Červený list

23. října 2018 v 18:12 | bluesovka |  Téma týdne
Včera ležel na cestě v lese velký červený javorový list. Včera také ještě svítilo teple sluníčko a listí pod nohama šustilo. Vzala jsem ten velký červený javorový list a mávnutím proutku mi bylo dvacet. Dvacet let, šíleně mladá holka. A už jsem nosila v břiše naši Katku a jela jsem za svým mužem na vojnu. Neviděli jsme se od narukování měsíc, dítě ve mě rostlo a můj muž měl před sebou skoro ještě celé dva roky vojny. Jela jsem za ním tisícovkou škodovkou s babičkou a dědou - manželovými rodiči. Ti vezli v autě domácí svíčkovou, domácí knedlíky a buchty posypané cukrem. Vzala jsem si na sebe už volné šaty a klepala se jak osika. Nedočkavostí.
Můj muž vyšel před bránu kasáren a už jsme se klepali oba. Babička s dědou byli stále v závěsu, nás nenechali ani chvilku o samotě. Odjeli jsme do lesíka a tam rodiče vyndali z auta ještě vařič, na kterém ohřáli svíčkovou pro vojáka. Voják se nacpal a pak jsme spolu utekli. Do vyhřátého, ještě slunečného podzimního lesa. Šli jsme cestou pokrytou listím, které suše vonělo. Všude poletovaly velké červené listy. Tiskli jsme se k sobě. Když jsem mu zajela rukou pod košili, cítila jsem teplé, měkké tělo, které se klepalo.
Bylo krásně a my mohli spolu být jen tak krátce. A už tak krátký čas jsme si zkracovali ještě pláčem. On brečel a říkal, že to dva roky nevydrží. Já jsem bulela asi pořád. Měli jsme čas jen na pár hezkých slov, protože musel zpátky do kasáren. Domů jsem si vezla velký červený javorový list. Vložila jsem si ho do knížky Bílá velryba a zatížila dalšími knihami. Mám ho dodnes - vysušený a šustící.
Ten včerejší červený list jsem opatrně položila na pařez a zatížila ho šiškou. Takový obyčejný list, řekne si nejspíš kolemjdoucí...
A i když pak bylo všechno úplně, ale úplně jinak, než jak jsme si s vojákem plánovali a představovali, červený list zůstal vzpomínkou na čas vojny a hlavně na ten jeden konkrétní, říjnový barevný den, kdy jsme byli zamilovaní.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. října 2018 v 18:28 | Reagovat

Zase doják... ;-)

2 bluesovka bluesovka | 23. října 2018 v 18:41 | Reagovat

Já za to nemůžu, on byl prostě první pořádnej...než se stal nepořádnej... :-D

3 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 23. října 2018 v 19:11 | Reagovat

Také si někdy připadám jak ten javorový list. Vysušená a šustící :D
Hezká vzpomínka na velkou lásku, která nemusí mít vždycky šťastný konec. Ale tady to dopadlo dobře, máš přece bezvadnou dceru :-)  :-)

4 Eliss Eliss | Web | 23. října 2018 v 19:23 | Reagovat

To je krásná vzpomínka, vida co může připomenout červený list...

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 23. října 2018 v 19:54 | Reagovat

Voják se nacpal (svíčkové) a pak jsme spolu utekli! :-D Boží věta! :D  :-D

6 hrachajdice hrachajdice | Web | 23. října 2018 v 19:58 | Reagovat

Opět nádhera - doják a poetika :-)

7 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 23. října 2018 v 20:00 | Reagovat

Dobré čtení

8 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 23. října 2018 v 20:06 | Reagovat

Krásný popis.

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. října 2018 v 16:48 | Reagovat

Ách jo, to je tak dojemný...

10 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 25. října 2018 v 2:33 | Reagovat

Láska je krásná :-) Hezký příběh :-)

11 MOE MOE | E-mail | Web | 25. října 2018 v 10:00 | Reagovat

To musel být mazec. Jak já jsem rád, že je vojna zrušená. I když beru námitky, že dnešní generace kluků by to potřebovala. Ale třeba ten rok by stačil. Nepředstavitelné. :-(

12 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. října 2018 v 16:50 | Reagovat

Tenkrat to bylo krásné (i když hořce) a vzpominky už nikdo a nic nevezme.. :-)

13 bluesovka bluesovka | 25. října 2018 v 18:41 | Reagovat

[3]: Chichi, jako list, jo...to je hezké přirovnání. Ale je pravda, že dcera je bezva.
4,5,6,7,8 - Děkuji, jsem ráda, že jste si můj příběh přečetli

[9]: Ach jo, to bývalo dojemný a ubrečený... :-D

[10]: Děkuji, jdu si přečíst tvůj řetízek

[11]: Bylo to děsný, když si dnes řeknu dva roky, tak nechápu, jak jsme to dali.

[12]: Je pravda, že vzpomínky zůstaly a ten podzim si připomínáme často, i když jsme zůstali už jen přáteli :-)

14 blondýna blondýna | 26. října 2018 v 14:38 | Reagovat

Ještě větší doják, jak jindy..
...no a já stále vzpomínám na jednu mladou blogerku, co se někam vytratila, není o ní vidu slechu a to si představ, že mi slíbila, že si podzimní Liberec užijeme spolu, kdepak jí je asi konec :-(  :-(

15 blondýna blondýna | 26. října 2018 v 14:40 | Reagovat

[14]: ... a nebo jsem v nemilosti, protože mě pár dlouholetých blogerů úplně ignoruje, i když k nim chodím dál a komentuji, je to smutné a o mnohém to vypovídá :-x

16 bluesovka bluesovka | 26. října 2018 v 17:44 | Reagovat

[15]: Ale jdi ty, život někdy není to, co chceme, ale to, co máme. A já se s tím nějak prala. Až jsem to přeprala a zase jsem tu. A letím k tobě na blog. :-)

17 blondýna blondýna | 26. října 2018 v 18:10 | Reagovat

[16]: No to není povinný, to hned nemusíš, jenom jsi mi strašně chyběla, no :-(  :-(  :-(  :-(

18 bluesovka bluesovka | 26. října 2018 v 19:26 | Reagovat

[17]: To je zvláštní, já už byla u tebe včera, ale nešel mi tam vložit komentář. Asi jsme na sebe myslely ve stejnou dobu, já to samozřejmě neberu za povinnost - jen už zase  přišel čas. :-)

19 bluesovka bluesovka | 26. října 2018 v 19:30 | Reagovat

[17]: A taky se mi teď vrátil mail, co jsem ti psala. ;-)

20 Bev Bev | E-mail | Web | 2. listopadu 2018 v 13:29 | Reagovat

Velmi krásná vzpomínka.

21 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. listopadu 2018 v 11:37 | Reagovat

To je nádherná vzpomínka. A ta siesta v lese, jeho rodiče asi byli úžasní. :-)

22 bluesovka bluesovka | 5. listopadu 2018 v 18:03 | Reagovat

[21]: No, moc úžasní nebyli. Vychovali z kluků sobce a my neměli nikdy ani chvilku soukromí. Ale tuhle vzpomínku mám pořád schovanou. :-)

23 bluesovka bluesovka | 5. listopadu 2018 v 18:04 | Reagovat

[20]: Děkuji, Bev, já měla přestávku, ale jsem ráda, že ty jsi psala... :-)

24 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Pátek v 14:20 | Reagovat

Sbírej barevné lístečky a piš jejich příběhy, protože ty nejkrásnější příběhy píše život sám a ty je umíš tak krásně podat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama