli, když jsem děti hlídala. A protože jsme společně dost často, asi nebude o obsah nouze. Začínám dnes a zhruba se tam objeví toto:
Zpíváme a jedeme na chalupu. Je krásné ráno. Zpívám já, moje dcera a její dcera. Pes nezpívá, pes funí ve své obří boudě, ve které cestuje v kufru. Jedeme zalít kytičky, projít se bosky v trávě, vykopat si růžičku na zahradu domů, poskákat si na pařezu po staré třešni a prozkoumat, jestli se mezi nařezaným dřívím nezvětšila "pavoučina", babi.
Stýská se mi po babičce, stále mi chybí, chalupě chybí, stromům chybí. Na chalupě vnímám citelně, že už tu s námi není, za měsíc už to bude rok. Všude je babičky kousek - tamhle ve stodole její stará zástěra, na půdě šicí stroj a pivoňky, které sama tenkrát - když měla ještě dost síly - vysázela. Krásné obrovské rudé pivoňky. Na slunci už rozkvetlé, ve stínu ještě hlavičky stočené a zavřené. Čas snění se dostavil jako vždycky.


Když dostaly mladé stromky a kytičky svoji porci vláhy a naši pejskové na chalupě pochovaní, už také mají svoje čerstvé kytky, naskakujeme do auta a hurá koupit si nanuk. A k tomu vidíme první třešně - krásné, dobré, baculaté. Trochu si jich dáme do pytlíku a pak se už autem jen ozývá mlaskání nás tří. Pustily jsme se do nanuků a malá drží pytlík s třešněmi. Zezadu ze sedačky se ozval její hlásek:
" Mami, ty tsesínky si pověsíme na stlom, musís je tam, mami , pzivázat a budem je jako tlhat, jo ? "
Tak jo...

A proto si dnes večer sednu k notesu a tuto větu zapíšu. Vejde do dějin, jednou se jí budeme smát a říkat: No jo, to bylo , jak jsme jeli na chalupu, že jo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 19:30 | Reagovat

Ti budou mít vnoučata krásné čtení, chtěla jsem nejdřív napsat památku, ale na to je ještě dost času... :-)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 19:39 | Reagovat

zrovna dneska přišel soused ať si obereme třešně z větví které přesahují k nám
tak bude koláč

můj děda umřel před 10 lety a pořád mi chybí

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. května 2018 v 20:19 | Reagovat

Zajímavý nápad. Zatím vnoučata nemám. Něco takového moc nepamatuji, měla jsem jednoho dědu od tatínka do 10 let a jednu babičku od maminky do 12 let. Vzpomínky mám jen útržkovité.

4 Kitty Kitty | Web | 28. května 2018 v 22:18 | Reagovat

Věřím ti, že to budeš psát. Jednou to budou další generace pročítat nebo i s tebou vzpomínat třeba právě na to, jak jsi dnes začínala!
U nás byl jeden tlustý sešit a babička z tátovy strany tam psala "paměti", kdy se kdo narodil a tak. Majetek ne, byli chudí a proletáři, komunisti, ale psala tam kdo k ní kdy přijel, kdo psal a co, básničky. Čím byla starší a pak i nemocná (k 90 rokům), psala tam básničky a když jsme ji ošetřovali na přeskáčku všechny ženy z rodiny, tak jsme si s ní zpívali. Sešit mám já - asi proto si už tolik let píšu zápisky z každého dne, už v práci jsem to začala. Je v tom historie vztahů, zdraví, prací, lidí... :-)

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 28. května 2018 v 23:18 | Reagovat

[1]: Ale jo, tak jednou to bude na památku

[2]: Jo, ta babča mi sakra chybí, co s tím...

[3]: My jsme psavá asi celá rodina, holky to podědily po mně

[4]: Jojo, uvědomuju si, že někdy na začátku psaní mého blogu jsem četla o tvých zápiscích. Dnes byl tedy u mě v novém notesu zápis č. 1 :-D

6 beallara beallara | 29. května 2018 v 6:24 | Reagovat

Dočetla jsem včera, usmála se.
Dočetla jsem dnes, zase jsem se usmála.
Stejně se jednou bude usmívat generace po nás, až to bude číst.
Potřebujeme mít občas hmatatelné kořeny. :-)

7 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 29. května 2018 v 10:22 | Reagovat

[6]: Ano, je to k usmívání a to je dobře. Vem si, kdybychom psali příběhy k pláči. A dnes nám natírají okna - já z toho nevyjdu. Se fakt po... když jsem doma udělala super pořádek, nastoupili natěrači a brousí barvu z oken. Nepodělala by ses z toho? To je organizace práce... :-(

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 29. května 2018 v 12:12 | Reagovat

To je krásné! Držím palce, aby to vydrželo hodně dlouho - a i aby to bylo kdy přečíst :-) Člověk si říká, jak si to všechno bude pamatovat, ale pak si po sobě nějaký takový výtvor starý pár let přečte - a zjistí, že už to úplně všechno zapomněl.

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 29. května 2018 v 16:10 | Reagovat

U nas na zahrade dozravaly třešně až o prázdninách, vzdycky jsem záviděl spolužákům, kteří měli doma třešně zrajici už v červnu..

10 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 29. května 2018 v 19:17 | Reagovat

[8]: Vydrží, protože mě to baví. Notes leží na stole a čeká na další příhody. Protože: opravdu všechno zapomeneme a pak jen koukáme :-D

[9]: Vaše třešeň byla nejspíš druh, který se nazývá třešeň lenivá :-D

11 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 1. června 2018 v 6:41 | Reagovat

Supr nápad. My máme doma některé zaběhlé fráze. Kombijůja (kombinéza), plastický ústřih (sestřih), regálovat místo reagovat. Slůvka tak zdomácněla,že jsem je používala i mimo domov. Furt mě někdo opravoval. Blbá na první pohled.  :-D

12 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 1. června 2018 v 17:56 | Reagovat

[11]: Naprosto znám - peženěnka místo peněženka anebo kopojíček místo pokojíček. Názvy zdomácní a pak je užíváš normálka všude. Připomnělo mi to pohled pokladní, když jsem jí hlásila, že jsem doma nechala peženěnku... taky za debila. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama