Pomahači

21. června 2018 v 13:24 | bluesovka |  Téma týdne
" Mám pocit, že jsi mě celou dobu jen využívala ..." podařilo se mi před nějakým časem ze sebe vysoukat a ukončit jednu kapitolu svého života. Šlo to špatně. Už jednou jsme si totiž podobnou zkušeností prošly a pak spolu pár let nemluvily. Začalo to jednoduše:
Před mnoha lety si půjčila na večírek moje džíny. Krásný džíny za spoustu peněz barvy bleděmodré. Dárek od manžela. Pár dní po večírku se džíny stále nevracely. Až z ní vypadlo, že je postříkala omáčkou! Konkrétně gulášem. Vyprala je, skvrny nepustily. Namočila do sava - nepustily. Znovu vyprala, barva pustila, pak drbala. Vydrbala na nich díru. Chtěla jsem je tedy zaplatit. A pak jsem dlouho neměla ani džíny ani peníze, až zasáhl její manžel. Omluvil se, přinesl peníze a jak říkám, pár let bylo ticho bez omluvy.
Jednou jsme se potkaly. Naše setkání bylo nečekané, ale oboustranně jsme zjistily,že si chybíme. Tenkrát už jsem se omluvy dočkala, i když už mi na ní po tak dlouhé době vůbec nezáleželo. Začaly jsme se víc potkávat, svěřovat se a přátelství se vrátilo do starých kolejí. Ale něco mi tam drhlo. Znovu se rodil pocit využívání.

" Teda mě tak bolí rameno a mám tu ještě koš se žehlením..." následuje významná pomlka. A co řeknu já? jojo, jen košík přines, já ti to vyžehlím, žehlím přeci ráda.
" Nepojedeš kolem nás, že bys mi sem hodila ten tvůj super vysavač ? Jen na chvilku? " a já jedu a vezu vysavač.

Pak mě poprosila o peníze. Malý červík v mé hlavě mi říkal, ať neblbnu, ať si vzpomenu na kalhoty ...Ale už se slyším, jak se ptám, kolik by potřebovala. Dost peněz to bylo. Smlouva na pravidelné splátky. A konec jak v blbým filmu, který jsem si ale zrežírovala já sama. Protože jsem se neposlechla, protože jsem zase byla tak blbě ochotná pomoci i přes špatnou zkušenost.
A to je přesně moje past - snaha pomoci, vrozená potřeba nebo vlastnost pomáhat...

Ta moje víra, že to druzí mají postavené stejně jako já.
Přeci mě moje kamarádka znovu nepodrazí.
Přeci - když někdo potřebuje a já mám, tak pomůžu.

Výsledek tohoto uvažování a poskytnutí sumičky byl :
peníze nechodily pravidelně měsíčně na můj účet, pak přestaly chodit vůbec, telefon nikdo nebral a nakonec opět zasáhl její manžel . Řekla jsem jí jen tu jednu výše uvedenou větu a už zase spolu nemluvíme. Tentokrát nejspíš už napořád. Můj příběh není nic neobvyklého, zápletka jednoduchá, vždyť kolik z nás má podobné zkušenosti.

Poučila jsem se, ale je to proti mému založení. Tam uvnitř jsem člověk-pomahač, takový, jakého ze mě vychovali mí rodiče, ale už jsem pomahač zkušenostmi omlácený. Někdy zklamaný, někdy naštvaný, rozladěný.
Třeba v ústavu -
pomáháme klientům s přemisťováním na lůžko a jednoho dne zjistíme, že to umí krásně sami.
pomáháme klientům zařídit si práci přes počítač a zjistíme, že s počítačem pracují lépe než my a jsou schopni si najít cokoli.
pomáháme nové kolegyni s klientem a pak zjistíme, že pracujeme sami a ona si pokuřuje cigárko.

A tak jsme se lety naučili rozlišovat mezi pomáháním a využíváním. Je to nutné. Náš přerod můžeme podložit svými zkušenostmi, kterých máme hodně. Občas se snažíme z naší pasti vysápat ven, ale jde to těžko.

Proto když mě nedávno moje neteř poprosila o menší půjčku, odmítla jsem. Myslím, že byla hodně překvapená. Není na odmítnutí totiž zvyklá, protože já jsem byla vždycky tak jako po ruce...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 21. června 2018 v 13:37 | Reagovat

Přesně tak , včas poznat zneužívání a nebát se odmítnout . A je pravda , že my s postižením jsme taky často pěkně vyčůraný :-D

2 bluesovka bluesovka | 21. června 2018 v 13:52 | Reagovat

[1]: To máš pravdu, někdy jste vyčůránci :-D třeba jsme měli Martina a na něj stačilo kouknout a z výrazu očí jsem poznala, že mě pěkně zase lakuje... :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. června 2018 v 14:05 | Reagovat

Říká se, že "pujč někomu třeba i málo peněz, a ztratíš kamaráda". V takovém případě to nebyl kamarád. Někdo prostě rád půjčuje a nevrací, ani když na něho klekneme. Mám vlastní zkušenost. A hořkost ze zklamání a podvedení. Jsem proti tomu teď chráněná: nic nemám, takže nepůjčuju ;-)

4 Eva Eva | 21. června 2018 v 14:05 | Reagovat

S půjčováním peněz mám podobné zkušenosti, také u kamarádky, už dlouho bývalé 😡 Občas bych potřebovala něco přežehlit, mě to teda nebaví vůbec, můžeš přijet? 😁😁

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. června 2018 v 14:57 | Reagovat

Mám to nastavené úplně stejně. A trvalo mi hodně dlouho, než jsem z té dobroty, ovlivnitelnosti a snad i blbosti vyrostla, než jsem zjistila, že jen já určuji, jak moc mi může někdo zasáhnout do mého konání, myšlenek, svědomí. Jak se říká, všeho s mírou :-).

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. června 2018 v 20:44 | Reagovat

Každý ostatní posuzuje podle sebe. Když je někdo hajzl, vidí v ostatních to samé a naopak. Taky jsem hodná, ale peníze jsem nikdy nepůjčovala. Možná proto, že sama žádné nemám... ;-)

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. června 2018 v 21:34 | Reagovat

Jo, jjo. Energie musí být vyvážené, jinak to drhe. Já to mám s půjčováním tak, že půjčuji jen sumu, kterou jsem bez problému schopná oželet. Z počátku to chtělo sebeovládání. Pomáhat někdy znamená nepomáhat.
Zase jsi mi kápla do noty.

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 21. června 2018 v 22:22 | Reagovat

my tomu s kámoškou říkaly syndrom záchrany světa...mám ty tendence...musím se krotit hodně...

9 beallara beallara | 22. června 2018 v 6:18 | Reagovat

Mám už kolem sebe jen vybroušené diamanty, kterým bez debat půjčím a oni mně. Jinak neslyším, nevidím, při své profesi bych už byla v blázinci.
Pro někoho  budu tímto bezkrevná, ale já pomáhám a hodně, jen o tom nemluvím, stejně by to vzbudilo závist a despekt.

10 bluesovka bluesovka | 22. června 2018 v 11:20 | Reagovat

[3]: To je svatá pravda. Kolik lidí se tak rozkmotřilo.

[4]: Přemýšlela jsem o tom, že si založím firmu na žehlení :-)

[6]: Jednou jsem prostě k penězům přišla a ti, co to věděli, se hned přišli za mnou podívat. :-(

[7]: Díky moc za větu, že energie musí být vyvážené. To tedy sakra jo.

[8]: Já už taky vím svoje a snad i dokážu pomoct tam, kde je fakt potřeba

[9]: Tak to já mám diamant jen jeden - svou dceru. Jinde si zásadně nic nepůjčuju, vždyť mně lidi nevraceli ani knížky z knihovny. A to mě tedy sr... :-)

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. června 2018 v 10:40 | Reagovat

Tak to jsi hodně hodná a proto jsi často narazila. Peníze jsem zatím nikomu nemusela půjčovat, asi bych cizímu nepůjčila. Prádlo ode mne taky naštěstí nikdo nechtěl. Ale jinou pomoc, to znám, taky občas zjistím, že dělám blbce a ostatní sedí se založenýma rukama. Už jsem se z dobromilství docela vyléčila a nedělá mi až tak velký problém říci: ne.

12 David David | E-mail | Web | 25. června 2018 v 16:46 | Reagovat

No mám podobnou zkušenost s pár lidmi a dopadl jsem podobně jako ty. Samozřejmě to beru taky jako poučení. :-)

13 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 28. června 2018 v 4:02 | Reagovat

No trvalo mě dlouhou část života naučit se pomáhat a nebýt při tom za krávu. Naučila jsem se říkat ne a ti co mě dřív využívali, už v mém životě nejsou :-)

14 Bev Bev | E-mail | Web | 29. června 2018 v 7:19 | Reagovat

Velice těžce a už dlouho se učím říkat ne a nebýt tak zatraceně nažhavená pomáhat. Zjistila jsem, že si vlastně za svá zklamání můžu sama, strašně ráda jsem užitečná, ani nevím, kde se to bere, ale je to přesně jak píšeš, když mám pocit, že něco prospěšného můžu udělat, tak to beru vlastně jako pokyn, že musím,  možná jsem tím až otravná. Každopádně jsem takhle sama sebe kolikrát pěkně vytrestala, tak to taky zkouším jinak. ;-)

15 bluesovka bluesovka | 1. července 2018 v 17:42 | Reagovat

I tady děkuji všem milým komentátorům za přečtení a okomentování. Po dovolené zjišťuji, že jsem stále stejný blbec. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama