Auditorská zpráva

10. června 2018 v 23:41 | bluesovka |  Myšlénky
Budu se muset nad sebou zamyslet. Udělat si v hlavě a srdci audit. Musím systematicky přezkoumat dokument, kterému se říká přátelství. Takový audit by měla sice provádět osoba nezávislá, ale já v roli auditora slibuji, že budu hodnotit a zkoumat kvalifikovaně - vždyť taky kdo jiný než já by měl vědět, jestli je účetnictví se stránkami MÁ DÁTI / DAL v pořádku. Je to přeci moje hlava a srdce a já v poslední době cítím, že tato položka v pořádku není. Strany rozvahy nejsou vyrovnané a plusy s minusy si dělají co chtějí. Proto se trochu trápím a dumám.

Co napsal můj oblíbenec, Daniel Raus o přátelství :

Někteří lidé jsou stále přítomni v mé duši,
takže když je potkám po létech odloučení je to, jakobychom se rozešli před pěti minutami.
Podobně je tomu s hudbou, kterou slyším poprvé a mám pocit, že ve mně už dávno žila.


Co se týká mé přítelkyně Jany, Daniel Raus psal nejspíš o přátelství s ní. Na ni audit neuvalím, nene, to je dobrá a poctivá duše.

Přezkoumání si zaslouží Eva. Letitá kamarádka (?), o které jsem psala velmi nedávno. Eva, která nepřijde na slíbenou návštěvu a nemá potřebu se omluvit. Eva, která mi neomaleně vmete do tváře, že jsem nějaká tlustá a co mám s těma vlasama !? Ta, od které bolí, když kritizuje moje holky dcery a píše esemesky uprostřed noci, i když jsem ji prosila, aby to nedělala. Chodíme spolu na výlety. Jednu dobrou vlastnost totiž má : nefňuká, šlape a vydrží hodně, ale vždycky mě něčím naštve nebo srazí. Už několikrát jsem se jí cíleně vzdálila, nedomlouvala si žádné společné akce, ale je vytrvalá. Volá tak dlouho, dokud telefon nevezmu a pak mi oznámí, že jsem krůta, jelikož se neozývám. Umím se ohradit vůči všemu, co se mi nelíbí, ale ji to neodradí, přátelí se se mnou dál. Když se nevidíme, nechybí mi. Nemám potřebu ji mít nablízku, přesto se mě tak nějak pořád drží.
Zajímavé je, že si pamatuju na jednu příhodu z dob skautingu. Tenkrát jsme měly na táboře každá z děvčat nějakou tu sladkost a vždycky jsme se rozdělily. Eva si svoje sladkosti pojídala sama. Měla jsem pak v pytlíku poslední bonbon. Nabídla jsem, nikdo si nevzal - jen Eva. Poslední bonbon...

Eva je také šikovná, zručná. Začala šít tašky, které má perfektně vypracované, nápady skvělé. Jedna taška se mi líbila, opravdu si zasloužila pochvalu. Ale je pravda, že to bylo z mé strany asi tak všechno. Eva mi zanedlouho volá, že si řekla, že mi tu pochválenou tašku ušije. No, jak chceš, Evo, pěkná, ano, to byla.
A tak jsem včera dostala tašku.
" Stojí 250 korun .." hlásí mi Eva. Vytáhla jsem z peněženky sumu, předala Evě. Taška visí v komoře, nemám z ní radost.

Chtěla bych do závěru a zhodnocení auditorské zprávy napsat, že mě přátelství tohoto druhu nebaví. Že ho v podstatě už nechci. Že mi takové přátelství nic nepřináší, nedává mi klid, nenabízí důvěru, pochopení. Tak si přátelství nepředstavuji.

Přátelství je totiž pro mě to, co mi dává Jana:

- je citlivé -
- nemusíme se vidět měsíce a přesto o sobě víme, stačí si napsat jednu sms, že jsme
- nebojíme se jedna druhé sdělit své starosti, protože víme, že si je necháme pro sebe a nediskutujeme o nich s manželem anebo dalšími kamarádkami
- děláme si z našich pupků a vrásek legraci a neshazujeme se
- když je nám smutno, pobulíme si
a hlavně mám pocit, že se máme opravdu rády, tak opravdu obyčejně....

Pod tento závěr auditorské zprávy se klidně podepíšu, ale pod zprávu s názvem " Přátelství s Evou" ne.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 10. června 2018 v 23:51 | Reagovat

Jana je jako jedna moje kamarádka, naše přátelství ustálo i velkou hádku a měsíce nebavení, cestu jsme si k sobě opět našli..manžel ji nemá rád ale je to člověk který mě vždycky podpořil i když ostatní si ťukali na čelo a taky se teď už skoro nevídáme a píšeme si nepravidelně ale když je potřeba tak jedna tu je pro druhou a podle mě tohle je přátelství

2 beallara beallara | 11. června 2018 v 6:19 | Reagovat

Úplně nejpodstatnější a nejdůležitější jsi ty a od toho se to celé odvíjí, ty musíš vědět, co chceš.
Asi bych za tašku zaplatila, ale to by bylo tak celé.
Psát tobě, že je život o kompromisu, tak to mi přijde mimo mísu, občas je dobré si to připomenout a podle toho jednat. Jen to nesmí být jednostranné, pak bych doporučovala radikální střih.
Jak tak čtu, nebude bolet ;-)

3 Kitty Kitty | Web | 11. června 2018 v 6:32 | Reagovat

Máš jasno, už jsem uslyšela zvuk střihnutí. Energii by nám měli přátelé a kamarádi dávat (si dávat), ne ji brát...

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. června 2018 v 10:54 | Reagovat

Jana je kamarádka, Evu bych vypustila. S tou taškou to je gól. :-( No a to "srazí" je taky špatné, taky znám takové lidi a moc to bolí. Musíš si věřit a než takovou kamarádku, raději žádnou.

5 bluesovka bluesovka | 11. června 2018 v 14:59 | Reagovat

[1]: I já měla s Janou pomlku, ale nepohádaly jsme se. Jen si chvilku každá žila po svém.

[2]:+ 3 = Děvčata, stříhat se bude, ano. Ale ještě pořád mám na jazyku podivnou pachuť z darované tašky.

[4]: Jsem ráda za jiné dobré duše, které kolem sebe mám. Tuto si už k sobě nechci pustit. :-D

6 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 11. června 2018 v 16:14 | Reagovat

[5]: pachuť z tašky, "darované" moc dobře chápu... a člověk si říká, co teď s tím...

Drž se :-)

7 fidorka fidorka | 11. června 2018 v 16:29 | Reagovat

Pachuť z "darovanej" tašky zabezpečí, že ťa to strihnutie nebude bolieť, len možno mrzieť, že si to musela urobiť. Čím skôr, tým lepšie. Myslím, že si Eve už dala veľa šancí a ani jednu nevyužila... a to sa asi nezmení :-|

8 bluesovka bluesovka | 11. června 2018 v 16:31 | Reagovat

[6]: Ano, koukala jsem jako trubka. :-D

[7]: No, lhala bych, kdybych říkala, že mě to nemrzí. Mrzí, proto o tom tady píšu. Ale přestanu, protože střih už mám za sebou. :-D

9 Poustevnice, čarodějka Poustevnice, čarodějka | E-mail | Web | 12. června 2018 v 15:21 | Reagovat

Připomnělo mi to návštěvu bývalé spolužačky. Přišla s dětmi, když byly mé na táboře. Mrkla do trouby, zda není napečená, ukazovákem přejela skříň. Do třetice projevila údiv nad tím, že dostala s dětmi jahodový koktejl a ne koňak, jako  všude. Někdy holt vyjdeme ze stejného místa, ale každý jiným směrem.

10 bluesovka bluesovka | 12. června 2018 v 16:15 | Reagovat

[9]: Fakt až tak? Ta by asi od nás odešla rychle :-D Já se umím tvářit velmi nepříjemně :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 13. června 2018 v 6:35 | Reagovat

Hodně mi to připomíná jednu z mých švagrových. Roky jsem věřila, že v rámci zachování dobrých vztahů v rodině musím všechno vydržet. Švagrová se třema dcerkama přijela na víkend, doslova obsadily kuchyň, já kolem nich skákala, trpělivě poslouchala nekonečné monology švagrové, která má paměť jako slon a vylíčí ti přesně co bylo na akci před dvaceti roky, včetně počasí a toho co měl kdo na sobě a ještě jsem se tak nějak mezi řečí dozvěděla, že vlastně jenom její dcerky jsou ty nejnadanější, nejpohlednější, zkrátka všechna nej byla na straně manželova bratra. Navíc to dělala tak nenápadně, že ve mně zůstával jenom ten hořký pocit a protože strašně nechci vystupovat jako ukřivděná, malicherná a vztahovačná chudinka, bojovala jsem ještě po jejich odjezdu sama se sebou, jestli si to náhodou nevymýšlím a nejsem přesně to, co být nechci. I já se umím bránit, ale jak říkáš, jí jako by se to ani netýkalo a nakonec jsem si stejně připadala jako blbec jenom já sama. Omezila jsem styky a musím říct, že mi je lépe, nic jsem si nenamlouvala, je to prostě takový duševní upír, který vysává energii a nic za to nedává. Ano, občas měla dobré hlášky a někdy jsme se fakt nasmály, ale to je málo a obejdu se bez toho. Zbav se Evy, to je jediné řešení, anebo jí na rovinu pověz, co tě štve, což může ve finále vyvolat totéž. ;-)

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 6:52 | Reagovat

Můj polovičák říká, že Janičky jsou moc fajn holky :-). Moc dobře rozumím tvému vztahu s Janou, že o sobě víte. Takoví přátelé mají podle mě neuvěřitelnou cenu.

[11]: Tohle mi něco hodně připomíná, v rodině jsme měli podobný boj. Švagrová byla vždycky prima, učitelka, oblíbená, dvě děti, třetí na cestě. Dokud jsme si nedovolili jednou nesouhlasit a vyjádřit odlišný názor. Nastal čas pomluv a podrazů, do něhož strhla celou širokou rodinu a vrcholem všeho bylo pojmenování třetího dítěte jménem, které měla naše holčička, jíž nebylo dopřáno se narodit zdravá a živá. Nestýkáme se, bolí to, ale je mi asi lépe.

13 bluesovka bluesovka | 13. června 2018 v 9:32 | Reagovat

[11]: Děkuji za super obsažný komentář- totéž zažívá moje dcera se svojí švagrovou a je úplně vycucnutá. Odstřihni se - radím jí já a sama se plácám v tom samém :-D Dcera mi pak říká: tak s ní choď jen na výlety, ale to nejde, buďto celý člověk dobrý nebo raději NIC. A taky - někdy jsme se tak nachechtaly, ale to není všechno.

[12]: A moje srdci nejbližší Jana bydlí v Jablonci- tam asi rostete na stromech či čo? :-D

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 16:56 | Reagovat

[13]: Já jsem vyrostla na stromě v Liberci, do Jablonce jsem se asi dokutálela :-D.

15 bluesovka bluesovka | 13. června 2018 v 18:38 | Reagovat

[14]: Jablonec mám ráda, bydleli jsme tam taky chvilku a narodila se mi tam druhá dcera. Ale porodnice byla tenkrát přííííšernááá!! Ještě vzadu u fotbalovýho stadionu. Potupné. :-(

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. června 2018 v 8:21 | Reagovat

[15]: Já rodila už v nové porodnici, těsně jsem to stihla, otevřeli ji v roce 2002 a prvorozený je 2003 :-).

17 bluesovka bluesovka | 14. června 2018 v 13:37 | Reagovat

[16]: Včera v Jablonci porodila snacha mé kámošky. Je nadšená péčí i prostředím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama