Síla slov

18. září 2018 v 18:39 | bluesovka |  Téma týdne
Zrovna nedávno jsme si doma povídali o síle slov. Slova pohladí, zabolí, zaútočí, uklidní. Slova vyřčená, napsaná, vykřičená, šeptaná... Dokážou se zabydlet v našich šuplících uvnitř hlavy třeba jen na chvíli, ale někdy už na celý život. Když se pak ze slov složí věta - je to stejné. Věta se zabydlí úplně stejně i s intonací. Zůstane ležet v šuplíku celá zlostná, podrážděná, připravená ublížit anebo si tam lebedí jak v peřince, pokud je milá a laskavá. Věty ošklivé si pamatujeme dobře a někdy dá tolik práce je z prostoru hlavy dostat. Musíme na nich pracovat, postavit se jim a překopat třeba i kus svého života, aby ztratily svou vytrvalou sílu. Nevím, kolik nejhorších a nejbolestivějších vět jsem v životě slyšela, třeba jich nebude ani deset. To hodlám zjistit na konci této úvahy.
Nebudu své nejhorší věty nijak komentovat, jen je vyzradím.

- Prosím tě, nebul pořád!
- Co to máš na sobě?
- Proč si koušeš nehty?
- Tam chodit nebudeš.
- Co jste tady dělali?
- Kdybys radši místo toho spaní s dětma doma uklidila.
- Co když s ní taky budu mít dítě?
- Budu ji milovat, i kdyby byla na druhým konci světa.
- Mami, ty vůbec nevíš, co to jsou deprese.
- Máte dceru Kateřinu, narozenou...
- Mami, já vůbec netušila, že to bude takovýhle.
- Zdenko, mně už je všechno jedno, já bych už chtěla umřít.

Překvapil mě ten můj žebříček, protože nakonec stejně jen znovu ukázal pravdu. Hodně jsem nad větami přemýšlela a přicházely zcela samy a přirozeně. A vím já, jestli jsou všechny? Protože ty nejošklivější, nejbolavější, nejlidštější, nejodhalenější věty z mého šuplíku vůbec nezmizely, jak je vidět. Některé jsem přeprala, jiné se přeprat nedají a můžete se třeba zbláznit. A já děkuji za svou rodinu a kamarády a fajn lidi vůbec, kteří plní další šuplíky dobrými slovy a krásnými větami, které si v mé hlavě lebedí a vedou mě dál.
Jen se teď trochu bojím, jestli jsem i já někomu neřekla něco ošklivého. Snad ne.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. září 2018 v 18:44 | Reagovat

Přelils, Jiříku. Budeš o hlavu kratší... ;-)
Některé mi nepřipadají až tak hrozné. Nejstrašnější je Máte dceru...Čtu Tě od začátku.

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 18. září 2018 v 18:49 | Reagovat

Opět článek takovej smutně dojemnej . Jak ty to děláš ? Miluju to tady .

3 bluesovka bluesovka | 18. září 2018 v 18:52 | Reagovat

[1]: No jasně, když ale víš souvislosti..Autobusem jezdím, ale teď je nějaká nouze o témata. Nikdo nemluví, nikdo nic neřeší... :-D Ale jela dáma v květinovém kostýmku, sáčko vypnuté, klobouk,brýle,boty ze žraloka asi :-D, náušnice, rukavice a nikdo ji nepustil sednout. Holt se vymódila moc mladě.

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. září 2018 v 18:55 | Reagovat

[3]: To je ale SMŮLA... :-D

5 bluesovka bluesovka | 18. září 2018 v 18:55 | Reagovat

[2]: Ale to není naschvál, já nebulím. Myslím si, že jsem trochu ztvrdla nebo co tam uvnitř. I když - někdy to bolí, no, nebudu kecat. :-)

6 bluesovka bluesovka | 18. září 2018 v 18:56 | Reagovat

[4]: Nemysli si, že nevystrkuju uši, když jedu, ale je to BÍDA :-D

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. září 2018 v 18:58 | Reagovat

[4]: Počkej, budou volby, bude veselo... ;-)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 18. září 2018 v 21:00 | Reagovat

já se taky pořád bojím že jsem někomu řekla něco ošklivého

9 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 18. září 2018 v 21:07 | Reagovat

Jé no hned mi hlavou šlo řeč mojí mamky když mě bylo patnáct a sestře sedmnáct… no hezké moc nejste… jako to jsem v tom věku opravdu potřebovala slyšet :-D

10 stuprum stuprum | Web | 19. září 2018 v 0:59 | Reagovat

Slova jsou horší než breberky. Nezbavíš se jich. :)

11 MOE MOE | E-mail | Web | 19. září 2018 v 8:17 | Reagovat

Typické, až léta mě naučila, kterým větám se vyhýbat. Když vy ženy jste pro nás jednoduché chlapy tak složité.

12 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 19. září 2018 v 8:34 | Reagovat

Je to smutné.
Naštěstí existuje spousta slov, která zahřejí.

13 Janinka Janinka | E-mail | Web | 19. září 2018 v 10:33 | Reagovat

Takovéhle věty se snažím zapomenout a asi se mi to daří, protože mám v hlavě zarytou jenom jednu a doufám, že to tak i zůstane...

14 blondýna blondýna | Web | 19. září 2018 v 11:31 | Reagovat

Hele řekla, najisto řekla a mnohdy to člověk ani nechce a vono to vylétne jako vrabec z hrsti.
Druhý protipól je si uvědomit a třeba se i omluvit, pak to slovo tak nebolí.

15 Lucka Lucka | Web | 19. září 2018 v 21:10 | Reagovat

Jo, některé zní hrozně, jiné méně, ale záleží na kontextu, kdy se člověk k takovým větám dostane...

16 bluesovka bluesovka | 20. září 2018 v 19:48 | Reagovat

[7]: No vidíš, už jsem jeden příběh zažila..

[8]: Jak píše níže blondýnka, určitě jsme někde něco vypustili z pusy, ale člověk se musí umět omluvit

[9]: můj taťka taky vypouštěl..

[11]: :-D  :-D

[12]: Už nebudu psát smutně :-D

[13]: A to je dobře!!! :-)

[14]: No asi jo, asi řekla nebo i udělala, máš pravdu. Ale umím se omluvit i rozebrat proč...

[15]: Přesně tak, někdy za obyčejnou větou bývá ošklivo...

17 Platan Platan | E-mail | Web | 23. září 2018 v 18:48 | Reagovat

Každý raz niekomu niečo zlé povie. Je to v našej skvelej ľudskej povahe. Prajem Ti ale toľko šuflíkov dobrých viet, aby sa tie zlé medzi nimi úplne stratili :-)

18 bluesovka bluesovka | 24. září 2018 v 10:38 | Reagovat

[17]: Díky moc za dobré šuplíky, ty si obzvlášť hlídám. :-)

19 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 3. října 2018 v 20:53 | Reagovat

V každém občas "bouchnou saze" u mne třeba včera...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama